Já a můj egoista[OPRAVA]

jseš v prdeli, Tobiáši

Probudím se a podívám se na Tobiáše pokoj. Jak jsem se dívala všude ze stran tak nebyl k nalezení.Vyplazím se z postele a rovnou jsem šla na chodbu. Kde by mohl asi tak být?

Mohla bych zkusit jít za Zuzkou.

Šla jsem po chodbě a za chvíli už přede mnou byly modré dveře.

Zaklepala jsem ,,Zuzko" řeknu potišeji. Přeci jenom mi není pořád nejlíp. Ale musím nutně vědět, jestli je v pořádku.

Pootevře dveře. ,,Anny" otevře dveře dokořán. Obejme mě. ,,Co se děje" řeknu nejistě.

,, Nemůžu uvěřit že nás jen tak přijmeš" rozbrečí se a začne ni vzlykat do trička. ,,Co". ,, Tobiáš kvůli tý scéně je mimo. Víš když nabídneš upírovi krev tak to znamená že ho miluješ" začne se smát, když se vymaní s objetí.

,,Posrala jsi to" začne brečet smíchy. ,, Cože, co se děje. Co jsem posrala. Jen jsem ho chtěla zachránit". ,, Měla jsi ho nechat chcípnout". ,,Však je to tvůj bratr". ,,Však je to zabiják, který zabil tisíce dívek jen protože nenávidí zvířecí krev". ,,A ty můžeš být další oběť" koukne mi do očí.

,, Já jsem alergická na lidskou krev" zachvěje se. ,,Aha" vydám jediný, co jsem mohla až moc informací na mě. Začne mi šíleně bolet hlava.

Zuzka si toho všimla, když jsem se brala za hlavu. ,,Chceš ibalgin. Ehm, co ještě je na bolest hlavy" začne myslet. Nemohla jsem nic říct najednou jsem měla sucho v krku. Nakonec jsem spadla na zem a omdlela jsem.

***

Vzbudila jsem se ve svým pokoji. Uviděla jsem Tobiáše na křeslu, který si něco četl.

Nezmohla jsem ani hlásku. Zakopla jsem peřinu dolů. Všiml si mě.

,, Už jsi vzhůru " řekne a hned byl u mě. Přikývnu. ,,Zaspala jsi dva týdny". Vykulím oči na něho dosti mně to zaskočilo.

Vytřeštím oči. Sakra a co sourozenci. Tobiáš se na mě podívá ,,málem mě zabili". Vážně mi čteš myšlenky, idiote. Přikývne.

To už ani nebudu mít soukromí v hlavě. ,,Smůla".

,,Idi-ot" zachraptím. Kouknu mu do očí. Aspoň nemusím mluvit, když to nejde. Přikývne.

Proč se mi to děje? Tobiáš začal myslet a pak se na mě podíval. ,,To je asi z toho jak jsem používal upíří rychlost a teleportaci. Taky jsem nemohl odolat tvé krvi, trošičku víc jsem se napil".

Ani jsem to necítila. Není to tou kuší?

,, Možná, vyvolala blesk".

Jsem pořád ospalá

,,Vyspi se" řekne a odešel z pokoje.

,,Tobi" zašeptám ale uslyšel mě. ,,Ano" koukne na mě. Nejde to začnou mi najednou téct slzy.

Šel ke mně a vzal mě do náruče. Došel do chodby a nohou je pak zavřel. Od jeho pokoje bylo otevřeno, tak jenom prošel prah a dal mě na postel. Vzal peřinu a přikryl mě.

,,Ty sráči" uslyším fakt potichu Simona. Co ten tu dělá? Vytřeštím oči na Tobiáše. Měl zrovna otrávenej obličej co říkal zrovna ty ne.

Musím se ušklíbnout. ,,Co je vtipného " zamračil se.

Přestanu se usmívat a uvědomím si co se stalo ve škole. ,,And-ěl?" nadzvednu obočí.

Povzdychl si a pohladil mě po tváři. ,, Zatím nechtěj vědět. Pak se všechno dozvíš, jen teď si běž lehnout" zamračím se. Poslechnu ho. Zahrabu se víc do peřiny a šla jsem spát do říše snů....

Další kapitole. Upřímně nevím jestli se mám těšit do školy. Poslední rok na základní škole. I když jsem už měla jít do prváku:D

V neděli jedu na brigádu zdarma. Budu se s mými kámoškami starat o děti a zvířata. Prý bude procházka tak 20km! Sakra a to jsem se měla válet.
Říkám to protože asi nebudu mít čas psát :(