UNHEEDED III.

Kapitola 17

Victoria

Začala jsem si balit. Moc jsem toho tady neměla. Jen pár košilí a kalhot, přesto jsem všechno měla na zemi rozmístěné v systému, kterému jsem pomalu nerozuměla ani já.

Někdo zaťukal na dveře, zvedla jsem se a pootevřela dveře. Byl to muž, kterého jsem dneska viděla poprvé. Jak, že se jmenuje Markus?

,, Co tady děláš?" Zeptala jsem ho.

,, Pohádal jsem se s Elthanou." Odpověděl. Proč mi to říká, vždyť mi to může být jedno. Je to přeci jeho starost a ne moje ne?

,, A co to má společného se mnou?" Zeptala jsem se na druhou otázku.

,, Můžu dál?"

Podívala jsem se po svém pokoji, kde svým způsobem panoval chaos. A to jen kvůli balení pár věcí co budou nejspíše potřeba.

,, Proč?" Zvedla jsem obočí.

Markus se pousmál. ,, Proč ne? "

Taky jsem se na něj pousmála. ,, Co když tady někoho mám? "

Markus se zasmál a opřel se o dveře. Musím uznat, že má docela hezky smích. ,, Prosimtě koho asi?" řekl.

Nenapadla mě rychle žádná odpověď a tak jsem mu s protočením oči otevřela dveře do pokoje a nechala ho vejít dovnitř. Snad to nebude na dlouho...

,, Co kdyby si mi odpověděl na moji otázku... Co tu chceš?" založila jsem si ruce na hruď.

,, Co bys řekla, že můžu chtít?"

,, Kdybych to věděla, tak se tě asi neptám, ne?"

Markus nad tím jen protočil oči. ,, Máš snad někoho lepšího s kým strávit poslední noc před válkou?"

,, Samu sebe?" Zvedla jsem obočí.

,, To ti přijde jako zábava?"

,, Nehodlám trávit noc s někým toho jsem dneska viděla poprvé v životě. Stačí ti to jako odpověď?"

,, Tohle může být poslední noc co si naživu. Nevíš o co přicházíš."

,, Myslím, že vědět to ani nepotřebuju. " Odpověděla jsem.

Markus udělal několik kroků směrem ke mě. ,, No tak, nechovej se jako stará panna. Vím, že to chceš. "

,, Jako stará panna?" zeptala jsem se ho nevěřícně. Tohle snad nemyslí vážně, ne? Hlavně ať už brzo zase zmizí. Tohle nechci poslouchat.

,,Máš nesmrtelné tělo s nekonečným množstvím možností... Proč si s ním trochu neužiješ."

,,O ničem takovém jsem opravdu neuvažovala..." A měla jsem ani důvod... Hned jsem pokračovala. ,,Chceš i něco jiného, nebo tu si kvůli ničemu?"

,,Chtěl jsem ti nabídnout to, co už ti nikdo jiný nenabídne. Toť vše. " Odpověděl Markus a udělal pár kroků ke dveřím, kterými před chvílí přišel dovnitř.

,, A já tvoji nabídku odmítla."

Markus nic neodpověděl, ale jsem si jistá, že čekal úplně jiný výsledek svého snažení. Co ho to napadlo? Vždyť jsem ho dneska viděla poprvé v životě. Snad nečekal, že s ním půjdu do postele. To je snad blbost ne? Zavřela jsem za ním dveře a otočila se na ten mou vytvořeným chaos. Je potřeba ho dá to pořádku a sbalit věci co jsou potřeba.