Já a můj egoista[OPRAVA]

miluješ jí?

S posledním zvoněním jsme konečně mohli vyrazit domů.

V lese začal Tobiáš provokovat Zuzku. Dostal přes hubu. Ne totální nezájem. Dala mu takovou facku že letěl. Nějak jsem ho neprovokovala že se zasměju, ale spíš je mi ho líto, i když co udělal je neodpustitelný.

Zase mi to dávalo vzpomínky, jak jsem běžela po lese.

,,Hej Anny jseš v pohodě " propustí mě Zuzka z tranzu.

,,Co" vytřeštím oči. ,, Jseš v pohodě. Po druhé se ptám". ,,Jo, proč by ne?". ,,Dívala ses někam. Je tu něco" otočí se a pak na levou a na pravou stranu. ,,Jsem v pohodě " usměju se. ,,Vážně? Zažila si víc bolestí, než já za pět set let". ,,Díky Zuzko" usměju se. ,,Za co". ,,Že se staráš" usměju se. ,,Anny. Jsi první člověk, kdo je tak laskavý. Člověk a nemyslím nadpřirozeno. Jo, ještě je tu jedna dívka o který nebudu radši mluvit" začne se dívat na Zacka. Zack jí začne propalovat očima. ,,Juj" dá si ruku před pusu a začne zdrhat. Kouknu za sebe, kde je Tobiáš? Nikde není.

,,Jak se jmenovala" kouknu na Zacka. ,,Kdo". ,, Tvoje holka". ,,Jak-". ,,Je mi jasný že to bylo tvoje holka. Co se jí stalo". ,, Zemřela" řekne a začne foukat vítr. Najednou jsem ani nevydala hlásku.

,,C-co se stalo" vyprostí se ze mě. ,,Zabil jí jiný upír". Zase bylo dlouhé ticho.

,, Proto tě tak střeží Tobiáš " usměje se. ,,Jen jedna byla", moje zvědavost byla až moc velká. ,,Nejsem jak Tobiáš. Ten je měl na hraní ale ty jsi pro něho vzácná. Byla ještě jedna ale ta se mi vysmála do ksichtu". ,,Oh". ,,Co na mě vidí že jsem pro něho vzácná ". ,,To nevím". ,,Sám to neví " zasměju se. ,, Pravda, takže to nemůžeme vědět".

Konečně skončil les a uviděli jsme menší dřevěný most. Pozdravili jsme stráži a šli dovnitř.

Tobiáš už tam byl a Zuzka taky.

,,Vám to moc nesluší" řekne Zuzka. Koukneme na sebe a zasmějeme se. ,,Haha" řekne a plácne Zack Zuzku. ,,Auu" podrží se za hlavu.

,,Hej Anny, jdeme" řekne Tobiáš. Vzal mě do náruče. ,,Co děláš" zrudnu. ,,Nic" řekl a byli jsme u dveří. ,,Už zase?" povzdychnu si. ,,Trvalo by to, kdyby jsme šli pěšky" zamračí se. ,,Už si začínám zvykat" řeknu a Tobiáš mě pustil na zem.

,,Jdu do pokoje se učit " řeknu ale vzal mě za ruku. ,,Neusni" zamračí se. ,,Jasně ". ,,Dneska máme menší vyslýchání" zamračí se na chodbu. ,,Jaké " nadzvednu obočí. ,,Rodiče". Stačilo říct jediný slovo a hned jsem pochopila.

,,Pro mě to nebude, tak špatný " ušklíbnu se. ,,Nesměj se mi". ,,Já se nesměju" musela jsem si dát facku. ,,Pustíš" kouknu jak mě pořád drží ruku.

Pustil mi ji a já šla do pokoje. Už jsem se seznámila s ní ale s jeho otcem, ne. Začnu si čmárat do sešitu. Ani nevím jak vypadají. Heh to si museli udělat na nás čas, jo.

Ušklíbnu se nad tou myšlenkou. Že by jsem konečně viděla Tobiáše v trapný situaci. Na to jsem se musela zasmát. Začnu si kreslit oko.

***

Měla jsem doučeno a bylo teprve pět hodin. Jo za hodinu doučeno. Ušklíbnu se. A u toho jsem se ani nesoustředila. Tak fajn nic neumím. Povzdychnu si a začnu se houpat na židli.

,,Hej Anny", přijde Zuzka, která mě vyděsila. Spadnu na zem a zamračila se ,,au. Víš jak si mě vyděsila?!" seřvu ji a ta se jen na mě ušklíbla ,,promiň, nevěděla jsem, že jsi tak pitomá " protočí oči s úsměvem. ,,Co jsi to řekla" začnu jí vraždit pohledem. ,,Ehm. Tam je pták " ukáže za mě ale já se nenachytla. Ale i tak začla utíkat. Rychle vyběhnu na chodbu a naštěstí jí nenapadlo použít upírskou rychlost.