UNHEEDED III.

Kapitola 22

Nudila jsem se. Zavřela jsem oči a snažila se alespoň na chvíli usnout. Ale jak mám asi tak usnout když jsem přivázaná k židli. Všechno mě začínalo bolet a začínala jsem mít žízeň. Chtěla bych vodu... A nejlépe i nějakou postel.

,, Vypadni." Rozkázal ženský hlas.

,, Mám úkol..." Odpověděla mužský hlas.

Otevřela jsem oči. Byla to Thalia a mluvila s tím mužem co mně hlídal. Za Thalii stáli dva muži s křídly. S křídly jako měla ona.
Muži toho co mě hlídal odvedli pryč a Thalia se vydala ke mně a zastavila se přede mnou.

,, Tak teď jsme tu samy... Jakej je váš plán?!"

,, Nevim nic."

,, Cvičila tě Elthana, jasně že něco víš."

,, Neřekla bych. " Odpověděla jsem jí.

,, Byl tam Markus?"

,,Proč se ptáš na tohle?"

,, Já tady kladu otázky, ne ty. "

,,Objevil se dvakrát."

,,Vyspala ses s ním?"

,, Co? Proč bych to dělala?" Zeptala jsem se

,, Tak to jsi jedna z mála."

,, Nevyspala jsem s ním. Přišel zase pak odešel. Nějaký jiný dotaz, kromě toho jestli jsem s někým spala?"

Thalia si sedla na stůl a zasmála se: ,,Chtěla jsem udělat dobrý dojem. Všimla jsem si, že máš zajímavý náhrdelník..." Přešla ke mně.

,, Závidíš?"

,,Nejsem zrovna na šperky. Odkud ho máš? "

Neodpověděla jsem ji. Nehodlala jsem jí říct všechno jen tak. To se jí ovšem nelíbilo a po chvíli jsem vykřikla bolestí, když mě udeřila přímo do obličeje. Uslyšela jsem nějaké křupnutí nejspíše mi zlomila nos.

,, Od krále!" Vykřikla jsem poté co jsem cítila bolest v obličeji.

O krok ustoupila od místa, kde jsem byla přivázaná a pak odhrnula plachtu stanu a zavolala. ,, Maxi!"

Dovnitř vešel muž. Kolem pětadvaceti let nejspíše. Černé vlasy a zelené oči. Krásný zelený oči. Muži co odvedli toho co mě hlídal vešli opět dovnitř s tím kterého zavolala.
,, Pohlídáš ji? Nemůžu tu nechat Illyrijce a no... Není tu zrovna moc důvěryhodných lidi. "

Max se pousmál. ,,Vymlátila jsi z ní všechno, cos potřebovala?"

Thalia ho probodla pohledem. ,,Udělala jsem, co jsem musela."

Max se podívá na mě a prohlédl si můj obličej. ,,Myslím, že jsi udělala víc, než jsi musela, ale nemůžeme se tomu divit, když tě vychovali oni." Kývl na muže s křídly. Jeden se na něj skoro vrhl, ale Thalia ho zvednutím ruky zastavila.

,,Dávej si pozor na jazyk..." Upozornila Maxe.

,, Co mi uděláš, hm?" Zeptal se a pokračoval. ,, Nemůžeš na mě. To, že ti můj otec zobe z ruky, neznamená, že to budu dělat i já. "

,, Ne, radši budeš jako věrný pes čekat, až se vladař jednoho dne uhráčí vrátit se na Dvůr nočních můr...."

,, On je vladař, ne ty. Je výhodnější mít dobré vztahy s nim. "

,, Jistě...A teď jestli mě omluvíš. Mám nějakou práci." S tím Thalia odešla ze stanu i s těmi muži. Zůstali jsme já a Max.

,, Zdá se, že jsem vyhrál." Usmál se na mě Max.

,, O čem to mluvíš?" Zeptala jsme se.

,, Vyhrál jsem nad Thalií, nikdy ji tohle nešlo. Argumentovat, diplomaticky mluvit. Umí se ohánět mečem a štěkat rozkazy a říkat to, co vyšší šlechtici Dvoru nočních můr chtějí slyšet... Takže hádám, že manipulace. "

,, Co jsi zač?"

,, Jsem Max. Syn šlechtice z Dvoru nočních můr, nikdo důležitý..." Představil se mi.

,, Dvoru nočních můr?"

,, Ano?" Vypadal, že nechápe na co se ho ptám a proč.

,, Co je to za místo?"

,,Je to divné, depresivní místo, kde jde všem jen o moc." Odpověděl mi Max.

,, Copak o to nejde všude?"

Pokrčil rameny. ,, Co já vím, na moc místech jsem nebyl."

Mluví pravdu a nebo ne? Proč se se mnou takhle baví?

,, To jsme dva." Odpověděla jsem mu. Nikdy jsem nikde nebyla kromě říše lidí a Hybernu... A teď, jsem v Prythianu. Dobře možná na pár místech jsem byla...

,, Mám pro tebe jednu radu... Snaž se nezůstávat s Thalii o samotě. Neskončíš dobře." Poradil mi Max a sedl si nedaleko mě na židli.

,, Všimla jsem si."

,, Měla těžký dětství... Nebo já ji tím omlouvám."

,, Jistě... Mohl bys mě rozvázat?"

,, Ne. To nejde. Nemůžu tě rozvázat." Zavrtěl Max hlavou.

,, Prosím, chci se napít vody... Mám žízeň." Poprosila jsem ho znova. Když už mě nemůže rozvázat tak by mi mohl dát alespoň napít.

Max zvedl džbán s vodou co stál na stole a pomalu ke mně přišel a přitiskl mi ho ke rtům, abych se mohla napít. Udělala jsem to. Měla jsem strašnou žízeň ani jsem si neuvědomovala jakou. Napila jsem se a Max dal džbán zase od mých rtů pryč. Dívala jsem se na něj. Na jeho obličej a na jeho oči. Proč má tak krásný oči? Nikdy jsem takovou zelenou neviděla u nikoho. Nejraději bych si nafackoval za to, že obdivuju jeho oči. Co to se mnou je? Vždycky mi byl vzhled lidí jedno a neřešila jsem kdo jak vypadá.

Jakmile se Max odtáhl a sedl si zpátky na dřevěnou židli tak jsem nevěděla kam se koukat. Přece na něj nebudu pořád koukat... Max se rozhlížel po stanu. Jakoby hledal něco čím se zabavit. Nedivím se mu. Má mě hlídat a já jsem přivázaná k židli a nemůžu nic. Nemá co na práci.