UNHEEDED III.

Kapitola 13

,, Král s tebou chce mluvit, okamžitě."

Jen jsem přikývla se následovala stráž chodbou ke komnatám, kde se zdržoval král. Musím říct, že jsem tak rychlou akci nečekala. Čekala jsem, že pro mě nechá poslat možná až večer a nebo až zítra, ale už teď? Sledovala jsem strážce před sebou, jak jistým krokem jde dál chodbami, které zná nejspíše dost dlouho. Zanedlouho se zastavil u dveří a několikrát na mě zabušil než je otevřel a mně pohledem dal jasně najevo, že mám jít dovnitř. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř.

Vypadala to trochu jako knihovna, všude knihy a zapálené svíce, některé knihy byli položené na stolech a otevřené. Vzadu v místnosti stál král Hybernu otočený zády ke mě. ,, Victorie, pojď blíž... Asi víš, proč jsem tě nechal zavolat, že?"

Udělala jsem co mi bylo řečeno a udělala jsem několik kroků do místnosti. Král se na mě otočil a díval se na mě. ,, Já,... Ano, veličenstvo, vím, proč jste si mě zavolal, ale já se opravdu snažím." odpověděla jsem.

,, Podle Elthany tě něco drží pořád zpátky a nutí tě myslet si, že jsi pořád člověkem a máš to jejich slabé srdce. "

,, Já jsem, ale člověk." odpověděla jsem bez toho, abych si to pořádně rozmyslela.

,, Ne... To nejsi... Kdyby si byla člověk už dávno, bych tě nechal svými vílami stáhnout z kůže a pomalu zabít. Nebo bych nechal víly zde, aby si s tebou nedělaly co by uznaly za vhodné. Víš, proč jsem se tě rozhodl nechat naživu? Proč jsem ti dal dar nesmrtelnosti?"

,, Ne, nemám tušení, veličenstvo."

,, Protože jsem si byl dost jistý, že by si mohla být dost užitečná v boji, proti tvým sestrám a proti Prythianu. Ale zatím mi nejsi k ničemu, kromě těch pár malých informací mi k ničemu nejsi. Jsem si jistý, že v tobě je něco co by se mi mohlo na bitevním poli hodit."

O nepatrný krok jsem ustoupila dozadu. ,, Co chcete udělat?"

,, Nedůvěřuješ mi? " zeptal se a ukázal prstem na stůl co byl nedaleko ode mě. Otočila jsem se a pomalu k němu přešla. Slyšela jsem za sebou kroky toho, jak se ke mně král Hybernu přiblížil a stál jen pár kroků za mnou. Na stole bylo několik knih a jedna dřevěná krabička. ,, Otevři tu krabičku." poručil. Pomalu jsem natáhla ruce a zvala kravičku do rukou a otevřela. Uvnitř byl stříbrný náhrdelník s černým drahokamem. Cože? Náhrdelník s drahokamem? A pro mě? Prohlížela jsem si ten drahokam pořádně. Byl nádherný, lesklý, nikdy jsem takový drahokam neviděla. ,, Zbaví tě to té tvé slabosti." oznámil král.

,, Jak? " zeptala jsem se a dotkla se drahokamu, přišel mi okouzlující.

,, Uvidíš."

,, Je nádherný."

,, Říkal jsem si, že se ti bude líbit. " řekl znova král Hybernu

,, Co je to, za drahokam? Nikdy jsem ho neviděla." zeptala jsem se krále

,, Je to onyx. Tady v Hybernu jich je mnoho."

,, Mám si teď náhrdelník nasadit?" zeptala jsem se a pořád jsem z nějakého důvodu nemohla odtrhnout oči od toho drahokamu přede mnou. Nikdy jsem takovou okouzlující nádheru neviděla.

,, Ano nasaď si ho."

Udělala jsem co mi král řekl a opatrně ho vyndala z krabičky a vzala ho do rukou. Rozepla ho a dala kolem krku. Náhrdelník mě zastudil na kůži. Cítila jsem něco zvláštního jakoby na mě padla nějaká mlha, ale ten pocit zase rychle zmizel, jakoby ani nebyl. Možná jen nějaký zkreslený pocit a nebo nějaké představa.

,, Řekni mi, Victorie, čemu a v co věříš?"

,, Přeci ve vás, králi a ve vaše jednoznačné vítězství. " odpověděla jsem pevným a rozhodným hlasem.

_________

Veselé Vánoce. 🎄