Já a můj egoista[OPRAVA]

křik

Šla jsem po schodech a uviděla fakt zvlášní věc něco jako žluto-bílí človíček. Utekla jsem k tomu a čapla to. 

,,Hej Anny co tu děláš". ,,Nefunguje zvonek a učitel řekl ať tě jdu hledat" dovysvětlím mu to. ,,A našla jsem tohle, co to je?" optám se. ,,To je pro andělé, jaktože to vidíš" nadzvedne obočí. ,,Asi jsem do toho zapletená" ušklíbnu se. 

,,Dej mi to" nastaví ruku ,,zničím to". Zamračím se ,,co když je to pro Davida a bude mít problémy" přimáčknu si to ke srdci. ,,Není tohle je pro důležitý strážci" nechá stále ruku, kde jí měl. 

Moc mu tedy nechci věřit..

Zamračím se a zničím to. Začalo to brutálně pískat a pak se to vytratilo se třpytem. Podívám se na Tobiáše ,,slyšel jsi něco?" řeknu s nakloněnou hlavou. ,,Ne ale ten tvůj andílek určitě jo" řekne a vezme mě za ruku.

Otevřel dveře a šli jsme po schodech. ,,Tobiáši pusť" řeknu a doopravdy mě pustil. Podívám se na něho nechápavě ale on si pokračoval dál. ,,Čekeej" řeknu a přiběhnu k němu. ¨

Otevřel dveře a učitel se po nás podíval ,,trvalo vám to. Už jsem si říkal že jste se ztratili" usměje se a sedne si ke svému stolu a dal si brýle na stůl. 

Protočím oči nad jeho poznámkou a mohla se aspoň radovat že jsem propásla děják ale zase na mě čumměly holky ze třídy jak moc jsem si teď blízko k Tobiášovi. 

Sorry jako ale já za to nemůžu

Podívala se na Zuzku, Zacka co pomalu usínali a Simon taky ale David byl vyděšený. 

Co se děje?

Tobiáš si taky všiml Davida a sedli si. 

Podívám se na něho ,,co to znamenalo?". ,,O to se nemusíš starat ale upřímně se mi to nelíbí. Asi mají něco andělé v plánu". ,,Válku?" pošeptám. ,,To si nemyslím ale něco možná menšího". 

Zazvonilo a já došla za Davidem. ,,Ty víš co byl ten křik?" řeknu a opřu se rukou o lavici. ,,Cože jaký křik" probudí se Simon. ,,Spi dál" usměju se a ten se zamračil. ,,Ne" řekne jednoduše David. ,,Ale jo. Propadal jsi v zoufalství". Odvrátil pohled ,,nechápeš to" zamračí se ale i tak nenavázal oční kontakt. Nemá to cenu. 

Sedla jsem si zpátky. Podívám se jak byl Tobiáš v myšlenkách.

Na co asi myslí? Škoda, že to nemůžu vědět 

Stoupl si a odešel na chodbu, přeci jen si musí dát pauzu. Ty dvě taky odešly.

Šla jsem na chodbu také, protože bych chtěla vidět Mikea a Emily.

,,Hej Anny" řekne Tobiáš za mnou. ,,Ano". ,, Pojď se seznámit" ukáže na ty dvě s jedním klukem. Měl černý vlas a tmavě modré oči. ,,Asi ne, nejsem ten typ a ty to víš moc dobře " odprásknu ho a jdu o patro níž. 

Si myslí že mě z tohohle vyléčí

,,Annyyyy" obejme mě Mike. ,, Dávej pozor. Spadnu na schody dolů" zasměju se. ,, Promiiiiň" přestane mě objímat. ,,Ahoj Emily" řeknu na usměvající Emily. ,,Ahoj". 

,,Slyšeli jste takovej křik" zeptám se jich. Oba se na sebe podívají a zase otočí ke mně. ,,Ne, jaký křik". ,,No vypadalo to jako mužíček s křídlemi. Bílí křídla a šaty měl žluté ale světle. Jako vybledlá. Tobiáš řekl ať to zničím a tak jsem, tak udělala a začalo to ječet. Říkal Tobiáš, že to je pro anděly" vždycky, když jsem zmínila Tobiáše, tak se zaksichtil. ,, Ty seš snad do Tobiáše blázen " řekne Emily. ,,Hej ale ne. Ségra to řekla taky" už tohle nedávám. ,,Nechci být pozadu" řekne a vezme mě za pas a už si blížíl. ,, Počkej, co chceš dělat" začnu nervóznět. ,,Hele počkej. Nechci" řeknu a začnou se mi hrnout slzy do očí. Proč? Tobiáš? Ne tohle je moje reakce.  

Emily ho čapla za ucho a šla s ním pryč. Stále jsem byla na chodbě a vypustila slzy.

Další kapitole :> co si myslíte že chtěli andělé a pročpak je David vystrašený :-