Tma.
To byla jediná věc co mě oklopovala. Nevěděla jsem přesně kolik hodin je a nebo jestli je den nebo noc.
Vlastně ani kolik času uplynulo. Všechno co jsem viděla byla jen tma a tma a nic jiného než tma.
Všechno mě bolelo. Když mě sem hodily jediné co jsem zvládla bylo nějakým způsobem dostat se ke zdi a opřít se o ní. Byla ledová. Jako celá tahle cela. Žádné okno nic takového. Jen těžké ocelové dveře, které měli za úkol držet vězně tam kde měl být. Uvnitř.
Všechno mě bolelo. Ale způsobem, který jsem nikdo předtím necítila ani nezažila. A to, že jsem na sobě měla jen noční košili mi taky moc na teplu a komfortu nepřidalo. Divila jsem se, že ještě nejsem nastydlá a nebo nemám rýmu.
Přála jsem si jen jednu věc a to, aby to všechno co nejdříve skončilo, aby to celé byl jen sen a já se vzbudila u sebe v posteli a mohla mít normální den.
Ale zatím se zdálo, že to žádný sen ani noční můra není a je to tvrdá a krutá realita.
Přitiskla jsem si kolena k sobě a snažila se, alespoň na chvíli usnout, abych tomu všemu unikla.
YOU ARE READING
UNHEEDED III.
FanfictionCítila jsem jakoby se mi zastavilo srdce. Jakoby moje tělo shořelo, aby se mohlo změnit. Byla to největší bolest co jsem kdy cítila. Prvý nádech vzduchu bolel. Jako bych vdechovala ledový vzduchu. Pod sebou jsem cítila studenou podlahu. Všechno tady...
