Já a můj egoista[OPRAVA]

obchod

Lidi chci vám poděkovat za 10K přečtení ❤️ proto jsem se rozhodla napsat. Možná ještě vyjde jedna🙈

Anny

Došli jsme schody a začali být sticha. Zývnu a dám si ruku před pusu. ,,Nevyspalá?". ,,Ne jen to bylo strašně dlouhý na mě". ,, Dobrá" přikývne. Podívala jsem se na něho a něco tajil. Zastavím se ,, děje se něco?". ,,Co by se mělo dít?". ,,Nevím".

Došli jsme do pokoje a já usedla únavně do postele.

,,Byl jsem v minulosti". Šokovaně jsem se na něho podívala. ,,Zase?" na sucho jsem polkla. ,, Když jsi byla v osmé třídě?". Naježily se mi chloupky po celém těle. ,, Myslím, že byli zajímavější dělat jiné věci než na mě hledět" začala jsem si stresem proplétat prsty. ,, Docela těžký zažívat znova být upír". ,,Anny musíme si o tom promluvit". Skočil na postel a vzal mě za ruku. Začali se mi hrnout slzy. ,,Jak? Vždyť to ani není možný" začnu si utírat slzy ale stejně mi jely proudem.

,,Anny", ,,hm" podívám se na něho a ten mě obejmul. ,,To co ti dělala Klér je neodpustitelný a celá ta parta". Začala jsem hystericky brečet do jeho hrudi. ,,Kdy jsi tam byl", ,,dva týdny před horami". ,, Tobiáši já to teď nechci řešit". ,,Tak dobrá běž spát už je pozdě a je...", ,, Přišel jsi na pátek". ,,Aha a ty potřebuješ spát". Přikývnu. Přestal mě objímat a odešel. Rychle jsem běžela se převléct do noční košile, a když jsem se vracela tak jsem slyšela hlas Danieli. Stoprocentně se teď bavili, kde byl anebo to slyšela a teď jí to všechno odvypráví.

Došla jsem si pro vodu a slyšela Klér. Malém mi sklenička vypadla. Tobiáše zase balila. Stiskla jsem pěst a sklenička se roztříštila. Trošku jsem to zase přehnala. Střepy jsem měla zabodnuté v kůži. ,,Anny" uslyším Tobiáše, někde z daleka. Krev mi stále tekla, že už jsem viděla jen rozmazaně. Hej ale to už není možný jen blbá sklenička. Začala jsem pomalým krokem chodit do koupelny ale ta byla daleko. Ucítím něčí ruku na tý mí. ,, Nemá.." začnu blbě i slyšet a už i vnímat. Omdlela jsem.

Probudím se v náruči Tobiáše. Ucítila jsem obvaz na mé ruce. Podívám se na ní a naštěstí prsty nebyly obvázaný.

Tobiáš zamručel a ucítila jak si sedl. Podívám se na něho a ten se díval přímo na mě. Byla jsem dost v šoku.

,, Podívej jak vypadáš" zamračí se a vezme mě za ruku ale bez obvazu.

,, Nemusíš žárlit. Víš jak jsem teď naštvaný?". Chvíli bylo ticho ale pak zase promluvil ,,ty mi nevěříš?". Nedokázala jsem odpovědět.

Tobiáš s červenými očima odešel a třískl s dveřmi.

Zalapala jsem po dechu a začala brečet. Nemohla jsem ani pořádně dýchat. Byla jsem tak psychicky v háji.

Uslyším otevírání dveří, a potom mě objala vůně Zuzky. Uslyšela jsem i Zacka. ,,To nevadí Anny já tě chápu" začala mi šeptat do ucha.

Uklidnila jsem se po Zůzy a Zacka útěchy.

***

Došla jsem do třídy a ulehla na stůl. Uvidím jak Tobiáš už si sedá ke mně.

,, Máš právo být naštvaná ale já se snažím". Nadzvednu obočí a založím si ruce ,, snažíš?". ,,Ne ne ne. Anny! Víš jak to myslím" řekne otráveně.

,,Budu si myslet to co říkáš" zamračím se a uvidím už učitelku u dveří na druhou učitelku  si něco říkaly.

,,Anny nech toho" flákne hlavou o stůl. Usměju se a pohladím ho po hlavě ,, odpouštím ti". Podívá se na mě a zamračí se s červenýma tvářema. Teď je mu momentálně trapně. Baví mě tyhle chvilky, že i on se cítí v chvíli jako já.

***

Přišla jsem k posteli a vzala si knížku vedle nočního stolku. Tobiáš mi jí vytrhl z ruky hned.

,, Nemám práci a nehodlám tady sedět a vidět tě číst". Podívám se na knížku bezmocnou co je uvězněná v jeho pařátech. Dojdu k posteli a vzala další ,,to bys musel uvěznit knihovny".

Přišel ke mně ,, uděláme dohodu". Nadzvednu obočí. ,,Dohodu?". ,, Můžeš mít jednu otázku a ty tři dny vynecháš čtení" zvedne knížku nahoru.

,, Když budou tři tak to bude na devět dní?". ,,Jedna", ,, dvě" namítnu.

Povzdychl si ,,tak fajn ale na dva týdny uložíš knížky". Začnu se mračit, že dal svojí nabídku vysoko.

,, Dobrá a teď mi zodpovíš na otázku. Proč si mě unesl". Tobiáš vytřeštil oči ,, jiná", ,,ne!". ,, Budeš mě nenávidět". Zahnala jsem zvědavost na strach. ,,Ne-nenávidět?" zvopakuju rozkloktaně.

Je kratší ale to dává tu větší zvědavost:>