Já a můj egoista[OPRAVA]

lyžák - lži nic nevyřeší

,, Tobiáši neřeš to". ,,To tě mám vydírat?". Podívám se na něho ,,už zase?" řeknu na něho. ,,Minule si mi něco tajila a dopadlo to špatně". ,,A jsme zase u toho? Můžeš to nechat za hlavou?'', ,, ne".

Ach jo...

,, Ale to se nejedná o mě" podívám se na něho sklesle. ,,A o koho?".

,,O nás" pošeptám. ,,Nechápu tě". ,, O těch zajíčkách". Díval se na mě a pak mu to dojde. Začal se zvedat ,,nějak mi to nesedne. Můžeš jít do detailu?". ,,Necháme to plavat. Nechci aby jsme si zhoršili hory ještě víc" postavím se taky.

Tobiáš se otočil zády. Myslela jsem že půjde za ostatními ale on mě schodil. ,,Co blbneš" řeknu rozpačitě. Začal mi rozepínat bundu a vyhrnul mikinu a tričko.

,,To je to proč jsem zabíjel zajíčky" řekne skoro neslyšně. Podívám se jinam a Tobiáš si usoudil svý a odešel. Po chvíli jsem šla taky. Došla jsem k nim a učitelka už říkala že půjdeme.

Šli jsme po lese aspoň kilometr a došli na další kopec.

,,Kam to jdeme paní učitelko?" optá se jí jedna dívka. ,,Na to nejhezčí místo" řekne jako by už nemohla a usměje se na ní.

,, Panebože ta je otravná" postěžuje si Klér zezadu. ,,Šprtky vždycky jsou při boku učitelů" řekne Kléřina kámoška. Protočím oči a podívám se na Tobiáše. Šlo vidět že ho to ničí. Kdybych mohla něco udělat aby se netrápil.

,,Tak ještě půlka kopce a jsme tam!" rozkřikne se učitelka. Všichni protočili oči.

Po nějakých ukrutných sil jsme došli nahoru. Zatajila jsem dech, když jsem to uviděla. Byla nad námi polární záře, ale úplně jiná než znám z televize. Byla ve třpytu snad. Barvu měla tyrkysovou, fialovou, růžovou a zelenou. Trochu mi to připomínalo ten rybníček.

Podívám se na ostatní jak se na to dívají s údivem.

,,Tohle je zázrak vidět na vlastní oči. Proto jdeme tak pozdě" řekne učitelka.

Začalo mě trochu bolet na hrudi. Tobiáše jsem tu neviděla. Došla jsem random směrem a našla ho. Seděl na zemi a nad něčím přemýšlel. ,,Tobiáši" kleknu si k němu. ,,Nebuď z toho vedle" šťouchnu ho.

,, Proč jsi mi to tajila" řekne z ničeho nic. ,,Aby jsi neměl takovou náladu jako teď?" řeknu tázavě.

,,Ty víš že lhát mi nemá cenu, takže ti to bylo k ničemu". ,,Jo ještě mě seřvi za to že se o tebe bojím" ušklíbnu se. Mlaskne a lehne si na zem.

,,To mělo být co" ušklíbnu se a praštím ho. ,,Ale nic. Ty taky musíš všechno řešit". ,,Jo jasně".

Zdálo se mi že už je v pořádku. Bavili jsme se ale cítila jsem že nás někdo sleduje.

Tobiáš slyšel učitelku jak už huláká ať všichni přijdou. Sednul si a dal mi pusu na tvář. Postavil se a podal mi ruku. Byli jsme tu snad nějakou půl hodinu. Došli jsme k naší partě.

Slyšela jsem jak se dohaduje učitelka s učitelem kudy půjdou. Nakonec se dohodli že půjdou zkratkou.

Nešli jsme po silnici ale rovnou sněhem. Byla to tíha vůbec ujít. Tomu říkají jakože zkratka? Možná míň ujdeme protože jde rovnou vidět naše území ale stále jdeme přes sníh a to nás akorát zpomalí.

,,To si dělá srandu už!" postěžuje si Klér.

Kratší a proto brzo. Užívejte :)