Já a můj egoista[OPRAVA]

tajnost mezi Laurou

Laura

Podívám se po Tobiášovi, co se šklebil.

Ts plánoval to snad?

,,Pitomče" řeknu a rychle uteču do koupelny aby mě neviděli slabou, i když už jsem se ukázala jak moc jsem neschopná čarodějka.

Zaťuká někdo. Podívám se na dveře a zamračím se. ,,Běž pryč" řeknu stále silným hlasem.

Zase jenom utíkám před svojí matkou co mě jenom dokáže ničit. Přijdu k jednomu stromu co už tu je od konce bitvy všech nadpřirozených. Sednu si k němu doufajíc mi dát štěstí.

,,Co tu tak sedíš?". Podívám se na pravou stranu. ,,Kdo jsi?" optám se. ,,Já jsem Zaki Froji" ukáže na sebe. Zasměju se jeho postoju. ,,Čemu se tak směješ?" zamračí se. ,,Já jsem Laura Curieová" pošeptám. ,,Cože?" zakřičí a dá ucho tak aby mě slyšel. ,,Laura Curieová" řeknu trochu nahlas. ,,Co to je za příjmení" zasměje se ,,asi nejsi odsud". ,,Ty taky ne" zamračím se a podívám se jinam náznaku urážení. ,,Jseš uražená? Takže podle tvého příjmení jsi dcera tý čarodějnice". Podívám se na něho ,,jo jsem" pošeptám. ,,Uka mi ruce" sedne si vedle mě. Ukážu moje klepající ruce. ,,V šesti letech už čarovat je hrozný" zamračí se a vezme mě za ruce. ,,I když se mám stát upírem budu tady pro tebe Laury" usměje se. Usměju se taky.

,,Říkám to naposled" řeknu stále silným hlasem ,, běž pryč". ,,Ale notak Laury". Vyválím oči.

,,Laury" usměje se.

,,Laury!". ,,Ano?". Podívám se co byl smutný. ,,Děje se něco?" řeknu a ten měl slzy na krajíčků. ,,Já odjíždím" pošeptá. Sednu si ke stromu a zakryju si obličej. ,,Ale určitě si tě zase najdu". Spustí se mi slzy ,,slibuješ?". Podívám se na něho. ,,Tenhle strom nelže" ukáže dolů kde bylo L+Z.

,,Já jsem nelhal". ,,Měl jsi". ,,Určitě jsem ti chyběl". ,,Určitě ne" řeknu lhostejně. Ucítím jak je za mnou a rychle jsem odstoupila. ,,Ale nelži Lauryy" ušklíbne se.

,,Neodhaluj pravdu". ,,Teď vypadáš strašidelně s tvými zářícími oči". Otevřu dveře ale dostihl mě a byla jsem už přilepená ke zdi. ,,Najdu v tobě sám pravdu, tak mi ji ukaž". Zadržím dech jak moc se přibližoval.

Políbí mě na spodní ret. Hned se mi nahromadila krev do mozku a málem z toho jeho pobavení omdlela. ,,Tak jak ses rozmyslela" ušklíbne se. Zamračím se a cítila jak moc jsem se červenala. ,,Co to je za otázku? Znala jsem tě když ti bylo šest". ,,Tvoje mysl a tvůj obličej vypovídá něco úplně jiného". ,,To-" nedořeknu protože mi zacpal pusu a vláčil do hnědých dveří.

Kopnu ho do nohy, když jsme byli v nějaké obyčejné místnosti. ,,Co děláš?" okřiknu ho. ,,Pšš" pošeptá a ukazováčkem mi umlčel pusu. ,,Poslouchej" ukáže na dveře. Nechápavě se tam podívám a přišla ke dveřím, kde jsem uslyšela matku jak mě volá.

,,Já musím ale" řeknu a otráveně si lehnu na zem. ,,Nevypadá to že bys chtěla", klekne si ke mně. ,,Nejsi doma. Neposlouchej jí teď". Sednu si a ten mi dal pramen vlasů za ucho. Zčervenám a rychle vstala. ,,Ty víš proč jsem se zhoršil" pošeptá. Ztuhnu nad tou vzpomínkou mezi Tobiášem a Zakim. ,,J-jo" zakoktám a otevřu dveře, kde už nebyla matka.

,,Nemáš důvod mě odmítat" řekne za mnou. ,,A-ale ono to ne" zarazím se ,,prostě to nejde Zaki a ty víš proč" řeknu a otočím se na něho, co se díval do země. ,,A od čeho jsou pravidla? Samozřejmě se musí porušit" řekne s jistotou v očí. ,,To nemůžu" řeknu a odstoupím o krok. ,,Moc to řešíš Lauro" zamračí se. ,,Jako malá jsem netušila pravidla", otočím se.