Já a můj egoista[OPRAVA]

provokující a zároveň smutná Anny

Pohled Anny

Ubyly dva týdny od doby co jsem mluvila se Zuzkou. Tobiáš na mě divně zíral ale přesto vyřizoval papíry.

,,Co chceš je to divný " zamračím se na něho.

,,Ale nic" začne se dívat znova do papíru. Jenže víme že zase se díval.

Fajn tak já jdu. ,,Jdu se vykoupat takže. Čau " zamávám mu. Oplatil mi ten divný ksicht. Zajímalo, by mně co má na srdci.

***

Usušila jsem si vlasy a šla si obléct tílko s kraťasy.

Došla jsem za ním. Zase se na mě díval. Zastavím se a začnu s ním navazovat oční kontakt.

,,Co máš na srdci" dám ruce v bok. ,,Ale nic" nespustí ze mě oči. ,,Tak, proč tak divně civíš". ,, Nevěřím ti" podívá se do papíru. Tohle mě docela urazilo.

,, Proč, a co tím myslíš". ,,Ale nic". ,, Děláš si srandu?" dojdu za ním.

,, Nevěřím, že s tím upírem nic nemáš". ,,Co. Nic s ním nemám! Jen vždycky je na nesprávným místě. Teda to už bych byla mrtvá". Založím si ruce.

,,Tak proč jsi mi nic neřekla", ,, protože už by byl mrtvej a nechci další kousance".

,,No to si moc neulečích" zamračí se na mě. ,,Jo už si to budu brát k srdci".  ,,To si myslím" začne se věnovat papírům.

,, Děláš si srandu. Můžeš mi věnovat chvíli času?". Tobiáš vstane a vezme papíry a dojde ke mně. ,,Ne nemůžu. Jsem naštvanej a sotva se držím. Takže já jdu. Čau" zasyčí a odejde.

Děláš si srandu? Co jsem,
tak hrozného provedla. Fajn tak začnu se bavit s někým jiným. Je to tak hrozné?

Opřu se o zeď a postupně začnu se otírat o zeď až spadnu na zem.

Pohled Zuzky

Sedím u zrdcadla a ani nemůžu nemyslet nad nic jiného než na jejich hádku. Tobiáš nikdy takový nebyl, takže to je pro mně novinka. Nejžárlivější typ. Ani já nejsem tak žárlivá. Vyjdu z pokoje, a tam byl Zack opřený o zeď.

,,Je tu Michael". ,,Co tu chce?" optám se ho. ,, Není tu za Anny. Možná trochu ale je tu kvůli důležitým věcem" protočí oči.

,,Co si myslíš v týhle situaci?" stoupnu si na špičky tou zvědavostí. ,,Je tu nepříjemná atmosféra". ,,Jdeme?" ukáže na chodbu. ,, Jasně" zahihňotám se a dojdeme k tátovi pracovně. Byli pootevřený dveře. Tobiáš byl v křesle a dělal papíry a otec to samý. Máma se dívala na zeď přímo před náma.

Anny mu ani nenechá prostor že si tu musí dělat svoje věci. Michael byl opřený o zeď u knihovny.

,, Nevím co se tu děje ale je to nepříjemný" řekne Michael.

,, Pohádali se" řekne upřímně máma.

Michael se uchechtl. ,,A to proč".

,, Protože se jí nemůže věřit. Můžeme přestat se o tomhle bavit" řekne rozzuřeně Tobiáš. ,,Ne" odsekne mu Michael.

,,A co podvedla tě nebo co" začne se rýpat do jejich vztahu.

,,Ts. Jak to mám vědět, když jsem tam nebyl?" podívá se naštvaně na Michaela.

,,A kdo to je". ,,Thomas Aiden" řekne otec.

,, Cože"... ,,To je síla" dá před sebou ruku aby to vstřebal.

,, Takže jí sledujete?" všimne si obrazovky jak tam Anny leží na zemi.

,,No jo to je jediná bezpečná místnost pro ní" řekne táta a podívá se na Anny.