UNHEEDED III.

Kapitola 7

Ten, kdo vešel do mojí cely byl strážce, opět ten stejný co mě minule odvedl za králem do toho sálu. Nejspíše slyšel ten křik, nejspíše určitě s tím, že tu bylo to hromové ticho. ,, Vstávej, král s tebou chce mluvit." to bylo jediné co řekl, víc říkat ani nemusel. Král se mnou chce mluvit, proč? Ale co na tom vlastně sejde? Vždyť bude lepší, když budu někde jinde než tady se svou zahořklostí k rodině. Zvedla jsem se vydala jsem se k němu. Hrubě mě popadl za ruku a vyvedl z cely, zavřel za námi dveře a vedl mě chodbou, kterou osvěcovali pochodně pryč. Prošli jsme několika chodbami než jsem skončili u dveří, které vypadali jako z velmi tmavého dřeva. Otevřel dveře a jedním pohybem mě strčil dovnitř. Slyšela jsem za  sebou jen zavření dveří. 

První co mě jakoby udeřilo do nosu byla vůně. Vůně jídla, teplého jídla. Podívala jsem se před sebe. Byla to jídelny. Stál tady dlouhý stůl, který byl přeplněný jídlem. Ovoce, sýry, pečivo, koláče, zelenina, pečené maso. Na konci stolu seděl... Král Hybernu. Seděl v čele tomu přeplněného stolu a v ruce držel sklenici plnou vína. ,, Posaď se, Victorie." řekl na úvod a napil se ze své sklenice. 

Nejistě jsem si sedla na druhý konec stolu. Co nejdále od něj. Chtěla jsem v cele změnu ne? Teď jí mám. Král pokynul rukou směr k jídlu na stole. ,, Vezmi si, musíš mít určitě hlad." 

Vzala jsem do ruky jablko co bylo na nejbližší míse a kousla do něj.  Netušila  jsem, že jablka můžou být tak moc sladká. Bylo výborné. Jako bych si až teď, když je přede mnou tolik jídla uvědomila jak moc je dobré. Po takové době. 

,, Jak se cítíš?" zajímal se král. Je tohle nějaké jeho zkouška? Chce slyšet pravdu? Nebo je mu to celé ukradené a jediné co chce jsou informace? 

Nevěděla jsem co mu mám pořádně odpovědět a tak jsem mu řekla pravdu. Stejně na tom nezáleží. ,, Hladově." 

,, Najez se, pak si promluvíme." Že by se král rozhodl pro další a tentokrát mnohem větší milost než před tím? Nechá mě najíst se a napít jak potřebuju? Je v tom všem přidané něco, aby mi ublížilo? ,, Přestaň nad tím vším tak moc dumat. Buď ráda, že je král v dobré náladě." 

,, O čem chcete se mnou mluvit?" 

,, O tvé budoucnosti samozřejmě." odpověděl král a položil sklenici na stůl. 

V tom případě bych asi měla využít toho, že se můžu najíst, protože to bude asi velmi vyčerpávající rozhovor. Vrátila jsem svou pozornost k jablku a opět do něj koukla. Vážně výborné. 

Když jsem jablko snědla. Musela jsem sáhnout po dalším, prostě jsem chtěla brát dokud mi bylo přáno. 

,, Omluv, jak se k tobě můj žalářník choval.. Občas je to s ním těžké." prolomil mezi námi to tichu král Hybernu. 

,, V pořádku, nic se nestalo." odpověděla jsem mu. Mohlo to být ještě horší, vždycky může. ,, Co chcete? Vaše milosrdnost nebývá tak velká." zeptala jsem se krále, když jsem cítila, že už alespoň z části je můj žaludek po nějaké době zase plný. 

,, Přímo k věci... Myslel jsem, že bychom spolu mohli v klidu povečeřet, než se tu spolu začneme hádat." odpověděl mi král a napil se opět ze své sklenice. 

,, Vždycky rovnou předpokládáte výsledek? Co takhle přejít rovnou k věci než vaše milosrdnost zase vyprchá a pošlete mě do kopky?" 

,, To zatím neplánuju." ujistil mě král. Zatím.

,, Tak k věci." 

,, Nabízím ti možnost stát se vysoce postavenou osobou u mého dvora." řekl svou nabídku konečně král. 

__

Děkuji moc za 5K přečtení u UNHEEDED a 1,7 K u UNHEEDED II. ❤️