UNHEEDED III.

Kapitola 16

Elthana

Sledovala jsem Victorii, jak zmizela z nádvoří. Uklidila jsem meč do pouzdra a zamířila za Markusem. Stál v hlavní chodbě. Měřil si mě pohledem.
,,Co?!" střelila jsem pohledem po Markusovi.
Marcus zavrtěl hlavou a usmál se. ,,Co by mělo být, Thano?"
Protočila jsem oči. ,,Nechala jsem ji."
,,A to ti přijde správné?" zvedl Markus obočí. ,,Tohle jsem tě učil? Nechat vyhrávat soupeře?"
,,Ne," odvětila jsem, ,,ale král na tom trval."
,,Jistě," zamumlal Markus.
Přistoupila jsem k němu a zahlédla jsem se mu do očí: ,,Tak bez za ním a zeptej se ho."
Markus se zasmál. ,,Proč bych to dělal? Máme poslední noc. Nechci ji strávit s králem."
,,A já ji nechci strávit s tebou," odvětila jsem a prošla kolem něj. Dala jsem si záležet, abych ho strčila do ramene. Zamířila jsem pryč z nádvoří. Markus se uchechtl. ,,To určitě."
Ignorovala jsem ho a vešla do hradu. Věděla jsem, že stejně přijde.
Doběhl mě na schodech do mého pokoje. Položil mi ruku kolem ramen a přitáhl mě k sobě. Opřela jsem se o jeho rameno. ,,Nesnáším ji."
,,Koho?" zeptal se Markus.
,,Victorii," zamumlala jsem.
,,Proč?"
Zastavila jsem se a zahleděla se na něj. ,,Děláš si srandu, že jo?"
,,Mám svoje důvody, chci slyšet ty tvoje," odpověděl.
,,A já ty tvoje slyšet mužů?" zajímalo mě.
,,Má drahá Elthano, zapomínáš, že jsem hodnostně nad tebou. Nemusím se ti zodpovídat."
,,Pak ti jistě nebude vadit, když poslední noc před válkou strávíš se svojí rukou."
,,Jsem si jistý, že Victorie by si říct nechala," odvětil.
Otevřela jsem dveře do pokoje a zastavila se ve dveřích. ,,Víš co? Tak za ní běž." Pokusila jsem se zabochnout dveře, ale zablokoval je.
,,Chápu, že jsi naštvaná na ní," prohlásil Markus, ,,a na krále, ale na mě si to rozhodně vylévat nemusíš."
Nechala jsem ho vejít. ,,Proč děláme z lidí nesmrtelné víly, rovné nám?" podívala jsem se na něj. ,,Mají nám sloužit, nemáme my sloužit jim." Odmlčela jsem se. ,,Věřila jsem v tohle," rozhodila jsem rukama a teď... Amarantha je mrtvá, král dělá z lidí nesmrtelné a místo abychom bojovali proti lidem, bojujeme proti sobě navzájem."
,,Rozumím ti víc, než si myslíš, Thano," odpověděl.
,,Vážně?" zvedla jsem posměšně obočí. ,,Protože mně to tak nepřijde."
,,Pochybuješ o mně?" chytil mě za ruku a přitáhl si mě na hrudník. Opřela jsem si o něj ruce. Byla jsem o hlavu menší než on, ale ani to mě nezastavilo, abych se mu podívala do očí a řekla: ,,Vždycky."
Sevřel moji bradu do prstů a políbil mě. Nikdy to nebyly lehké milostné polibky a nečekala jsem je ani nyní. Náš vztah byl jako válka. Boj o převahu a o kontrolu. Markus mě zvedl a přitiskl ke stěně. Zajela jsem mu rukama do krátkých černých vlasů. Zatahala jsem ho za konečky, čímž jsem ho přinutila zašeptat moje jméno. Elthano. Usmála jsem se. Rukama jsem sjela po jeho krku a hrudi až ke šněrování bílé košile.
Markus mě zastavil. Vzal moje ruce a přitiskl je ke zdi a zavrtěl hlavou.
,,Markusi," zamumlala jsem vyčítavě.
,,Pořád jsi jenom můj učedník, zlato," pronesl.
Spustila jsem nohy na zem a odtáhla se od něj. ,,Takže já tě mám pustit kamkoli, i když to chci jinak, ale ty mě můžeš zastavit kdykoli."
,,Pochopila jsi to správně," přikývl.
,,Nemůžeš dostat vždycky všechno," námitka jsem.
,,Můžu mít kohokoli, stačí mi, abych se na něj podíval. Měla bys být poctěna," namítl.
Odfrkla jsem si. ,,Nesouhlasím."
,,Poslouchám," narovnal se. Probodával mě svým ledovým pohledem.
,,Budu ti to věřit, jestli dokážeš dostat do postele Victorii."
,,Není to trochu pod moji úroveň a pod to, v co věříme?"
,,Neřekla jsem, abys jí udělal dítě," protočila jsem oči. ,,Nebo se bojíš odmítnutí?"
,,Nebojíš se, že tě vyměním?"
,,Ji za mě," rozesmála jsem se. ,,Jo, to určitě."
,,Líbí se mi tvoje sebevědomí, zlato," naklonil se pro polibek, ale odstrčila jsem ho. ,,Victoria."
Markus si povzdychl. ,,To nemyslíš vážně."
,,Jestli se s ní vyspíš, uznám, že bych měla být vděčná, že jsi pohledem zavadil o mně ..."
,,Nejednom pohledem," dodal.
,,Fajn .... Každopádně. Vyspi se s ní a no," pokrčila jsem rameny. ,,Však víš."
,,Na jak dlouho?"
,,Století?" nabídla jsem.
,,To zní dobře."
,, Máš jeden pokus, Markusi."
,,Vím," vyšel ze dveří a já ho následovala. Nevěděla jsem, co bych dělala, kdyby k tomu doopravdy došlo, kdyby se s ním byla Victorie ochotná vyspat, ale sázela jsem spíš, že ne... Z toho co jsem o ní věděla...

Děkuji moc my_name_is_clary za napsání kapitoly.❤️