nešťastná Mai 3/3

23 1 0
                                    

***

To pitomý ráno mě tak štve. Kdo klepe v pět ráno? Oni to nebudou. Že by táta zapomněl klíče?

Vstanu z postele a přijdu až k dveřím a odemknu je. Vytřeštín oči na Aidna. ,,Co tu děláš?" založím si ruce. ,,Ehm jen tě zkontrolovat?". ,,Přestaň dělat že se o mě bojíš" řeknu a zavřu dveře.

Nenávidím tak moc chodit po ránu po schodech. Zamračím se na ně a došplhala poslední schod a utekla do pokoje.

Nešlo mi fakt usnout protože jsem slyšela že něco chodí po domě. Vezmu si koště a proplížím se až do schodů a došla až do kuchyně. Myslela jsem že vylítnu do vzduchu.

,,Aidne, co tu děláš!", dam si ruce v bok. ,,Mám klíče", ukáže klíčky, co jsem mu dala. ,,Tak mi je dej zpátky", máchnu rukou pro ně ale hned je dal nahoru. ,,Ne". ,,Nejsme spolu. K čemu ti jsou? Budeš mě strašit?" zamračím se. ,,Hned myslíš na to nejhorší". ,,To ti jeblo? Staráš se proč jsem zraněná a ještě mě očumuješ!". ,,Když on tak i já!". Nadzvednu obočí a založím si ruce,,kdo?". ,,No ten". Začnou bušit zase do dveří. ,,Jo ten a sleduj". Sundá si triko a dojde k dveřím. ,,Co to děláš?". ,,Teď buď potichu". ,,Aidne!". ,,Pšš" dá si na pusu prst ,,potichu, říkám".

Protočím oči a sednu si na kuchyňskou linku.

Myslím že nejsou tak blbý, když jim ukázal divadýlko u lavičky. Že prý jsme spolu.

Začnu poslouchat ale nikdo nepromluvil a jen jsem uslyšela zavírání dveří. ,,Vidíš? Zalekli se" zasměje se.

,,Fajn. Teď odejdi" vyskočím z linky a ten už si dávál triko. ,,Dej mi klíčky" ukážu ruku aby mi je dal. Ten se zamračil a stiskl ruku a odkýval na nesouhlas. ,,Proč?" řeknu ale litovala jsem toho protože se nebezpečně blížil a já zrovna narazila na zeď. Dal ruku na zeď. Nedokázala jsem mluvit protože mě zase hypnotizoval svými hnědými oči. Nohy se mi málem podlomily jak mi dával šarm.

,,Aidne o-odejdi" zakoktám polohlasně. Zamračil se ,,tak mi řekni proč jsi tak zraněná".

,,Nestarej se. Běž si za černovláskou s tímhle". ,,Kdo?" nadzvedne obočí. ,,Beztak byla jen proto aby jsi mě rozbrečel" odřeknu a Aiden si hned vzpomněl. ,,Jo to byla". ,,Jo taak. Víš co? Vypadni" ukážu na dveře ale nehnul se.

,,Já ti ještě neodpustila. Nebudu ti nic říkat" zamračím se. ,,Ale ségře jo" protočí oči. Ušklíbnu se nad tím ,,ještě žárli a ano řeknu". ,,Fajn" rychle zmizne a hned jsem utíkala do pokoje protože takhle mě dokázal vždycky vydírat.

,,Přestaň!" zakřičím, protože se mi chystal zničit mojí oblíbenou rtěnku.

,,Tak mi to řekni". ,,Ach jo!" vyskočím na postel. ,,Tam vidíš" ukážu na okno. Podívá se tam a pak si to uvědomí. ,,Jsi praštěná jak tvoje sestra a aha už vidím, co máte společnýho". ,,Já neměla ale na vybranou" zamračím se a přijdu k němu. ,,Řekla jsem ti to a teď mi jí dej". ,,Já si jí nechám, stejně jí nepoužíváš" ušklíbne se. ,,Aidne! Vypadni!". Teď už jsem se doopravdy  rozčílela. ,,Tak jo", ,,ne! Dej mi jí!". ,,Ne" uteče rychle a rozeběhnu se a pomalu vyšla schody a skočila po něm ale rtěnku rozmáznul po podlaze. ,,Aidne! To nemyslíš už vážně" chytnu ho za vlasy. ,,Au!", chytí mi ruce a hned jsem zkameněla. ,, Běž" pošeptám. ,,Kdyby jsi na mě neseděla tak možná bych rychle utekl". Zčervenám a rychle slezu z něho. ,,Fajn, tak běž" ukážu už podruhý na dveře. ,,Jo" otevře dveře ,,ale klíče si nechávám" zasměje se a zavře dveře. Už mě začíná srát ale díky němu jsem nemusela utíkat do školy. Cítila jsem se víc v bezpečí. Měla jsem carga kalhoty v bílé barvě a černý triko. Začínalo se oteplovat konečně ale i tak jsem měla v tašce mikinu.

Já a můj egoista[OPRAVA]Kde žijí příběhy. Začni objevovat