Byla jsem pro mě v dost známé budově... Nebo spíš chalupě, kde jsem musela několik let žít spolu se sestrami a otcem. Za okny svítilo slunce a procházelo okny dovnitř do místnosti. Tančilo po stole a všude byl klid. U stolu seděli obrysy dvou postav, pomalu jsem udělala několik kroků k nim. Seděla tam Feyre s Nestou. Obě v šatech, které byli určené na léto, přesto měla Nesta před sebou hrnek s něčím co vypadalo jako čaj a vedle hned knihu. Feyre měla před sebou listy papíru a několik tužek. Zastavila jsem se u nich. Obě spolu hovořili, jakoby si mé přítomnosti ani nevšimli.
,, Kde je Elain?" Zeptala se Nesta.
,, Na zahradě, potřebovala se postarat o svoje rostliny. " Informovala jí druhá. Pokusila jsem se jich dotknout, ale jakmile jsem to udělala, jakoby moje prsty prošli přes Feyre rameno, jakoby tam nebyla. Přesto jsem ji viděla sedět před sebou, stejně tak Nestu.
,, Jistě, jsme to, ale trio. "
,, Ještě, že jsme všechny tři přežili válku. Nevím co bych si bez vás dvou počala. Nejspíše by mi puklo srdce žalem. " Řekla Feyre a srovnala papíry co měla před sebou.
Ale co já? Copak zapomněli, že byla i čtvrtá? Copak jsem vzduch? Je možné takhle zapomenout?
,, Mám to podobně, Feyre, nevím co bych bez vás dělala. "
,, Feyre, to jsem já Victoria." Pokusila jsem se upoutat její pozornost. Znova jsem se jí bez úspěchu dotkla. Copak o mě neví? Nevidí mě? Vědí vůbec, že existuju?
Dřevě se otevřeli a dovnitř vešla další osoba. Měla na sobě krásné růžové šaty a na hlavě měla klobouk. A jedné ruce svírala rukavice, které byli trochu od hlíny. Byla to Elain a celá zářila. Ne jako, když jsem jí viděla naposledy vyděšenou a strachy bez sebe.
,, Na zahrádce máme každá záhonek našich oblíbených květů. Nesta má ten prostřední a my s Feyre vedle ní. Bude to nádhera. Tři druhy květů za každou z nás." Usmála se na ně Elain a sedla si vedle Feyre.
,, Elain, já jsem tady!" Zkusila jsem to na jinou ze sester, ale výsledek byl stejný. Žádná reakce. Jako bych pro ně vůbec neexistovala a nebyla nic.
Nesta se zvedla a přešla na druhou stranu stolu, kde seděli sestry. Udělala něco co jsem jí nikdy neviděla udělat. Obejmula obě sestry kolem ramen a usmívala se. Takový úsměv jsem nikdy u ní neviděla. Bylo co něco absolutně nezvyklého.
,, My tři při sobě proti celému světu, navěky. " řekla Nesta. Pokusila jsem se jí dotknout, ale nic. Prostě jako bych nebyla nic víc než stín a nebo vzduch.
Obě zbylé sestry se usmály. ,, Navěky. "
V tom se obraz rozplynul a zmizel...
YOU ARE READING
UNHEEDED III.
FanfictionCítila jsem jakoby se mi zastavilo srdce. Jakoby moje tělo shořelo, aby se mohlo změnit. Byla to největší bolest co jsem kdy cítila. Prvý nádech vzduchu bolel. Jako bych vdechovala ledový vzduchu. Pod sebou jsem cítila studenou podlahu. Všechno tady...
