UNHEEDED III.

Kapitola 10

Odpoledne se dostav na nádvoří, bude tě tam čekat jeden z nejlepších šermířů v Hybernu.

Stáž mě opět doprovodila na nádvoří a dál nešli. Na nádvoří někdo stál. Stála tam žena s pevně spletenými vlasy černými jako půlnoc a jasně modrýma očima. Bylo zvláštní opět vidět někoho, kdo má taky jiné oči než černé. Žena měla v každé ruce jeden dlouhý meč. Vydala jsem se směrem k ní a jen tak tak chytila oběma rukama meč co mi hodila. Netušila jsem, že jsou meče tak těžké.

,, Podle králova rozkazu z tebe mám udělat schopného generála." promluvila pevným hlasem a udělala pár kroků ke mně.

,, Akorát, že není tolik času nejspíše."

,, Nesmysl, Pokud dodržíš to, co ti řeknu, budeš připravena vést svůj oddíl do válka." Svůj oddíl do války. Tohle chci? Vést vlastní oddíl a bojovat?

,, To nás, ale čeká hromada práce."

,, Tebe čeká hromada práce. Já už generál jsem." opravila mě žena. ,,Meč můžeš zatím položit. Chtěla jsem vědět, kolik práce bude třeba. Začněme s dřevěnými meči. Jednak jsou lehčí a jednak se tím nemůžeš probodnout." nařídila mi a já jsem meč položila na zem u stěny.

Žena ze stojanu vytáhla dva dřevěné meče a jeden mi podala. ,,Držela jsi někdy meč?"

,,Ne, nikdy."

Žena si přehodila meč do levé ruky a natáhne k mně svou pravou ruku. ,,Měly bychom se představit. Budeme spolu trávit každou možnou chvíli. Jsem Elthana, generálka hybernské armády"

,, Victoria... Nedávný vězeň v žaláři." představila jsem se jí na oplátku jí a stiskla jí ruku na pozdrav.

,, Divím se králi, že tě pustil. Nechala bych tě tam a vyjednávala pomocí tebe jako rukojmího, ale vypadá to, že král má jiný názor."

,, Možná to ještě udělá, kdo ví. Pro zatím si hodlám užít to, že mám postel." odpověděla jsem jí a pokrčila rameny. Netuším co se králi honí hlavou.

Elthana je zavrtěla hlavou. ,,Zpátky už tě nepošle, když mi přikázal tě trénovat. A co se týče tvé postele, tu si zrovna užívat nebudeš. V šest tě budu čekat na nádvoří, do sedmi budeme běhat, musíš nabrat kondičku, pak máš hodinu volno na snídani. V osm začneme s lukostřelbou, pak jízda na koni, předpokládám, že na koni neumíš, odpoledne budeme věnovat celé boji s mečem a vojenské strategii. Do komnat tě pustím nejdřív deset večer."

Jen co mě informovala o plánu pokračovala. ,, Začneme od začátku... Půjdeme pomalu, dokud se to nenaučíš. Elthana mi předvedla pomalu první pohyb s dřevěným mečem, abych je po ní mohla zopakovat. Pomalu jsem se po ní snažila dělat stejně.

,, Neodmitej ten meč, je součástí tebe. Přijmi ho, jinak nebudeš nikdy schopna ho ovládnout." radila mi, když se dívala na to jak mi to jde... nebo spíš nejde.

,, A to se dělá jak? Vždyť je to meč." zeptala jsem se, když jsem opakovala pohyby znova.

,, Uprostřed bitvy je to tvůj život. Nemáš meč, jsi mrtvá."

,, To mi moc nepomohlo." odpověděla jsem. Vážně vůbec mi to nepomohlo.

,, Jsem tu, abych zajistila, že se to nestane. Teď znovu." vyzvala mě Elthana a pozorovala mě velmi pečlivě, každý jednotlivý pohyb.

,, Fajn, to už by šlo. Pojďme dál." promluvila znova po nějaké chvíli a předvedla mi další pohyb. Opět jsem se to snažila celé perfektně po ní zopakovat. ,,Victorie, meč je tvoje prodloužená ruka, nemůžeš s ním mávat, jak se ti zachce." kárala mě, když viděla jak mi to nejde.

,, Já se snažím opakovat pohyby." odporovala jsem jí

,,Nevšimla jsem si."

,, Nejde mi to. Nikdy jsem v ruce meč nedržela ani opravdový ani dřevěný."

,, Neočekávám, že to budeš umet dnes, ale budu tě trénovat stejně jako všechny, které mi král svěřil a z nichž všech jsou dnes výborní vojevůdci a generálové."

,, Kolik ti je?" zeptala jsem se jí ze zvědavosti.

,, Dvě stě osmdesát sedm. Není to až tak moc, taky ti jednou bude tolik, pokud se nenecháš zabít ve válce." odpověděla mi.

,, Je tady to pokud..."

,, Ve válce může zemřít každý. I já. Ale můžeš snížit pravděpodobnost smrti tréninkem."