Upozornění: Tahle část se mi psala tak trapně, že to ani víc nešlo. Pokud by byla nějak špatná, tak se omlouvám, ale já tyhle scény prostě psát neumím :D Nikdy jsem to psát nezkoušela.
Jinak, děkuji vám za všechny vaše voty, je jich sice jen pár, ale věřte mi, těší mě každý jeden ^^
Jason
Nastal prosinec a teplý vítr se proměnil na příjemně osvěžující. Slunce peklo pořád stejně. Nic se nezměnilo, až na to, že se ubohé stromky začaly prohýbat pod váhou vánočních ozdob a všichni lidé začali pokřikovat "Veselé Vánoce!" i když teprve ten prosinec začal.
A taky jsem měl měsíční výročí s Catherine, protože 2. listopadu jsem ležel v nemocnici a zíral na ni jako idiot, zatímco ona se tak úžasně smála.
"Ahoj," pozdravila mě, když přicházela k mému novému autu. Zamračila se.
"Už nemáš kabriolet," poznamenala, jako bych to sám nevěděl.
"Ahoj. Ne, nemám." Obešel jsem auto a nahnul se k ní, abych jí políbil. Její rty byly nádherně hebké a teplé, oproti studenému větru. Odtáhla se a usmála se na mě. Otevřel jsem jí dveře a mírně jsem hodil pohled k domu. Mihla se záclona. Vědoucně jsem se pousmál a nastoupil do auta.
"Tvoji rodiče se dívali," oznámil jsem jí a ona protočila panenky.
"To budou zase kecy."
Zasmál jsem se.
"Co je tohle za auto?" zajímala se.
"Zajímá tě, jaký auto má tvůj přítel čistě ze zájmu, nebo je v tom nějaký jinší osobnější důvod?" ušklíbl jsem se.
"Co si to o mně myslíš?" zamumlala naoko pobouřeně a rozesmála se. Její krásný smích byl nakažlivý a za chvíli jsme se smáli oba.
"Je to audi A6," řekl jsem jí smířlivě.
Ve škole to bylo stejné, jako každý jiný den od doby, co jsem se vrátil. Každá holka se na nás dívala, jako kdyby Kate byla ďábel a já anděl. Cítil jsem, že se Kate pod palbou nenávistných pohledů cití nesvá, tak jsem ji jako každý den objal kolem pasu a přitiskl si ji víc k sobě.
Na obědě jsme sedávali spolu s Lucy a Cassidy, které, zatímco jsem byl pryč, uveřejnily svůj vztah. Popravdě, byl to docela šok, ale neřešil jsem to. Lidé se na naši čtveřici dívali zdrženlivě, avšak stůl, kde seděli Hank s Emmou, se díval s mnohonásobným znechucením. Občas jsem se setkal s Hankovým pohledem, který byl zvláštně smířený, ale i s Emminým, která na mě hleděla s takovým odporem a nenávistí, že jsem se raději vždy podíval jinam.
"Kam jedeme?" zeptala se mě Kate, když jsem po škole vyjel na dálnici a jel na sever. Neodpověděl jsem, jen se sebevědomě usmál.
"Hele, únosy mladých holek nejsou zrovna fajn."
"Ale únosy mladých krásných holek jsou hrozně moc fajn."
Něco zamumlala, čemu jsem nerozuměl, ale nechal jsem to plavat.
Jeli jsme ještě asi půl hodiny dál na sever, až jsem zastavil na jednom opuštěném kopečku. Otevřel jsem jí dveře, vypadala ještě zmateněji, než předtím, a když vyšla, zamkl jsem auto. Položil jsem jí dlaň na kříže a vedl ji dál dopředu, až na vrch kopce.
"To je... Moře?" zašeptala užasle. "Nikdy jsem moře neviděla."
"Já vím," řekl jsem s úsměvem. "Ale let do Španělska by trval příliš dlouho." Smála se.
Kopec nebyl kopcem, ale útesem, na jehož vrchu byla dost velká travnatá plocha. Taky tu foukalo, ještě víc, než ne městě, ale mně to nevadilo a Kate nejspíš taky ne. Ale pro jistotu jsem si sundal svou koženou bundu a položil jí Kate na ramena. Usmála se na mě.
"A co ty?"
"Mám ještě košili," nadhodil jsem a vzal jí hlavu do dlaní, abych ji políbil. Usmála se mi proti rtům.
"Je to tu krásné, děkuju," šeptla a opřela se mi čelem do ramene. Objal jsem ji.
"Máme výročí, Katie. Měsíční," zašeptal jsem jí do vlasů.
Otočila hlavu a pohlédla k moři. I z téhle dálky byly vidět vlny, které se kolébaly jedna přes druhou. Bylo to opravdu krásné.
"Pojď," pobídl jsem ji a vzal ji za jednu z jejích drobných ruček. "Jdeme dolů."
O deset minut později jsme už stáli na pláži na maličko jiném místě. Sedl jsem si na kameny a Katie si už sundavala boty, protože se chystala smočit si kotníky ve vodě. Pár kapek cákla i na mě; voda byla chladnější, ale dala se zvládnout.
Kate se procházela po kamenech, vodu měla už po lýtka a nadšeně se snažila chytat pěnové vlnky do rukou. Já jen seděl na kamenité pláži a pozoroval ji, jak je šťastná. Opravdu šťastná. Viděl jsem jí to na očích.
Když jsem ji o hodinu později vezl zpátky, nechtěla jet k sobě domů. Chtěla jet ke mně, a já nic nenamítal. Matka byla pořád v nemocnici a otec se rozhodl přenocovat v hotelu poblíž, takže jsme měli dům pro sebe. Hned jak jsem zavřel vchodový dveře, jsem si sundal koženou bundu a zamířil po schodech nahoru. Kate to chvilku trvalo, než se rozkoukala, ale po tom, co jsem ji maličko popohnal, vyšla za mnou.
"Máte vážně krásnej dům," řekla mi plaše, když zavírala dveře od mého pokoje. Usmál jsem se.
"Chceš se semnou podívat na film?" zeptal jsem se jí a vyndal z pod postele MacBook. Ani jsem nečekal na odpověď, ale když jsem viděl, že kývla, měl jsem z toho ještě větší radost.
Opřeli jsme se zády o postel a pokrčili nohy, notebook si dali před sebe. A pak nastal ten problém.
"Hele, proč si nemůžeme pustit Pána Prstenů?" žadonil jsem už asi po páté.
"Divergence je lepší," dožadovala se Kate. "Vždyť ji tu taky máš."
"Jo, ale viděl jsem ji asi jenom jednou a ani mě to moc nebavilo. Katie."
"Jasei," zaprosila Kate a udělala na mě štěněcí oči. Dlouho jsem odolával, ale pak jsem podlehl.
"Fajn. Bude Divergence."
"Děkuju!" řekla Kate a políbila mě na tvář. Dal jsem ji ruku kolem ramen a sledoval rozbíhající se film. Po pár minutách mi to ale nedalo a místo filmu jsem sledoval Kate. Nebyla náhoda, že se taky po pěti minutách otočila na mě a setkali jsme se pohledy. Usmála se.
"Hele, když budeš místo mě sledovat film, dozvíš se o něm maličko víc," nadhodila Kate. Zasmál jsem se, ale díval jsem se pořád na ni. Zavrtěla hlavou, ale taky ode mě neodtrhla oči.
Poznal jsem, že film skončil, až když se z počítače linula hudba. Byl jsem totiž zaměstnaný maličko něčím jiným, než byla Divergence. Líbal jsem Kate.
Přivlastňoval jsem si její rty tak náruživě, až jsem se bál, že jí ublížím, ale ona to tak vůbec nebrala. Držela moji košili v pěstích a tiskla si mě k sobě, líbala mě stejně horlivě jako já ji. Mezi námi nebyl už žádný prostor, dýchali jsme stejný vzduch - byla to jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy zažil. Ano, líbal jsem se se spoustou holek, ale žádná z nich mě nikdy nepřitahovala jako Kate.
Položil jsem jí dlaň na kříže a natisknul jsem jí k sobě; z jejích úst vyšlo spokojené zasténání. Zajel jsem jednou rukou lehce pod její tričko a ucítil jsem, že na chvilku přestala dýchat a vůbec se hýbat. Taky jsem se zastavil a chtěl jsem dát tu ruku pryč a vynadat si, co mě to napadlo, ale ona tu svou malinkou položila na mou a přidržela ji tam. Pomalu jsem jí přejížděl rukou dál nahoru po těle, ale podprsenky jsem se ani nedotkl - zatím. Přejel jsem celou linii jejích boků a přešel k mezilopatkovým svalům. Katie se zatím rozdýchala a teď se dokonce mírně usmála. Zas začala pokoušet moje rty a já jsem se zapojil. Tentokrát jsem si ji vzal za boky a posadil jí obrkročmo na mě; seděl jsem zády opřený o pelest a ona napůl seděla na mých stehnech, koleny se podpírala těsně vedle nich, brala moji hlavu do dlaní a líbala mě tak vroucně, až mě to překvapilo.
Vyhrnul jsem její tričko a rychle jí ho přetáhl přes hlavu a přes ruce. Byla tak... štíhlá. Krásně štíhlá. Sladce se zasmála, až mi poskočila srdce a přehodila si vlasy, aby jí nepadaly do obličeje. Přejel jsem jí prstem po linii páteři a ona sebou trochu zacukala, zřejmě to lechtalo. Taky jsem se zasmál.
Pak jsem se zarazil. Chtěla mě znovu políbit, ale já jí měkce přiložil prst na ústa.
"Jsi si tím jistá?" zeptal jsem se jí tiše a ona mě do toho prstu lehce kousla. Stáhl jsem ho.
"Samozřejmě že jsem," řekla stejně tiše, jakoby se bála, že pokazí to celý jen tím, že promluví nahlas. "Jasone, není to moje poprvé."
"Je," opravil jsem ji. "Je to tvoje poprvé se mnou."
"Jasone," zašeptala a krátce mě políbila na hranu čelisti. "Klid." Chtěl jsem jí říct, že jsem klidný dost, ale to nebyla pravda. Za prvé mě hrozně vzrušovala ona a za druhé jsem byl vynervovaný. Vždyt to měla jenom jednou. Mám na to jít lehce? Nebo raději ne? Jasone, přestaň mlít kraviny a soustřeď se, napomenul jsem sám sebe. A Kate, jakoby věděla, na co myslím.
"Jasone," šeptla. "Prostě nepřemýšlej, ano?" A měla pravdu. U tohohle se nesmí přemýšlet. U tohohle se musí jenom vnímat. A já jsem ji vnímal. A to pořádně.
Později ráno, když jsem se probudil, jsem dostal skoro šok. Málokdy se stávalo, že bych se probouzel s nahou holkou na mé nahé hrudi a navíc, že bych jí ještě objímal kolem pasu - prostě se mi to často nestávalo. Jenom tak jednou za půl roku - většinou jsem se vytratil, nebo to byla rychlovka na ani ne jednu noc. Ale tohle probuzení bylo příjemný. Hodně příjemný.
Kate ležela napůl vedle mě, napůl na mě. Byla přitisknutá k boku mé hrudi a hlavu měla položenou na ní. Netušil jsem, jestli byla vzhůru, nebo ne, ale nechtěl jsem to riskovat. Byl jsem proto hodně potichu a když jsem jí přejížděl palcem po linii boku trupu, dával jsem pozor na to, abych se jí dotýkal jen letmo. Jenže pak se mírně zasmála a políbila mě na hruď a já věděl, že je vzhůru.
"Dobré ráno," šeptl jsem jí do vlasů a stočil pohled k vycházejícímu slunci, které bylo jasně vidět skrz nezatažené okno. Na Kateiny krásné rozcuchané vlasy dopadaly první paprsky světla a tvořily zajímavou hru odstínů.
"Dobré ráno," pozdravila taky tiše. "Na co se díváš?"
"Na východ slunce," odpověděl jsem popravdě a pak se podíval na ni. Mezitím zvedla hlavu a opřela se mi do prsou bradou. "A teď na tebe," řekl jsem bezmyšlenkovitě. Pak jsem se usmál.
Zvedla hlavu a opřela se předloktím o mou hruď. Naše rty se střetly a když se konečně rozhodly odloučit, Kate si opřela své čelo o mé. Její vlasy mě šimraly v obličeji, ale nevadilo mi to. Ten pocit její holé kůže na mé za to rozhodně stál.
"Miluju tě," zašeptal jsem tiše, tak tiše, že jsem si nebyl jistý, jestli jsem to vůbec vyslovil. Ale Katein úsměv mě o tom přesvědčil.
"Já tebe taky, Jasei."