Já a můj egoista[OPRAVA]

nešťastná Mai 2/3

,,Co budeme dneska vůbec dělat?" řekne Lea. ,,Běhat dokud se neudavíš" řekne zase svůj vtip Tobiáš. Černovláska mu hned dala pohlavek. ,,Nebuď toxickej hned" řekne mu. Ségra se začala smát a Tobiáš se na ní hned zamračil.

Protočím oči zase bude mít problémy.

,,No Tobiáši tak ty budeš mít o deset koleček navíc" řekne učitel. Tobiáš se zamračil a Anny se potichu zasmála s hnědovláskou. ,,A kluci dvacet koleček a holky patnáct". Anny se okamžitě zamračila ,,proč tolik? Však-", ,,Mašková nestěžujte si. Měla byste začít běhat" zasměje se učitel. ,,Běhání není pro mě" zamračí se a rozeběhne se. Běhání je můj koníček, i když na to nevypadám.

Rozeběhnou se kluci i ten blonďák co mi sahal na vlasy.

Hnus..

Rozeběhnu se taky a dohonila sestru. ,,Ty máš větší výdrž než já "řekne ségra a podívám se po ní ,,no jo baví mě běhat" řeknu. ,,To jsem nevěděla" uslyším jí než přidám.

Ani nevíš jak mě baví komedie než horory..

Povzdychnu si a přidala ještě víc..

Vydechnu když jsem už přeběhla deset koleček.

,,Ještě Brownová pět koleček a budete to mít!" řekne na mě učitel. Podívám se po ségře, co měla teprve pět koleček. Zamračím se a rozeběhnu se znova. Miluju na běhání to že zapomenu, proto jsem běhala až do posledního.

,,Páni vaše kondička je o mnohem lepší!" řekne učitel a usmál se s překvapeným výrazem.

,, Děkuju" usměju se a sednu si na lavičku s pitím a napila se. Podívám se na ostatní a všimla si jak na mě čumí blonďák i Aiden. Jak se vůbec jmenuje ale vlastně mně to nezajímá.

Aiden hned odvrátil pohled ale aťblonďák se vůbec nebál se se mnou střetnou. Zamračím se a sledovala radši ségru, co už vůbec nemohla.

,,Ještě Mašková sedm koleček" řekne učitel a ségra se zamračila a běhala dál.

Tobiáš už to měl za sebou s Aidnem a Zuzanou.

Povzdychnu si a zavřu na chvilku oči.

,,Hej Mai". Otevřu oči a uvidím Stacy. ,,Jo?" řeknu nezaujatě. ,,Dneska jsi mě ani nepozdravila" zamračí se. ,,Promiň" řeknu a podívám se na borku, co s ní mluvila ,,ale už mě ani nepotřebuješ" řeknu. ,,Nebuď depresivní" nechá si pořád svůj zamračený pohled. ,,Nejsem. Jen jsem znechucená" podívám se jinam. ,,Kvůli Petrovi?" podívá se na blonďáka. ,,Fajn řekla jsi mi jméno, děkuju. To jsem fakt nepotřebovala" zamračím se. ,,Máš smůlu je to vlkodlak" řekne. ,,Hm a je on z tvý třídy, co?" podívám se na ní a pak zase se podívám do prázdna. ,,Bohužel" řekne a sedne si vedle mě.

,,Další psychopat" řekne Tobiáš. Zamračím se ,,neposlouchej cizí konverzace" syknu na něho. ,,Nebuď hned zlá" řekne svým poker facem. ,,Tak ty radši nemluv" řeknu vysmátě. ,,Já nejsem zlej". ,,Tak to promiň ale teď pěkně lžeš" usměju se.

,,Jak jsi to s ní mohl vydržet" řekne na Aidna. Nahnala jsem mi červeň jak moc už mě sere. Jen se po Tobiášovi ohlédl a zamračil se.

,,No teda Anny a já už myslel že tam budeš běhat další hodinu" ušklíbne se Tobiáš a Anny se zamračila a došla ke mně. Podívám se po lavičce ale nikde nebylo pití. ,,Na" řeknu a dám jí před nos mojí láhev. Usmála se a napila se.

Mlčky jsme seděly a najednou vstala a řekla učitelovi že jde do šaten. Nelíbilo se mi jak aspoň šest očí na mě bylo. Rychle jsem utekla na záchody ale šla jsem do šatny. Nikdy jsem tohle neřešila ale teď mi vadí všechno, co jsem vždycky dokázala ignorovat.