Plameny zkázy ✔

DVACÁTÁDEVÁTÁ

Ráno nás probudila Arara, která rozzlobeně stahovala své srostlé obočí k sobě a hudrovala na bordel v komnatách. Bolela mě hlava, a když tak křičela, horšilo se to. Iluze z nás už zmizely, takže nenastal poplach, kdo to leží v královské posteli.

S přemáháním jsem vstala a nechala jí, ať mě odvede do jídelního salónku, kde na nás již čekala snídaně. Sotva jsem do sebe něco nacpala. Žaludek jsem měla jako na vodě a již jen vůně jídla mě přiváděla do závratí. Elfky mi popřály dobrou chuť a raději zmizely. 

„Vypadáš hrozně," řekla Arara a měřila si mě soudícím pohledem. 

„Děkuji pěkně," ušklíbla jsem se a upila vína. Chtěla jsem ho, ačkoliv mi bylo stále špatně. Třeba uleví. Zvedl se mi žaludek ještě víc. Číši jsem položila zpět na místo. Jídlo asi dnes vynechám. 

„Musím tě začít připravovat. Ani nevíš, kolik toho dnes musíme stihnout probrat. Ta svatba narychlo je příšerná věc," hudrovala dál. 

Přichystala mi koupel. Vydrhla mě tak moc, až mě pálila pokožka. Přitom si znovu uneseně prohlížela mé tetování. Vždy jí fascinovaly pohybující se stíny plamenů. Mě děsily.

Následně proběhla finální zkouška šatů. Naštěstí mě v nich ale nenechala a pomohla mi je znovu sundat. Svatba měla být až po západu slunce.

„A jak to bude probíhat? Půjdeme někam do nějakého... chrámu?" Ani jsem si nebyla jista, zda tady nějaké chrámy mají. Žádné jsem v Perelu neviděla. 

„Před západem slunce vyrazíte v kočáru na severozápad k Bludným skalám. Tam je menší sídlo a chrám vytesaný ve skále. Krásné místo. Je tam tolik mrazem zbarvených stromů a krásných květin. Dokonce kvetou i na podzim. Takové magické místo!" toužebně si povzdechla. Zrovna mi česala vlasy a zasněně hleděla někam k oknům. Dnes překvapivě svítilo podzimní slunce.

„A potom?" vyptávala jsem se. Začínala na mě dosedat nervozita a nevolnost se nijak nevytrácela. Stále jsem sebou na židli šila. 

„Potom? Jistě, potom," odkašlala si. „Poté přijde krátký proslov o vašich slibech, kde se přislíbíte jeden druhému. Následně každý z vás vypije nápoj z listů bludné opety a budete tančit Tanec podsvětí. Ach, to bude nádhera," znovu si povzdechla. Zatrnulo mi.

„Tanec podsvětí? Neznám žádný Tanec podsvětí!" zhrozila jsem se. Tomu se jen lehce zasmála. 

„To nejkrásnější na tom je, že nikdo - dokud nevypije onen nápoj - neví, jaké jsou kroky. Je v tom magie. Ty květiny jdou kouzelné, víš?" prozradila mi a v hnědých očích se jí třpytila touha. „Povedou vaše kroky a pohyby těl. Kéž bych tam mohla být," posteskla si.

„Proč bys nemohla?" divila jsem se. 

„Protože je to jen pro šlechtice a dvořany. Znám to jen z vyprávění." 

„Aha." A poté jsem ztichla a nechala jí, ať mi dál upravuje neposedné vlasy. Bylo to příjemné. Naučila se s nimi zacházet a nikdo jiný na ně nesměl sahat. Krom Terry, která si s nimi jedou hrála a zacuchala je tak, že je Arara poté rozčesávala tři hodiny. Tolik kleteb, které při tom vyslovila, by stačily na sepsání celého slovníku.

„Budeš ale krásná nevěsta," ujistila mě. „Liška mezi démony," pousmála se na mě do zrcadla. Nejistě jsem polkla a nuceně roztáhla koutky rtů do strnulého úsměvu. 

Liška mezi démony...

*

Krátce po poledni ke mně do komnat přišli rytíři. Wern - bratr Emer - se mi uklonil a vyřídil mi vzkaz od krále. Očekával mě okamžitě v jeho komnatách v přijímacím salónu. Nechápala jsem o co jde a ani se mi to nikdo nesnažil vysvětlit.