Já a můj egoista[OPRAVA]

zamknutá knihovna

Říkám si jestli jsem si neudělala dohodu se satanem. Přeci jenom upíři nepatří do nebe...

Co mám jako dělat? Utéct se nepodařilo ani s dveřmi a oknem už vůbec to nepůjde.

,, Máš jedinou možnost" ušklíbne se. Jak já nenávidím, když má to co chce. ,,To nejde.. neznáš moje pocity. Nikdy jsem to nezažila, ten pocit až je mi z toho na nic..." podívám se na zem. ,,Od toho jsem tu já, aby ses necítila na nic" vezme mě za bradu a nakloní mě tak, abych viděla jeho a on mě. Měl neutrální výraz. Vyrovnanej. Cítím že za chvíli budu brečet. ,,Nejde to.." rozbrečím se. Obejme mě pevně asi měl ještě na mysli že mu uteču.

,,Jak jsi mě chtěl změnit na extroverta..." já mu to doopravdy řeknu? ,, Povídej". Štve mě že je vyšší. ,,Ehm.... já". Nejde to. Prostě to nejde..

,, Už nemusíš nic říkat" obejme mě. Nepochopila jsem to. ,, Říkám ti že můžeš být s náma" on mě doopravdy pochopil? ,,Uhm" stačila jediná věta a už to pochopil...

,,Jdeme spát ale.." otevře dveře a spadne Zuzka. ,, Vím že tam jste" řekne Tobiáš a vyjdou všichni. Zack, Daniela a Jack. Vykulím oči. Celou dobu nás slyšeli.

,,Hehe" zahihňotá se Zuzka a poškrábe se na zátylku. ,,Celou dobu ti něco Anny bylo. Byla jsem vyplašená proto jsme tě s Jackem odposlouchávali" usměje se Daniela. ,, Já vás slyším pořád ale chtěl jsem se přidat do rozhovoru. Nejspíš nás slyšel brácha" řekne Zack. ,, Samozřejmě. Proto jsem to chtěl nechat, ale pak jsi mě naštvala" zamračí se. ,,Anny je jediná, kdo tě hned dokáže vytočit" zasměje se Zuzka a plácne ho přes záda. ,, Můžeš mě přestat mlátit ". ,,Ne". ,,Snad už ti je Anny líp " vezme mně za ruku Daniela. ,,Můžeme si kdykoliv popovídat" usměje se. Nikdy jsem neměla takové zachování...

,,Uhm". ,, Vím že máš čas, ale kdyby jsi teda chtěla musela bys ses už učit býti královna. Hned asi korunovace nebude, ale i tak.." ušklíbne se Daniela. ,,Ještě jsem nad tím moc nepřemýšlela".

,,No my jdeme spát už je víc než dvě hodiny" řekne Tobiáš. ,, Jasně. My už půjdeme taky" řekne Zuzka a zavře.

,, Já ale nechci vůbec spát. Teď". ,,Ale jo. Hele chceš prospat hodiny ve škole?". On dobře ví jak na mě. ,,Fajn" protočím oči. ,,Jo a" řekne a jsem přilepená na zdi. ,,Neprotáčej oči. Jsem na to dost háklivý" polknu na sucho. ,, Udělala jsi to po druhé " podívá se mi na krk. ,,Ne prosím" hlavně to ne. ,,Budu hodnej a kousnu tě tam kam normálně ale příště to bude tam, kde tě to bolí hodně ". ,,Sadisto" zamračím se ale hned jsem se přestala mračit protože zaryl svoje tesáky do krku. Vykřiknu. Bolelo to víc, než kdy jindy. Teda kromě u klíční kosti....

,, Tobiáši " chci ho odtáhnout ale to už jsem neměla sílu a propadla do temnoty. Idiot idiotskej....

Probudila jsem se a rychle koukla na mobil, který jsem měla na nočním stolku. Bylo pět hodin. Aspoň že tak. Úplně jsem zapomněla jak je alergickej na takové věci.

Teď je řada na mě. Vylezu z postele. ,,Tobi" řeknu a jdu k jeho straně postele. Fajn zmetku. Seberu mu peřinu nepodařilo se to ale nevadí. Odkopnu peřinu na konec pokoje a jdu na postel. Opřu si záda o ty jeho a nohami se odrazim. V mžiku byl Tobiáš na zemi. ,,Hihi" tohle bude můj trest ale i tak je to uspokujici ho vidět jak on trpí. ,,Ty jedna" řekne a ještě chvíli tam jako housenka se pohybuje. Juj měla bych utíkat. Přeci jenom ta postel je aspoň sto centimetrů vyšší. ,,Tobi mám jednu otázku na kterou bys mi měl odpovědět, když jsem se ti teda svěřila" Tobiáš začal být bledej. ,, Řekni mi proč jsi mě unesl a proč ses do mně zamiloval" ušklíbnu se pyšně. ,, Cože nikdy jsem ti nic takového neslíbil" začal on být blbej. ,,Aha. Budeš každou noc klidně i v jednu ráno zažívat tu bolest jak padáš z postele nebo i něco horšího se ti stane" usměju se a sednu si na zem vedle něho. ,,To se opovážíš a věř mi že to nebude hezký zážitek" ušklíbne se tentokrát on zákeřně. ,,Joo aha. Kdo tu má dodržovat sliby" podívám se na něho. Lehne si na břicho. Sedla jsem si na něho. ,,Hej slezeš ze mě ". ,,Ne odpověz!" křiknu po něm. ,,Ehm ne". Plácnu ho po zadku. Hihi to mě baví. ,,Anny" řekne ledově ale mě to bylo nějak fuk. ,,Ano. Copak lásko ". ,,Hej o co se pokoušíš". ,,Přemluvit tě". ,,Aha" v tu dobu padám na zem. ,,Jauuu!" vykřiknu a chytnu se za místo. Podívám se po pokoji a uvidím ho v koutě tam kde byla peřina. ,, Myslíš si že mě máš pod kontrolou" udělá svůj neutrální výraz. ,, Myslím že jo a už od doby, co jsi mě unesl" stoupnu si a sednu si na postel. ,,Aha a co teď" řekne a je přede mnou. To vzdálenost se dala ještě, ale kdy dal krok dopředu tak se naše nosy dotýkali. ,,A co teď. Nebojíš se že ti něco provedu" zčervenali mu oči. Nedokázala jsem mluvit na to něco udělat protože mě tělo vůbec neposlouchalo. Stabilita už nebyla taky moc dokonalá. ,,Co na to říkáš" chce se mě dotknout a v ten moment se mi podlomily nohy a spadla jsem. ,, Myslím že ne" řekne a posadí mě na postel a odchází z pokoje. Moje myšlenky byly úplně prázdné. Tedy probrala jsem se, až když zavřel dveře.