Já a můj egoista[OPRAVA]

den před Vánoci

Uslyším smích a cítím že mám mokro u pusy. Podívám se ale hned mě oslepne světlo žárovky.

,,Mhmm" podívám se na Tobiáše tlemícího. Polštář jsem celej poslintala. Utřu si pusu. Cítím se strašně moc vyčerpaně.

,,Kolik je" zamručím. ,,Taky dobré ráno princezno. Je půl jedenácté". Zamračím se na přezdívku jako vždycky. ,,Dej pokoj už" máchnu rukou. ,, Stávat" řekne Daniela ze dveří co se objevila. Sednu si.

,,Nee" spadnu mezi polštáři zpátky.

,,Jsou Vánoce" řekne jeden co se mě snaží přesvědčit. ,,A?". ,,Anny vstávej nebo tě vykopu". Samozřejmě jsem ho ignorovala. Vzaly mi peřiny ale já i přes tak se snažila znova usnout.

Zareagovala jsem až když mě někdo vzal.

,,Co to děláš" zamračím se. ,, Dneska vstávej. Říká se že když nevstaneš dřív než do dvanácti tak se příště nevzbudíš". ,,To jsou kecy, jak u nás doma. Nejseš u stolu tak tam příště nebudeš, jenže tu pořád jsem. Kecy!". Oba se zamračí. Tobiáš mě pustí na zem. ,, Můžu spát?", ,,Ne!" řeknou oba dva. ,,Ach jooo" zývnu a dám si ruku před pusu.

Dojdu si na snídani. Bolely mně ruce ale z čeho, nevím. Měla jsem palačinky s marmeládou. Tobiáš vypadal jako by chtěl taky. Nadzvednu jedno obočí. Podívá se na mě a zamračí se. ,, Chceš snad?" vezmu jeden kousek a dám mu to před pusu. ,, Nemůžu, ne?". ,,Tak proč na to tak koukáš". Dám zpátky příbor na tác a založím si ruce. Tobiáš si opřel o ruku. ,,No jo chutnalo mi to ale teď už těžko". ,,No přeci v minulosti na lyžáku". ,, Mám ti říkat palačinko?" ušklíbnu se že upírům bolí to že nemůžou jíst co já.

,,Ticho princezno" zamračí se a stoupne si. ,, Dobrý jsem sticha. Můžu to sníst?". ,,Jo ale jdu teď pryč" řekne než zmizí ve dveří, jen jsem se zakousla a přikývla.

Došla jsem si pro mikinu a šla ven k tomu stromu. Bavilo mě ho sledovat. Usměju se nad ním.

,,Ha. Začala se ti líbit černá barva" řekne Ella za mnou. Sakra.

,,Bylo by lepší kdyby měl červené listy". ,,To ne už jsi jak Tobiáš, taky je zašitej do té barvy. ,,Nemel a běž spát" zasyčím na ní a ta zmizela. Ona mě poslechla? Nekee

Dojdu zpátky do pokoje a lehnu si protože mi bylo fakt zvláštně. Tobiáš přijde s papírami. Dá papíry na stůl a šel za mnou. ,,Děje se něco" sedne si vedle mě. ,,Nevím je mi divně" pošeptám. Sáhne mi na čelo ,,máš teplotu". ,,Proč?". ,,No bude za chvíli konec roku. Říká se že vycítíš tím že se stane něco hrozného příště" podívá se mi do očí ,,je to jen pověra" začne mi cuchat vlasy. ,,Dám ti nějáký prášek" políbí mě na hlavu a dojde pro prášek. Bojím se docela tý pověry.

,,Jsem tady", dá mi do ruky prášek a vodu, zapiju to a přikryje mě až k hlavě. ,,Vyspy se princezno" usměje se. Usměju se a začnu pomalu zavírat oči.

Aha tak tohle jsem nečekala. Mám nějaké už v konceptech, takže ne nejsem vůbec rychlá