UNHEEDED III.

Kapitola 18

Byl to chaos. Nijak jinak se ta situace kolem nedala nazvat. Krvavý chaos. Jatka.

Jednotky se podle králova rozkazu přesunuli na území, které mělo podle mapy název Letní dvůr.

Měla jsem na sobě stejně jako všichni vojáci šedou uniformu a na pravém rameni znak Hybernu. Vlasy jsem měla stažené do pevného copu, aby zbytečně nepřekáželi.

Svítilo slunce, když jsme dorazili na tohle území a do města. Město neslo název Adriata. A podle toho co jsem se dozvěděli to bylo i hlavní město. A první nás cíl. Zatím to všechno vypadalo dobře. Akorát obrana na sebe nenechala dlouho čekat a už jsme byli tváří tvář vojákům letního dvora. Nejspíše je jen otázkou času, kdy jim přijde na pomoc někdo další.

Odvrátila jsem mečem útok a sama zaútočila na protivníka co se mnou skřížil meč. Pokračovala jsem s ostatními dál městem. A pozorovala jsem ten chaos. Víly utíkali a snažili se schovat, kde to jen bylo možné, aby přežili. Vojáci Hybernu byli skoro všude a proti nim se snažili zahasovat vojácích tohohle území.

Směřovala jsem k paláci. Když ho získáme bude do velká výhoda. Ale taky se tam bude určitě nejvíce vojáků. Přibližovali jsme se čím dál tím více...

Nakonec se nám povedlo dost. Vojáci Hybernu vtrhli do paláce a přilehlých ulic, stejně jako do zbytku města. Následovala jsem ostatní do paláce. Nevěděla jsem, kde je Elthana a nebo Markus. Neviděla jsem je od doby co jsme byli v Hybernu. Třeba tady nejsou... Třeba mají za úkol něco jiného. Mě však král dal jasný rozkaz, abych se vydala s vojáky do hlavního města Letního dvora.

,, Bude to zkouška tvoji věrnosti kde mně, Victorie. A taky toho, jestli jsi vůbec schopná na bitevním poli přežít. " To mi řekl král, předtím než jsme vyrazili. A já mu hodlala dokázat to, že jsem schopná. Mnohem víc než to. Už nejsem člověk, abych byla slabá.

Ovšem jak se zdálo tak posili Letnímu dvoru opravdu nakonec přišli. Podle toho jak ta posila vypadala se dalo předpokládat to, že budou z jiného dvoru a to s nejspíše pravděpodobností Nočního dvoru.

Jejich příchod změnil situaci na bitevním poli ve prospěch Letního dvoru. Byla jsem v paláci. Vydala jsem se s několika dalšíma vojákama do schodech nahoru. Kdybych měla hlad nejspíše bych si celý palác mnohem lépe prohlédla, ale na to teď opravdu nebyl čas. Měli jsme jasný cíl a úkol co jsme měli splnit.

Vyšla jsem nahoru a podívala jsem se po chodbě. Myslela jsem si, že se mi to jen zdá. Že to je jen hloupý přelud a nic jiného. Výplod mojí fantazie. Přede mnou stala Feyre. A nebyla sama.