Už nikdy

1. kapitola - Olivie

Parkování prostě nebyla moje silná stránka. Už se mi to jednoduše párkrát stalo a neodhadla jsem vzdálenost od té zdi u supermarketu.

Rudá vzteky jsem si to namířila rovnou za Deanem na dílnu. Už když jsem parkovala před otevřenými vraty postarší budovy, s rukama v bok se mi vysmíval.

Praštila jsem vzteky dveřmi jako by to auto za všechno mohlo. Místo pozdravu popošel k přednímu nárazníku a začal zkoumat škodu.

,,Důchodce na parkovišti?" dobíral si mě.

,,Tak nějak."

Nehodlala jsem přiznat barvu, ačkoliv to bylo Deanovi jasné. Tohle totiž nebylo zdaleka poprvé.

,,Potřebuju to opravit co nejdřív. Pojedu s tím bráchovi na tu svatbu."

,,Ježíši, on si ji fakt bere?" otočil na mě pobaveně hlavu, zatímco v kleče prsty zkoumal odřený lak.

,,Ona ta Anica není zas tak hrozná."

,,Mezi námi chlapy, Olivie, s bráchou byla nehorázná prdel do tý doby, kdy si nenabrnknul tuhle lasičku. Chodili jsme na pařby a bylo to super, ale tahle mu to asi zakázala a přijde mi jako by mu bylo šedesát a hlídal vnoučata." obrátil oči v sloup.

,,Chápu tě, ale taky už mu táhne na třicet. S tebou mít ty děti nebude."

,,Jasně a taky mu nevyhulim." opřel se o bok auta a sledoval přijíždějící SUV.

,,Kdy si tedy uděláš čas?"

Nervózně jsem sledovala, jak z toho auta vystoupil nějaký týpek. Bála jsem se, že upřednostní někoho jiného a já pojedu za svými rodiči a bráchou s rozflákaným nárazníkem.

,,No ty vole, nazdar!" rozšířil se Deanovi úsměv od ucha k uchu.

Nasála jsem do plic dost vzduchu, abych se uklidnila a protočila panenky.

,,Děláš si prdel? Kde ses tu vzal?" pokračoval v nadšení.

,,Dal jsem si na nějaký čas pauzu. Čau!" poplácali se po rameni s tím druhým.

Vlastně jsem tam stála jako tvrdé ,,Y". Ti dva si div nehladili zadky, zatímco já šla stranou.

,,Musím do práce, Deane. Co bude s tím mým autem?" nastoupila jsem znuděně.

,,Jo Olivie, no tak si vezmi moje auto a já ti objednám ten nový nárazník." konečně se na mě otočil.

,,Tak fajn." pousmála jsem se.

Zatímco Dean odešel do útrob budovy pro klíčky od jeho auta, ten týpek popošel ke mně.

,,Nejsi ty Peterova sestra?" přimhouřil obě oči jako by mě rentgenoval.

,,To jsem. My se známe?"

Nebyl mi zrovna sympatický. Frajírek s kšiltovkou dozadu, tílkem, aby předvedl ucházející bicáky a sebevědomím, že by mi to odbrzdilo i auto.

,,Bright, chodil jsem s tvým bráchou do třídy."

Skutečnost, že jsem po kamarádech svého staršího bráchy nikdy nekoukala, byla možná neuvěřitelná, nýbrž pravdivá. Brighta jsem si pamatovala jako pařmena a vyhulence. Tenkrát na střední jsem ale chodila s Jimem. Dost dlouho nám to vydrželo, ale vysokou to nepřežilo. Vztah na dálku prostě nikdy nevydrží. Byla to moje první láska, ale rodině jsem se chystala představit Percyho. Dlouholetou lásku číslo dvě.

Moje rodina byla věřící, takže babička žila v tom, že jsem stále panna a odevzdám se svému muži až po svatbě. Máma se o tom se svými dětmi odmítala bavit. Byla jsem ta mladší, ale rozhodně jsem neměla vyšlapanou cestičku po bráchovi. Brácha mohl všude a všechno, protože to byl kluk a byl o dva roky starší.

Nasadila jsem na Brighta úsměv, že mě to jako zajímá a netrpělivě se ohlédla po Deanovi. Kde ksakru byl?

,,Co se ti stalo s autem?" popošel pár kroků k mé bílé Toyotě.

Jako bych v jeho obličeji vyčetla výsměch. Ještě chybělo, aby řekl něco o ženských za volantem a nakopla bych ho mezi nohy.

,,Důchodce na parkovišti." podotkla jsem, ačkoliv v jeho zkoumavém pohledu se nezdálo, že by to sežral.

,,No to svařit nepůjde, tady ti kus chybí." zalomcoval s trčícím kusem pod světlem a já jen obrátila oči v sloup.

,,Jako bych to nevěděla." řekla jsem tiše.

Dean mě zachránil. Právě přicházel s klíčky od svého auta a hned se začal culit na klečícího Brighta u mého auta.

,,Mám zavolat FBI, aby zajistili stopy a vypátrali pachatele nebo to udělá on?" jízlivě jsem kývla bradou směrem k Brightovi.

Deana to pobavilo a pak mi vložil klíčky do dlaně.

,,A bacha na důchodce." zamrkal na mě.

,,No jo!"

Ani jsem se nehodlala loučit s Brightem. Prostě jsem jen nastoupila do Deanova auta a vyrazila do práce.

Po cestě jsem se pokusila ještě zavolat Percymu, ale nezvedl mi to. Zato můj brácha už byl informovaný od Deana, co se stalo a hned mi volal.

Nechápala jsem tu chlapskou neskrývanou radost, když ženská něco udělá s autem. Brácha jako mladší rozsekal auto několikrát a nikdo to neřešil. Já škrábnu nárazník a už to ví i babička.

Musela jsem si postěžovat i v práci kolegyním.