Furyho kancelář byla prostorná místnost, která by se dala přirovnat k obývacímu pokoji. Kromě pracovního stolu, počítačů a mnoho skříní tu stál malý stolek a kolem něj několik křesýlek s výhledem na les, který byl hned za velikou prosklenou zdí. Na ostatních zdech vysela díla moderního umění, do kterých byly zakomponována data zmařených teroristických útoků po celém světě. Dále tu také byly dveře vedoucí do další místnosti. Nina se při pohledu na moderní vybavení a všudypřítomné světlo musela usmát. To se vůbec nedalo srovnat s kancelářemi hlavounů HYDRY.
A pak si konečně všimla jeho. Stál uprostřed místnosti a se zájmem ji pozoroval. Vypadal přesně tak, jak ho popisovaly spisy HYDRY. Vysoký, snědý muž v černém saku a temné uniformě, s nečitelným výrazem ve tváři a s páskou přes oko. Nina hned věděla, že se před ním musí mít na pozoru. HYDRA ho považovala za nepřítele číslo jedna, tedy hned po Avengers. V minulosti organizaci hodně uškodil. Byl inteligentní a vynikající stratég, myšlením vysoce převyšoval Macbetha Browa.
"Dobrý den, slečno Romanovová."
začal hlubokým, relativně přívětivým hlasem a svižným krokem se k ní vydal.
"Jsem rád, že jste mé pozvání přijala."
"Je mi potěšením."
usmála se a přijala ruku, kterou jí nabídl k potřesení.
Byla jí nepříjemná jeho blízkost, byl o dost vyšší než ona a navíc to vypadalo, že si ji jeho jedno oko prohlíží skrz na skrz a snaží se najít nějaké stopy něčeho nekalého.
"Nina Romanovová."
"Nick Fury."
Pustil její dlaň a pokynul jí, aby šla s ním k malému stolku s křesílky.
"Doufám, že vám nevadí, že jsem zvolil poněkud jednodušší typ večeře. Možná na něj nejste úplně zvyklá, po luxusu toho Starkova chrámu."
"Vlastně to docela ocením."
usmála se, když uviděla zabalené jídlo z McDonaldu. Oba se posadili naproti sobě.
"Tak,"
chopil se Fury slova a začal rozbalovat svou porci.
"Vy jste tedy sestra Natashy."
"Ano,"
přikývla a také si začala brát ze své porce,
"už to tak bude. Chápu, musí to být zvláštní. Předpokládám, že vám o mě neřekla."
"Vskutku ne,"
přitakal.
"ona se nikdy moc nesvěřovala. A proto je to tak perfektní agentka. Ale vlastně mě to ani nepřekvapuje."
Nina sledovala, jak si bere do ruky kuřecí nugetku.
"Ona je samé překvapení. Znám ji už dlouho, vím to."
"Možná ji znáte i déle než já."
řekla žena. Rozhodla se zvrátit rozhovor do daleké minulosti, než se začne vyptávat na to, co se stalo před její cestou za sestrou.
"Nebyly jste si blízké?"
"To bych neřekla, spíš jsme neměly moc času spolu být,"
objasnila a opatrně namočila hranolek do kečupu.
"v relativně nízkém věku jsme byly odděleny. Neviděla jsem svou sestru přes deset let."
"To je vskutku dlouhá doba."
přitakal muž, aniž by na ni zvedl zrak.
"Za tu dobu se muselo leccos změnit."
"To rozhodně ano."
A pak zavládlo ticho. Bylo to tíživé ticho, které přerušovaly jen zvuky vybalování jídla.
Ninu znervózňovalo, jak Fury vypadal klidně a vyrovnaně. Ovládal očividně retušování osobnosti stejně výtečně, jako ona. A to ji znervózňovalo, nevěděla, co může čekat.
"Slyšela jste už o S.H.I.E.L.D.u?"
zeptal se nakonec muž a po dlouhé době se na ni podíval.
"Ano."
"A co?"
"Tak různě,"
protáhla,
"při moji práci jsem se dostala do kontaktu s kdejakou organizací."
"Rozumím. Předpokládám, že se tu teď nebavíme o úplně legální činnosti."
"Bohužel ano. Nejsem na to nějak pyšná, ale ano. Pohybovala jsem se v asijském podsvětí."
"Mafie?"
"To úplně ne. Spíš nájemný agent. Některé organizace si mě zajímaly na špinavou práci."
"To máte s Natashou hodně společného."
zasmál se odměřeně a usrkl pití.
Nina se jen lehce usmála. Zatím to vypadalo, že lež zabírá, ale nechtěla se radovat předčasně.
"Jaký byl váš region?"
"Východní Evropa a Blízký východ. Měla jsem ale i nějaké akce mimo, jak kdo chtěl a potřeboval. Moje práce byla opravdu různorodá. Bohatá na místa a lidi."
"Tomu věřím. Moje práce mě dostala taky na mnoho zajímavých míst. A tyto lokality jsou obzvláště pestré."
Fury si otřel ruce do ubrousku a pak se na ženu opět zadíval tím znepokojujícím výrazem.
"Co přesně víte o S.H.I.E.L.D.u, slečno Romanovová?"
"Že to bývala největší organizace na světě, co se týče zajišťování míru a ochrany Ameriky."
"Bývala?"
"Ano. Doslechla jsem se, že byla před nějakou dobou rozpuštěna a zrušena."
"A proto teď sedíte před jejím výkonným ředitelem."
"Říkám vám vše, co vím, Fury."
Předklonil se a upřel na ni své hnědé oko.
"Jste si jistá?"
Ninu polilo horko, nedala na sobě ale nic znát. Nasadila nechápavý úsměv a naklonila hlavu lehce na stranu.
"Nechápu, na co tím narážíte, Fury."
odpověděla a pozvedla obočí.
Muž se ušklíbl a položil si ruce na stůl, pohled sklopil k propleteným prstům.
"Slyšela jste někdy o organizaci HYDRA?"
"Samozřejmě. HYDRA je v podsvětí známé slovo."
"I po jejím zániku?"
Žena opět zvedla obočí a nechápavě si povzdechla.
"Zániku? Nebyla to právě tahle organizace, kdo napadl malou Danielu Starkovou?"
"A o to jde. Měla být mrtvá. Měla padnout se S.H.I.E.L.D.em."
"Ale očividně jste nebyl jediný, kdo vstal z mrtvých."
pokusila se zavtipkovat, muž ale ani nehnul brvou. Upřel na ni svůj hluboký, nečitelným pohled. Snažila se mu ho oplácet, ale byla si jistá, že jí to tak dobře nejde.
Pak se Nick najednou doširoka usmál a zády se vrátil k opěradlu. Do ruky vzal kelímek s colou dlouze se napil.
"Jste si s Natashu vážně podobná. Ani si nedokážete představit, jak moc."
Nina se na odpověď jen usmála.
"Stark vám musí být opravdu vděčný."
změnil Fury téma na relativně neškodné.
Nina se odlehčeně ušklíbla a pokývala hlavou.
"To rozhodně. On a slečna Pottsová mě neustále zahrnují díky a nabízí mi snad i modré z nebe."
"Ahh, tomu rozumím. Zachránila jste jejich jediné dítě. Stála jste se hrdinkou. A ani musíte být Avenger."
"Hrdinství bych to nenazvala. Zemřelo mnoho lidí."
"Ale jen těch špatných."
Fury se na chvili zahleděl kamsi za ženu, pak se pohledem opět vrátil k ní.
"Pověste mi, slečno Romanovová, co jste dělala ten den ve městě."
"To je výslech?"
zeptala se Nina a pozvedla pobaveně obočí. Muž jen pokrčil rameny.
"Záleží na tom, co řeknete."
"Byla jsem se podívat do jedné galerie na rohu New Yorku. Bohužel byla zavřená, tak jsem se vrátila zpět a vzala to přes centrum."
pokrčila rameny nezúčastněně.
Fury pokýval hlavou, pak se podivně ušklíbl.
"Jste velmi pozoruhodná žena. A taky tajemná. Nemyslíte si snad, že vám tohle věřím."
Nina sebou nepatrně trhla. Najednou ji polil chlad, všechny chloupky na těle se zježily. Věděla, že teď je vše v háji. Musela ale bojovat. Do poslední chvíle.
"Já nemám co tajit, Fury."
odvětila prostě a snažila se znít co nejpřesvědčivěji. Podívala se mu hluboko do očí.
"Nevím, co proti mně máte."
"Nemám proti vám vůbec nic,"
odvětil Fury a zvedl se ze svého místa.
"Ale vím, že mi lžete."
Vydal se ke svému pracovnímu stolu, kde se začal prohrabovat v nějakých papírech.
"Nevím, proč vás HYDRA poslala, ale zatím vám to vychází."
Nině začalo divoce tlouci srdce. Rukou mimoděk pevně sevřela opěradlo křesla, ve kterém seděla a lehce se napřímila
Je konec. Teď mě zatkne a Bucky...
Musela se hluboce nadechnout.
Bucky bude navždy trpět.
Vydechla a zahleděla se pevným pohledem na Furyho.
Otevřela ústa, aby něco řekla, on ji ale zarazil.
"Říkám vám, že nás znovu nepotopíte. Že S.H.I.E.L.D. tentokrát nepadne."
Blondýna nechápavě naklonila hlavu na stranu.
"Možná se vám podařilo zneškodnit moji elitní agentku, ale to je všechno. Našeho infiltrátora nikdy nenajdete. Nikdy."
Infiltrátora? O čem to proboha mluví?
Šrotovalo Kině v hlavě. Nevěděla, že v HYDŘE někdo takový je. Ale svitla jí nová naděje.
Možná...by mi ten infiltrátor mohl pomoci zachránit Buckyho a nikoho přitom nezabít.
Ženě se v hlavě začal rodit nový plán.
A je tu další kapitolaa! A myslím, že relativně brzo.
Infiltrátor...kdopak to asi může být?
A pomůže Nině, nebo ne?
Mohl by jí velmi pomoci, nebo jí také uškodit...kdo ví.
Každopádně v příští kapitolce se můžete těšit na další setkání Niny a Buckyho. A tentokrát to nezůstane u přátelského hovoru. ;))
No nic, doufám, že se vám opět krátká kapitola líbila a že se uvidíme u té další.
Elii