Já a můj egoista[OPRAVA]

hádka

,,Anny vstávej. Budeš mít problémy " řekne tichý dívčí hlas. ,,Ne. Kolikrát ti mám říkat že musíš budit takhle....hlasitě. Víš to bys nikoho neprobudila,,.

,,ANNY VSTÁVEJ NEBO TĚ USMAŽÍM NA PÁNVI A,,. Vykulím oči ale zase je zavřu. Světlo je, tak osvětlující že jsem musela zamrkat snad stokrát. ,,A vyhodím tě z okna" nemohla jsi počkat až do řeknu" našpulí Lucy pusu. ,,Každopádně teď k tématu. Proč jsi brečela a proč se čím dál víc nám vyhýbáš". ,,To ti nemůžu říct" podívám se jinam. ,,Tak jo ale počkej si na ten den, kdy Tobiáš to přestane prohlížet a věř mi že to bude drsný zážitek". ,,Díky za soustrast ale já to nikomu neřeknu protože prostě ne" dořeknu a odejdu.

Sednu si k Tobiášovi. Podívá se na mě a usměje se. Fakt to přehlíží. Usměju se ale zrovna mi nebylo do úsměvu. ,, Děje se něco". ,,Ne, co by se mělo dít" usměju se. ,,Fajn" podívá se do okna. To bylo divné....

***

Došla jsem do pokoje a zavřela se. Řekla jsem Tobiášovi, že se jdu učit ale upřímně. Přišla jsem sem vypustit myšlenky a usnout.

***

Šla jsem chodbou a jakože chtěla jít na záchod, ale to by mi to někdo nemohl překazit. ,,Anny". ,,Ano" podívám se na fialovlasého kluka, který má zase ofinu jako po tornádu. ,,Říkám to ještě jednou" on mě nenechá být? ,,Děje se něco" zadívá se na mě . Hned protočim oči ,,neděje se nic" hned mě začal propalovat pohledem. ,,Anny nejsem slepej a už ani pitomej" zamračí se a založí si ruce. ,,Aha a co se tak asi může dít?" zkouším být pitomá ale myslím, že mi to nezbaští. ,,Dobře řeknu ti to takhle. Přišla jsi celá ubrečená a nebudu ani říkat, že to tvoje 'učení' ani nebylo". ,,Můžeš mě někdy nechat na pokoji. Pro-proč se, tak staráš?". ,, protože jsi třeba moje holka a-a miluju tě " rozbušilo se mi srdce a myslím, že moje tváře. Možná dokonce celý obličej nabíral červenou barvu. ,,J-jak to můžeš, tak říct, když jsi tak panovačnej". Ušklíbne se. Chtěl něco říct, ale pak odešel?

***

Byla jsem v mém pokoji a pozorovala fialovou stěnu. Nic se mi nezamlouvalo dělat.

Uslyším zaťukání. ,, Dá-" nedopovím a pozval se sám. ,,Co potřebuješ" vstanu z postele. Měl kamenný výraz a díval se přímo na mě. ,,Jen, jestli tu budeš i dneska" podívá se jinam. ,,An-". ,,No to teda ne. Jdeš ke mně" pán se zase chová jako totální idiot. ,,Ts" vyřítí se ze mně a radči jdu. Stejně to nemá cenu se hádat. Promarnila, bych svoje důležité chvilky života.

,, Řekneš mi, jak to bylo" řekne po chvíli, co jsem tady a čumím na strop. ,,Ne". ,,Anny" zamračí se na mě. ,,Ne". ,,Hej" šťouchne do mě. ,,Au". Začal vstávat a odešel pryč. Neřeknu mu to. Připadá mi to divný říct, ten pocit.... Je to doopravdy divné, až nepříjemné.

***

,,Ty ještě nespíš" řekne Tobiáš co se uráčil přijít. Bylo kolem jedné hodiny. ,,Nechci spát". ,,To máš blbý, protože zachvíli se vstává. Tak šupej". ,,Nechce se mi" začal se chovat zase normálně. ,,Tak se napiju a bude se ti chtít" ušklíbne se zlověstně. ,,To má být vydírání?" zvednu obočí nahoru. ,,Ano a teď spi" zhasne a skočí do postele. ,,Tobiáši". ,,Hmm" zamručí a dá si mě do medvědího objetí. ,,Ty mě nebudeš nutit mluvit" i přes tu tmu vidím jeho oči. ,,Spi už" zamračím se. ,,Nechcu". ,,Hele neštvi nebo to udělám". ,,Co uděláš" nechápavě se na něho podívám. Díval se mi přímo do očí. ,,To jsi už zase zapomněla? Že tě kousnu". ,,Oh, ne díky". ,,Tak spi nebo si budeš muset protrpět týden spánku" ušklíbl se. ,,Jseš sadista" sednu si a začnu na něho koukat, i když je tma. ,, Všimla sis brzo" tohle mě zaskočilo. ,,Nee. Proč zrovna já musím narazit na něho!" řeknu si pro sebe ale vím že si to vzal osobně. ,,Hej! Zachránil jsem tě před tvojí šílenou rodinou". ,,Jo, abys ses z toho nezbláznil. Vždycky mi dáš do ksichtu něco. Tak jsi mě měl nechat být a bylo by. Žádná zbytečná práce" prohrabnu se ve vlasech. ,, Cože " sedne si taky. Vsadím se že určitě i přes tu tmu. Má červené oči. ,,Ale nic jdu spát" lehnu si na levou stranu a tím pádem nemám výhled na Tobiáše. ,, Snažíš se mě naštvat a pak s tím máchnout rukou". ,,Nechci to řešit" dám oči v sloup.

Najednou uslyším jak vstal a slyšela kroky. Najednou se rozsvítilo a moje oči málem oslepli. ,, Jseš normální" rychle zavřu oči. ,, Jseš drzá princezno" to je podruhé co mi řekl princezno. Zamračím se na tu přezdívku. ,, Neříkej mi tak". ,, Smůla" založil si ruce. ,, Tak řekni" dám oči v sloup. ,,Hele chce se mi spát. Tak fajn. Budu k tobě upřímná" zvednu se a dojdu ty patnáct metrů. Byla jsem v jeho osobním prostoru tak patnáct centimetrů. ,, Nevím proč jsem skončila u někoho co si myslí o sobě moc. Nechápu jak se tohle stalo. Nikdy v životě jsem neměla ráda tyhle typy a držela si odstup". ,,To by bylo do teď, kdybych tě neunesl" přeskočí mi do věty. ,,Ano, ještě jsem zjistila, jak jsem tě postupně poznala že jsi větší kokot než to co jsi ve třídě"

,, Zajímalo by mě proč si mě unesl" podívám se jinam. ,, Řeknu ti to až ty řekneš to co chci po tobě už docela dlouho". ,,Ne. Bylo to jináč. Řekl jsi že až ti to řeknu tak řekneš proč nebo co na mě vidíš" ukážu na sebe. ,, Chceš se zase hádat?". ,, Mně to je nějak fuk" dám si ruku před pusu a zývnu. ,, Můžu už jít spá-". ,,Ne". ,, Řekla jsem ti všechno tak co chceš" hodím s rukama do vzduchu. ,,Ne jediná otázka mi pořád nepřišla" přiblíží se a já ustoupím o krok. ,, Říkal jsi že mě necháš být" odstoupím a on přistoupí. ,,To jo ale teď jsi mě naštvala" odstoupím a on opět přistoupí. ,,Emm... M-mužeš to nechat bejt" zakoktám.

Byla jsem u zdi. Sakra! Přistoupí a to jsem už cítila naše dechy. Blbě se mi dýchalo v téhle vzdálenosti. On mě fakt mučí! ,,Fajn" zamračím se a on se usmál jako andělíček co dal dohromady pár. Odstoupil. ,, Neřeknu" rychle se rozeběhnu ani jsem nevzala za kliku a už tam byl. ,,To nebylo hezký" zamračí se a opře se o dveře. ,,No jo já zapomněla. Upírovi se nedá utéct" protočím oči. Usmál se ale ne jak předtím. Vlastně už ten úsměv známé. Jako ďábel.

Po delší době další:3 mám ohromnou radost že už máme 1,3 přečtení. Přišla jsem do třídy a cítila se trochu líp. Pořád myslím na další kapitolu.

Anny :3