dneska se každý druhý hádá ale já to nejsem

43 1 0
                                    

Probudím se a hned jsem dostala bolest přes celý tělo. Já ho osobně zabiju. Chtěla jsem si sednout ale to doopravdy vůbec nešlo. To tak strašně bolí. Rychle jsem vstala a málem tou bolestí spadla. ,,Já tě zabiju Tobiáši". Uslyšela jsem zasmání ,,je to zajímavé pozorovat". ,,Dneska nikam nejdu", ,,ale jo. To dáš a vážně jsi usnula uprostřed v tom nejlepším?" dojde ke mně a pohladí mě po hlavě. ,,Nesahej na mě!". ,,Nebuď naštvaná. Spíš bys měla být naštvaná na sebe ale užívala sis to". ,,Asi po tobě něco majznu" zamračím se a nuceně bolestně se vydala do šatny. Vzala jsem si triko s mikinou a těžce dala na sebe černý džíny.

,,Jsi hotová? Nechceš pomoc-". ,, Já ti dám takovou pomoct" hodím po něm polštář a ten se tomu nedokázal vyhnout a málem neudržel rovnováhu. Zamračil se když dokázal mít svojí rovnováhu.

,,Nezajímá mě co ty chceš nebo nechceš" řeknu. Projdu kolem něho a šla s těžkou bolestí dolů. Netušila jsem že schody budou moje nejhorší peklo. S těžkým nadáváním a všeho možného jsem stála u dveří.

,,Zack a Zuzka tu nejsou. Pořád jsme tu sami". ,,Hezký" řeknu s nezájmem.

***

Nechci ani říkat jaká byla atmosféra, když jsme šli. Byli jsme oba dva sticha protože by věděl že bych po něm něco mrskla nebo vybuchla. Došli jsme do školy a přede mnou byla noční můra a to dvě poschodí nahoru.

,,Chceš pomoct?" řekl trochu se zájmem. ,,Nemáš na vybranou" podotkl ještě. ,,Fajn". Vzal mě opatrně jako bych byla z porcelánu a bylo to mnohem příjemnější než chození.

Po posledním schodu mě pustil a mě dostala zase ta šílená bolest.

Sednu si na místo a viděla tu Simona ale Mai ne. Podívám se na Aidna a ten se pouze ušklíbl. Ten Sičák. Usměju se vražedně ,,začni se bát Simona" přestanu se usmívat a lehla si hlavou na stůl.

,,Čau Daisy" ozve se Laura. Podívám se kolem třídy a viděla Daisy a Lauru se objímat.

Jaj ty jsou strašný kamarádky

Protočím nad tou myšlenkou oči. Zahlédla jsem Lucy a ta naštvaně hleděla přede mnou a už věděla že mi dává konverzaci s očima. Očima se podívá na ty dvě a protočí oči. Pouze se usměju a přikývnu že jsem na tom stejně.

Došla ke své lavici a sedla si a já zase zabořila hlavu.

,,Tobiáši, vidíš mě?" řekne Lucy. ,,Jo, čau" řekne Tobiáš. ,,Cos jí zas proved". Podívám se po Lucy ale zase mi někdo zabořil hlavu. ,,Spi dál" řekne Tobiáš. Zamračím se a plesknu ho. ,,Nesahej na mě laskavě".

,,Dneska bude hezká atmosféra" řekne Lucy.

,,Holkyy" přiskočí Laura se smutným výrazem. Lucy jí jen sjela pohledem a nechtěla se extra bavit. ,,Omlouvám se ale s Daisy jsme už dlouho kamarádky v našem světě-", ,,bav se s kým chceš" přeskočí jí Lucy. Podívá se na mě ,,v klidu" dám ruce nahoru. ,,Stejně víme že jste už kamarádky od hor" podívá se na ní Lucy a ta trochu vytřeštila oči. ,,Stále máš zamlženo?" řekne Lucy a spokojeně se na mě podívá. ,,Ano ale jen nějaké úryvky, co jsou pro mě důležité vědět". ,,Blbý" protočí oči. ,,Lucy já vím že jsi naštvaná. Známe se už dlouho-". ,,Ano ale vše klidně vykvokáš tamtý a mně nic!" podívá se na ní naštvaně. ,,Promiiiň". ,,Promiň jsi říkej někomu jinému protože tohle mi nestačí" dojde k ní a ukáže na ní.

,,Jaj nedělej hned hroty Lucy" vloží se do toho Tobiáš. ,,Ty bys měl držet hubu" podívá se po něm jako by ho chtěla zabít. ,,Fajn jsem sticha", ,,děkuji" usměje se s nezájmem.

,,Lucy tobě vadí všechno a to doslova. Chodíme spolu už od základky a pořád ti něco vadilo ale mě nemůže vadit nic". ,,Jestli ti něco vadilo. Měla jsi mi říct a né být sticha, introvertko". Podívám se na ní. ,,Tobě se to taky určitě týká". ,,Já?" řeknu zaskočeně. ,,Kdo jinej?".

,, Proč už nezvoní?" řekne Tobiáš. ,,Ty buď sticha nebo řeknu o tobě věci, co se ti nebudou líbit".

,, Vždycky musíš být lepší, dokonalejší a strašně musíš ublížit lidem že máš blbý den" začne Laura. Lucy se po ní podívá ,,to říká ta pravá a Tobiáš s Zuzkou ty nemají co mlít, i když tu není Zuzka. To že máme postavenější rodiče něco pro nás musí znamenat, ne? Tak proto se snažím být v něčem dobrá ať už je to fotbal nebo v boxu". Povzdychnu si. Radši bych šla spát než tohle poslouchat. Tobiáš si sedl vedle mě ale byl otočený směrem k Aidnovi co byl u strany Denise.

,,Aspoň že o mně nic tady není" pošeptá Aiden, Tobiášovi. ,,Drž hubu Aidne nebo ti nakopnu za ty hory".

Jaj ta má náladu

,,A vy dva držíte hubu?" ukáže na nás dva. ,,Neignoruj Tobiáši". ,,To že jsi naštvaná na Lauru to naše věc není. Jseš naštvaná tak nás všechny chceš naštvat ale my za nic nemůžeme a zbytečně si tímhle nás odstavíš. Najednou měníš náladu na Anny". Podívá se na mě Lucy. ,,Souhlasím s ním" řeknu jen a zabořím si hlavu.

,,Fajn" řekne a uslyším kroky.

,,Kam šla?" řekne Aiden a Tobiáš mu odpověděl,,asi domů se uklidnit". Aiden si sedl na svoje místo, a pak sledoval něco na mobilu.

Vstanu a dojdu k Simonovi. ,,Čau jak tvoje mise skončila. Dlouho jsme se zase neviděli" řeknu a sednu si vedle něho.

,,Líp jak ty" zasměje se. Zamračím se ,,fajn tak se neuvidíme dál" sednu si zpět a tím začalo i zvonit.

Denis přišel a podíval se na mě a usmál se. Usmála jsem se taky.

,,Čau Anny" řekne a pozdravím ho taky. Sedl si k sobě a Tobiáš a Denis zase spolu nemluvili.

Došel ke mně Denis. ,,Lucy utekla?". ,,Já jsem tu taky!" řekne Tobiáš. Denis lhostejným výrazem řekl ,,s tebou nemluvím". ,,Hele měli byste se usmířit" řeknu a Denis se zamračil ,,a to jako proč? Já se nebudu omlouvat", ,,to já taky ne".

Tak ne no..

***

Po nudný škole, co nikoho absolutně nebavila ani o přestávkách protože všichni byli rozhádaný. Jsme byli doma a já rovnou ulehla do postele a Tobiáš vedle mě.

,, Měl bys ses omluvit" otočím se hlavou na něho. Podíval se na mě ,,a to jako proč?". ,,Ještě se ptáš? Protože byste spolu nemluvili spolu celý život". ,,On se má omluvit", ,,to sice jo ale byl jsi na něho hnusnej". ,,Jen jsem mu řekl že nikoho nemá", ,,jo to fakt nic není. Mně by to teda ublížilo". ,,Fajn" protočí oči ,,omluvím se". ,,Dobře" usměju se.

,,Není nic se učit tak jdu spinkat" řeknu a vezmu si peřinu a přikryju se.

,,Dobrou" řekne a odejde pryč. Podívám se okem na něho. Kde jsou vůbec ostatní?

Odkryju se a rychle vylítnu do jeho pracovny. Podíval se na mě. ,,Ty nejdeš spát?". ,,Kde jsou vůbec všichni" založím si ruce. ,,Pryč. Všimla sis brzo a mohla jsi aspoň mně poslouchat". ,,Vtipné a kde jsou?". ,,Sám nevím". ,,Nic jiného nepotřebuješ?". ,,Cíítím se osamělá, když jsem tam sama". ,,Jseš divná od včerejška. Nešáhlo ti na majáku? Jseš ty Anny?". Zamračím se dojdu k němu a vezmu mu ruku ,,prosím, dokud neusnu" udělám na něho psí oči. ,,Fajn" usměje se.

Celou dobu jsem ho vodila za ruku až k posteli a ten si sedl na svojí levou stranu. Došel po čtyřech ke mně a čekal než usnu. Bylo to pro mně příjemné a tak jsem mu řekla ,,dobrou lásko".

A ano nevadilo mi to. Tobiáš se pouze usmál a dal mi pusu na čelo ,,dobrou baby". Podívám se na něho ,,jsme v Česku, jestli jsi to uvědomuješ" řeknu a ten se zamračil ,, používal jsem celý staletí angličtinu baby".

,, Další přezdívka, kterou nebudu mít ráda" zamračím se. ,,A ty víš že to díky tomu použiju", ,,prosím to už mi radči říkej princezno". Usmál se a pohladil mně po vlasech ,,dobře princezno". Usměju se a pak jsem usnula.

Lidi nevěřím tomu ale je to tu a tak rychle, lol. Je jedenáct, takže jdu spát. Ano teď budou hroty ale já je miluju :D

Oh já to nevydala༎ຶ⁠‿⁠༎ຶ

Já a můj egoista[OPRAVA]Kde žijí příběhy. Začni objevovat