Já a můj egoista[OPRAVA]

upírovi nemá cenu utíkat

15+
Tak a je to tady (⁠٥⁠↼⁠_⁠↼⁠)

Omlouvám se ale žádný zkušenosti s tím nemám ༎ຶ⁠‿⁠༎ຶ a tak prosím nesuďte mě za to. Poprvý v životě no i trochu před tím jsem si říkala, jestli to mám vydat, protože tohle je fakt špatný, ale ale už jsem to hold slíbila.

Pohled Anny

V posteli jsem si četla knížku z knihovny a Tobiáš se někam vytratil. Rodina odjela do nějakého města, kde mají nějakou schůzi. No jo povinnosti. Už jsem se dostávala do další kapitoli ale Tobiáš mi to překazil. Prošel kolem do šatny. Neřešila jsem to a četla dál. Bohužel mě zase vyrušilo jeho křik. Nevím co to znamenalo. Nechci tam ani chodit, ale co už. Hold se budu proklínat, za to že jsem líně došla za ním.

,, Tobiáši jsi v pořádku" nadzvednu obočí. Byl na lavičce a držel láhev s rudou tekutinou. Zamračím se nad tím. Nevím proč ale cítím se jako by mě vyhodil za něco lepšího. Ušklíbne se jak se dívám na láhev.

,,Sorry ale myslel jsem, že to bude lepší. Co jsem asi ty zkurvený dva měsíce dělal?". Zamračím se. ,, Já můžu za to-" on mě nenechá ani do říct tu větu! Byli jsme v poloze. Já ležící na lavici a on nade mnou.

,, Já to nevydržím" zamračí se. ,,Co nevydržíš". ,,Sama si udělala si smůlu". ,, Nedávej mi hádanky". ,, Jseš padlý anděl ". ,,A co je s ním?". ,, Proč zrovna jsem ". ,,Neodsuzuj mě za to!" křiknu po něm až jsem na něho prskla. ,,Neprskej po mně" začne si utírat obličej.

Nesměj se! Něco ti provede. Bohužel moje koutky musely jít nahoru. Tobiáš se zamračil. Vidíš! ,,Tady se někdo bude smát" dá mi ruce nahoru a jednou rukou je vezme. Klasika?

,,Co děláš" začnu nervóznět. ,, Říkám, že to nevydržím". ,, Hádanka zase" vykřiknu. ,, Všichni se chováte divně! Než odešli usmívali se jako andělíci i Jack. Což je co říct" zamračím se ani hnout se nemůžu! ,,Tak to řeknu, takhle máš křídla, které nesvedu vidět. Jak jsem jednou říkal královští padlí andělé mají černé křídla ale ty máš jako nějaký obyčejný anděl černo šedé". ,,A co s tím mám dělat?". Vážně by mě zajímalo co s tím chce jako dělat. Počkej a jak? Začnu se dívat jako bych spatřila idiota. ,,Jak? Má to tři slova a začíná to na s a končí x" olízne si ret.

Vytřeštím oči a začnu sebou mrskat jako ryba na suchu. ,, Tobiáši nikdy! Je mi jen šestnáct. Aa nejsem připravená. Ne!" začnu křičet na něho. ,, Já se neptal". Přestanu sebou mrskat a podívám se na něho. To jako nemyslíš vážně! Já fakt se už budu proklínaty za to že jsem sem šla!

,, Prosím" začnou se mi hrnout slzy. Zamračí se. ,, Vážně mě chceš přesvědčovat. Víš jak dlouho se známe". Začnu myslet, tak myslím, že přišel v květnu anebo v dubnu? To je jedno, tak ten duben. Potom dva měsíce a další dva jsme se neviděli a potom měsíc. ,, Tři měsíce?". ,, Čtyři". ,,Aa to je málo. Jestli chceš můžem, tenhle vztah skončit".

,,Ty chceš jo" zamračí se. Kolikrát se bude ještě mračit. ,,Hele, to že jsi nedostal co chceš. Nemusíš mě proklínat svýma očima". ,,Kdo říkal, že jsem nedostal co jsem chtěl?" ušklíbne se. On mě bude provokovat. ,,Je mi líto Anny ale všichni souhlasili. Rodiče i Zuzka se Zackem". ,, Cože! No to jako asi ne Tobiáši". ,, Už se tu hádáme, tak deset minut" řekne Tobiáš. ,,Co jsi čekal ". ,, Neřvi na mě" zavře oči a zhluboka se nadechne. ,,Co jsi čekal? Jakou reakci by jsi čekal ode mě?". Ne vážně on mě zná dost dobře na to!

,, Víš v jaký jsi situaci" otevře oči. No nemůžu se ani hnout. Vytřeštím oči. ,,Ne! To mi neuděláš. Budu tě nenávidět a rovnou odejdu, už jestli to uděláš. Ne Tobiáši prosím!". Kolikrát ho už prosím? Nemá to cenu ho prosit. Vidím jak něco s ním to prosím dělá ale stejně má tu svojí našlapanou cestičku.