UNHEEDED III.

Kapitola 23

Byla to nuda. Strašná. Ale to se dalo předpokládat, když trčím tady. Měla jsem zavřené oči a pokoušela jsem se nějak usnout. Alespoň na chvíli. Ale komu jde asi tak spát v sedě? Mně teda určitě ne. Zajímalo by mě co bude teď... Budou mě celou dobu držet ve stanu a svázanou? Nebo mě pustí? Ale kam bych asi tak šla? Vždyť nemám kam jít. Do říše lidí se vrátit nemůžu. A tady... Tady mě taky nikdo neuvítá rád.

,, No ne, jaké překvapení, ty jsi už zpátky." Slyšela jsem Maxův hlas a kroky mířící ke mně. Otevřela jsem zase oči a uviděla Thalii. Stoupla si přede mě.

,, Doufám, že se král dozvěděl všechno, co potřeboval, protože s tím je konec." Řekla Thalie a koukala se na mě. Co tím myslí?

,, O čem to mluvíš? " Zeptal se Max, který se zvedl ze židle a zůstal stát za Thalii.

,, Ona moc dobře ví o čem mluvím. " Dívala se na mě pohledem, který kdyby mohl zabíjet tak je už dávno po mně.

,, Nevím o čem mluvíš. " Odpověděla jsem jí narovinu. Nevím o čem mluví. Jak by se mohl něco král dozvědět, když jsem tady a on je kdo ví kde?

Thalie se ve zlomku vteřiny natáhla po náhrdelníku na mém krku a s trhnutím ho strhla. Místo kde byl náhrdelník na mém krku začalo příšerně pálit. Vykřikla jsem bolestí. Začalo to strašně bolet, jakoby se mi do kůže začalo něco vypalovat.

,,Co jsi udělala?! " Zeptal se jí se zvýšeným hlasem Max.

Bolest jakoby po chvíli ustala, ale pořád jsem cítila to jak to bolí. Sice už méně, ale pořád to bylo cítit.

,, Jak se cítíš?" Zeptala se Thalie, která náhrdelník držela v ruce.

,, Jak se můžu cítit? Bolí to, zatraceně to bolí!"

,, Neptám se na tvoje tělo, ale ptám se na tvoji mysl. " Upřesnila.

Na mojí mysl? Co tím myslí? Snažila jsem se soustředit a vzpamatovat se. Král mi dal ten náhrdelník v Hybernu. Tvrdil, že mi to pomůže... Co to tvrdil? ,, Zbaví tě tvojí slabosti. "

Slabosti... Zbavil mě toho. Byla jsem lepší. Šlo mi všechno mnohem lépe. Ale potom co jsem si ten náhrdelník nasadila tak jsem cítila jakoby... Na mě padla nějaká mlha a teď... Jakoby zmizela.

,, Mlha... Zmizela." Řekla jsem nahlas a podívala jsem se kolem sebe. ,, Proč jsem svázaná?" Zeptala jsem se. Neptala jsem se už na to dneska?

,, Smazalas jí paměť?" Zeptal se Max.

,, Ne, osvobodila jsem její paměť. Mluvila jsem s Raven, řekla mi, k čemu jsou. Ovládnou mysl. Darovaný si ten náhrdelník musí nasadit dobrovolně a ten kdo mu ho dal ho pak může kontrolovat a případně přes něj získávat informace. " odpověděla mu a pak se znova podívala na mě a odpověděla mi. ,, Protože si vězeň. "

Tohle je vážně bezvýchodná situace nejspíše. Co teď? Budu tady jen sedět a čekat na smrt?