Skončila jsem tam, kde jsem i začala na tohle strašném místě. V cele. Krále dost nudilo to, že jsem byla vystrašená a natiskla zády k oknu a tak zase zavolal stráže a ty mě odvedli do cely. Bylo to tu prázdné. Celý hrad mi přišel prázdný, kde jsou nějací sluhové? Kde jsou obrazy a umění na zdech? Kde je zdobený nábytek?
Dveře cely se otevřeli a dovnitř vešel strážce. V rukou nesl podnos s něčím.
,, Král se rozhodl být k tobě milostivý a tohle ti posílá." řekl a dost nešetrně ho položil na zem a zase za sebou zavřel dveře.
Zase zmizelo světlo z chodby a nastala černočerná tma. Pomalu jsem se zvedla a hmatem jsem se snažila nahmatat podnos. Kdyby byl král milostivý tak tady mám světlo a nebo tady nejsem vůbec. Sedla jsem si na studenou zem k podnosu. Nahmatala jsem na něm po tmě kus chleba, který byl na dotyk dost tvrdý a něco kulatého. Nejspíše jablko. Bylo malé, vešlo se mi úplně s přehledem do ruky.
Pomalu jsem ho zvedla k ústům a kousla do něj. Chutnalo zvláštně. Nebyla to chuť na kterou jsem byla zvyklá z.... Domova. Domov, chtěla bych tam zase být. Kdybych nevylezla z pokoje, co by se změnilo? Nezměnili by mě? Nebo to byla jen otázka času a věděli, že tam jsme všechny tři? Kde jsou ostatní? Kde?
,, Kde jsou moje sestry? " zeptala jsem.
,, Odešly."
,, Cože?! "
,, Nechaly tě tady se mnou tě."
Ne, ne, ne... To by neudělali. Nemohli mě tu nechat.
,, Proč ne? Nechali tě odejít jako člověka, proč by mě neodpustili jako to co se z tebe stalo? K čemu bys jim asi byla? Sama víš jak se k tobě chovali. Zdržovala bys je. Kdyby nebylo Kate nikdy by tě nevzali zpátky, ale tady tě nikdo neochrání, ani Kate ani tvoje sestry. Jsi sama. Úplně sama a určitě tady v té cele i sama umřeš. Jak dlouho to podle tebe bude trvat? Rok nebo více? " ozval se mi v hlavě hlas, který mi připadal jako cizí, ale znala jsem ho. Vždycky se mnou byl, po celý můj život, jakoby to byla moje druhá osobnost, která se ukázala jen ve výjimečných případech.
Polkla jsem sousto jablka a hned si zvala další. Možná to jablko chutná jinak než doma, ale to nemění nic na tom, že mi třeba jen opravdu malinko zažene pocit hladu. Pokud je tohle králova milosrdnost co je pak hněv? V cele už mě drží co může být horšího? Hlavní otázkou přes to všechno pořád zůstává, co se mnou bude teď?
YOU ARE READING
UNHEEDED III.
FanfictionCítila jsem jakoby se mi zastavilo srdce. Jakoby moje tělo shořelo, aby se mohlo změnit. Byla to největší bolest co jsem kdy cítila. Prvý nádech vzduchu bolel. Jako bych vdechovala ledový vzduchu. Pod sebou jsem cítila studenou podlahu. Všechno tady...
