Já a můj egoista[OPRAVA]

Mikeuv příchod

Probudím se v posteli sama. Nehodlám vstávat.

,,Anny" řekne Daniela a otevře dveře. ,,Je škola vstávat" zamračí se. ,,Nechcu" rozvalím se po posteli. ,, No tak Anny za dva týdny budete mít prázdniny, tak to vydrž ještě. Jak ses rozhodla s tím dopisem" dojde ke mně a vezme dopis z nočního stolku. ,,Asi půjdu no". Přikryju se víc.

,, Tobiáš už ti zařídil nový číslo a tady máš mobil". Vezme odněkud můj mobil a dá ho na stůl. ,, Takže vstávat nebo jsem přijde Tobiáš" ušklíbne se. Rychle začnu červenat a vezmu polštář a hodím ho po ní. Ta se jen bránila a smála se. ,, Přestaň! Je to trapný" poházím po ní ostatní polštáře. ,, Promiň, promiň" odslzí si.

,, Fajn už jdu" řeknu a vstanu. Daniela mi jen dopřála úsměv. ,,Tak já letím " řekne a odejde za dveřmi.

Tobiáš

Podívám se na tátu. ,, Není k nalezení a myslí se že je mrtvej" řeknu a sednu si. ,, Nebaví mě tyhle otravný věci" dám si nohu přes nohu. ,, No tak ostatní už zařídíme a běž se převléct" dořekne a máma už přišla.

Došel jsem do pokoje a kupodivu Anny vstala doopravdy.

Došel jsem si dát uniformu a šel dolů, kde už Anny si jedla smažený vajíčka s rohlíkem. Podívala se na mě a usmála se. Málo, kdy se usměje jak jí štvu. Usměju se a sednu si vedle ní. Začnu se dívat do mobilu.

*Mlask mlask*

,, Nějak ti to chutná" ušklíbnu se protože zase bude mě kritizovat. ,, Tobiáši nech mě žít". ,, Jasně nechám tě žít".

Dojdeme do auta a naštěstí ho nikde neviděl. Anny byla dost nesvá. Vezmu jí ruku a stisknu jí. Podívá se na mě. Usměju se na ní. Dá si svojí hlavu na moje rameno.

,,Jdete už " okřiknu ty dva co spěchají. ,, Bože Tobiáši buď už sticha, jako kdyby si stíhal" řekne a zamračí se Zack.

Došli jsme do školy, bohužel i se sourozenci. Dívali se na nás divně. Ani nevím, kdy skončilo vysílání. Ale od toho Mikea si nejsem jistý. Stejně něco tušili. Anny se ohlížela všude kolem, jestli ho zahlédne. ,,Tady se jen tak neobjeví" řeknu jí. ,, Dobře" přikývne.

Dojdeme si sednout do lavice. Všichni si něco šeptali. Anny ani neměla chuť si připravovat na hodinu.

,,Ten den jak ses probudila v lese. Nemohla jsi mi to říct?" řeknu. ,, Já myslela, že ty jsi mě vzal domů, tak jsem to neřešila". ,, Jasně. Ty víš, že mám vždycky nějaký připomínky" ukážu na ní. ,,To je pravda" odvrátí pohled.

Došli jsme na chodbu a nečekali, že tam bude.

,,Zabiju tě" řekne s úšklebkem. Najednou jsme s Anny byli sami na chodbě. No jo tak tohle jsem nečekal, že umí ovládat. ,, Tobiáši já se bojím" řekne Anny a zmáčkne mi košili. ,, Neboj s-", ,,neboj se Anny já ti nic neudělám to spíš Tobiášovi " zamračí se na mě.

Byli jsme zase mezi lidmi.

,,Kde jste byli? Najednou jste zmizely" řekne rozklepaně ségra. ,, Nejspíš jeho schopnost". Podívám se na něho byl tam stále a nehodlal nějak se hýbat.

,,Mikeo nedělej to ještě horší!" řekne Emily za něho. Otočí se na ní. ,, Říkal jsem ti že už nejsme sourozenci".

,, Jseš zlej Mikeo" řekne Anny a pustí mi košili.

,, Zlej? To jseš ty!" ušklíbne se.

Najednou lidi přestoupili se dívat přes schody a ne na naší ploše.
Aspoň, že tak nechci je do toho zatahovat.