Já a můj egoista[OPRAVA]

boj s dvěmi upíry

Rozloučili jsme se a na nás zase čekala škola.

***

Stála jsem nad učením a Daniela mě hnala ven že si už nepamatuju jak co dělat protože mě viděla v pojebany televizi jak neumím zvládat svoje problémy. To že jsi v pořádku, jsem ráda. Ne ona musí říct ,,no to ne takhle slabou jsem tě ještě neviděla. To určitě dělá to jak jsi měla pohodlí".

,,Anny". ,,Hm" otočím se na něho a podívám se jak je ve dveří. Nakloním hlavu na levou stranu ,,ano?"

,, Jseš doučená?". Mrkem oka se podívám na sešit a na něho ,,asi?".

,,Tak jdeme ven". ,,Ne, nechcu" zamračím se a Tobiáš se mnou.

,, Prosím nech mě žít" únavně třísknu s hlavou o stůl. ,,Nenechám. Nechci tě ztratit. Toť vše" obejme mě a políbí mě na hlavu. ,,Ale já nechci být pro všechny terčem. Jsem člověk, co chce žít klidný život". Tobiáš se zasmál ,,tak to máš blbý upřímně" ušklíbne se. Přestal mě objímat a vzal mi ruku. ,,Waa Tobiáši nech" přivřu oči a nenechám se vzít k vlkům.

,,Anny to nemyslíš vážně" začne se smát ,,ty jsi myslíš že mě přepereš?" ušklíbne se a přiblíží se ke mně tak že mi vzal můj osobní prostor. Zamračím se a ten mě strhl na sebe. ,,Mučíš mě ty úchyle" zakřičím mu do uší. ,,Ale notak" políbí mě na krk. ,,To-biáši nech".

,, Tobiáši" rozrazí dveře Daniela. Oba dva jsme se lekli. ,,Buď zodpovědný a dělejte si to na jindy kdy máte oba dva čas" řekne a zavře dveře. ,,Nějak je hodně nasraná" řekne Tobiáš. ,,Já nikam nejdu". ,,Ale jo jenak poznáš teprve ten hněv, který nechceš zažít".

Začne mě tahat. ,,Nee" dám ruce do vzduchu a naposled uvidím náš pokoj.

,,Tak co budu tady dělat" řeknu se založenýma rukama a zase se dívám na vodopád.

,,No asi budeš tady bojovat". ,,S čím?", ,,spíš s kým" opraví mě ,,fajn tak s kým?". ,,No to nevím" zasměje se. ,,Aha a proč se směješ".

,,Ale" strčí do mně. ,,To-" začnu padat a přímo do vodopádu. Rychle dám si ruce překříženě a dopadla do vody.

Vynořím se z vody a rychle vyplavu k zemi po čtyřech. Tobiáš se objevil přede mnou a ušklíbl se ,,ale pročpak přede mnou klečíš Anny" dřepne si. ,, Proč jsi mě-". Praští mě do zad. Spadnu z té rány na zem ,,hej co děláš?!".

,, Zodpověz si na svojí otázku sama", ,,a jak asi. Jak mám vědět co děláš?". ,,Nebuď agresivní hned. Odpovědět si na co jsi říkala nahoře" ukáže na skálu, kde mě schodil. ,,No to ne. Běž si dělat ty papíry a mazej" ukážu na stranu, kde je dům. ,,Právě kvůli tobě jsem se dokázal vyhnout papírum". ,,Hej to není fér" postavím se a ublíženě si chytnu za záda. ,,Tak co se mnou budeš dělat-".

Proč jsem to musela říct takto zrovna?

Tobiáš se ušklíbne,,no nevím na co myslíš-". ,,Ne hele dost! Myslím to. Hej ty jsi hroznej fakt".

,, Prostě bojovat budeme". ,,Hej nebudeš používat upíří sílu". ,,Jseš smířená že budeš zrovna se mnou?". ,,Jo a-", ,,ne budu používat, smůla" vyplázne jazyk. ,,Hej".

Tohle doopravdy tady není férový. ,,Máma přijde za pět minut. Budeme tu pouze tři hodiny. Pokud budeme dělat co máme". ,,Což nebudem protože se buď budeme hádat nebo budeš zase úchylný" podívám se na něho od zdola nahoru.

,,A to mělo být co" zasměje se ,,no každopádně asi to druhé" dořekl a už jsem byla přilepená na stromě. ,,Tobiáši!" dupnu nohou.

,, Neříkal jsi že musíme něco dělat? Nechci tu být pět hodin" řeknu a otráveně se postavim protože nedělá nic. ,,Co chceš asi dělat. Tady v lese?". Tobiáš se zamračil. Přestal mě přímo dusit na stromě a nechápavě jsem se podívala za sebe a byl tam Zaki ,,čau" zamává a usměje. Tobiáš se pořád mračil. Nechápu jeho třeba proč na svého nejlepšího kamaráda, takhle čumí. ,,Copak tu dělá-", ,,drž hubu" zamračí se.

Protočím oči. Jaj je nasranej že byl přerušen. ,,Nebul hned. Stejně by přišla Daniela". ,,Přišla by až za pět minut", ,,a co chceš stihnout s tímhle časem?". Ušklíbl se a hned jsem zčervenala ,,ne!" řeknu s rudým ksichtem. ,,Stačí že mi to děláš pořád!".

,,Ha? Nechápu váš jazyk" řekne Zaki. ,,Víš to co jsem nikdy neudělal ani" dojde k Zakimu a pošeptá mu něco. Zamračím se že má tajnosti. ,,Ahaa" zasměje se. ,,Přirozená věc toto dělat své ženušce". ,,Úplně normální fakt" zamračím se. ,,Nebudeš mi sát kůži" založím si ruce. ,,Ale ju" spokojeně dá ruce překříženě. ,,Nu nebudeš".

,,Zaki ty jsi tu taky?" objeví se tu Daniela. ,,Jo" řekne nejistě. ,,Skvělé tak můžeš pomoct" usměje se. Vytřeštím oči ,,né to je dobrý" řeknu a Daniela na mě se podívá ,,s tebou jsem nemluvila".

Jaj ta má náladu

,,Já bych chtěl taky protestovat". Podíváme se na Tobiáše. ,,Smůla. Stejně budete blbnout. Už to vidím". ,,Jaj mami nedělej z toho hned divadlo". ,,Divadlo tu děláš ty" ukáže na něho. ,,Fajn s tebou se dneska bavit nebudu" zamračí se a už nevěnuje pozornost na svoji matku. Jedinej kdo dával pozor byl Zaki. Já byla naštvaná, takže nemám zapotřebí někoho poslouchat.

,,Fajn tak jdu" ukáže na nás a odejde.

,,Zdrgovali tě? Proto jsi tak vypadala" zasměje se potichu své myšlence Zaki. ,,Drž hubu" řekne Tobiáš. ,,Máte bojovat se mnou ne že se vrhnete na sebe" protočím oči. Zaki a Tobiáš se na mě zamračili. Hned mi vpadlo že mi to vrátí a to silou a oba dva jsou upíři, co milují utrpení ostatních.

Rychle jsem utíkala ale upírům neutečeš. JÁ VÍM a proto je to neférové. Daniela asi našla odněkud kritiku jak jsem neschopná a tak si vychutnala vzít na mě svého syna a teď si prokořeněla Zakiho do naší čínské polévky.

A čínská polévka jsem já. Možná tak krvavá polévka.

Povzdychnu si a přestanu utíkat protože si to ty dva zmetci užívají. ,,Besto friendo se našli asi budu brečet z vaší lásky" řeknu a myslím že jsem to posrala, ale i tak mně baví jejich výrazy. Tím myslím lhostejné a side eye na sebe hází.

Hii jsem tu. Ano musela jsem zmínit hlášku side eye. Myslím že jsme už v půlce našeho příběhu. Teď jedu předposledním vlakem ┏⁠(⁠＾⁠0⁠＾⁠)⁠┛

No já si vybrala školu kterou mám daleko 75km༎ຶ⁠‿⁠༎ຶ