Králova milosrdnost vyprchala stejně rychle jako přišla. Byla to nejspíše jen malá milost s tím, že se rozhodl poslat malé jablko a kus chleba. Seděla jsem v té studené cele ani nevím jak dlouho. Všude bylo strašné ticho. Jakoby bylo mrtvo a nikdo tady nebyl. Žádné kroky z chodby, otevírání a zavírání dveří prostě nic. Začínala jsem z toho všeho bláznit. Pořád stejná tma, stejné studené zdi a podlaha. Strašně jsem si přála, aby se něco stalo, i kdyby to mělo být, že mě znova odvedou do toho sálu, kde jsem se setkala s králem. Pořád to byla nějaké změna. Neměla jsem co dělat, tak jsem si pořád přehrávala rozhovor mě a krále v hlavě.
,, Co jste mi to provedli? "
,, Jsi víla. Měla bys být vděčná."
,, Kde jsou moje sestry? "
,, Odešly. Nechaly tě tady se mnou tě."
Odešli. Beze mě. Jako kdybych neexistovala. Přišel pro ně někdo? Nemohli přeci jen tak sami odejít pryč, něco se muselo přeci stát. Nemohlo to být jen tak. Přišla pro ně Feyre a ti její přátelé? Kdo jiný by pro ně asi tak přišel? Je odvedli a mě tady nechali. Cítila jsem smutek, ale taky něco jiného. Hořkost. Zahořklost. Pro ně při a mě ne? V čem můžou být asi tak ty dvě lepší než já? Copak někdy něco udělali? Já se na rozdíl od nich snažila něco udělat, zatím co ony? Ony seděli s rukama v klíně a nic nedělali, když se o nás Feyre starala. V čem má být ta spravedlnost?
Cítila jsem jak se ve mě míchá smutek a zahořklost ke svým sestrám, které odešli. Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Vykřičet to, ze sebe. Dostat to pryč. Prolomit to tichu, které kolem panovalo. Zhluboka jsem se nadechla a zakřičela. Dokud mi dech v plicích stačil. Opřela jsem se zadá o zeď. Tohle jsem potřebovala, dostat to ze sebe, prolomit to ticho. Když dozvuky mého křiku v cele utichli, otevřeli se dveře do cely a v nich někdo stál.
__
Pro nějakou dobu tohle bude nejspíše poslední kapitola. Ne, že bych nechtěla psát, ale blíží pomalu, ale jistě škola a já chci dost věcí stihnout, než mi začne poslední ročník na střední škole. Pokusím se třeba do konce prázdnin ještě nějakou kapitolu napsat, ale nechci nic slibovat. ❤️
YOU ARE READING
UNHEEDED III.
FanfictionCítila jsem jakoby se mi zastavilo srdce. Jakoby moje tělo shořelo, aby se mohlo změnit. Byla to největší bolest co jsem kdy cítila. Prvý nádech vzduchu bolel. Jako bych vdechovala ledový vzduchu. Pod sebou jsem cítila studenou podlahu. Všechno tady...
