Jestli bylo něco horšího než loučení, Nina neměla zdání, co to je. Jen opravdu těžko se jí odcházelo z Buckyho bytu a vracelo se zpět do Stark Tower. Tak sice měla pohodlnou postel, plazmovou televizi, krásnou koupelnu a spoustu jídla, chyběl jí tam ale on. A jeho nemohla nic nahradit.
Vyšla na ulici a pomalu se rozešla směrem k hlavním ulicím, které vedly na základnu Avengers. Slunce už stálo vysoko na obzoru a z toho usoudila, že u vojáka strávila něco málo kolem dvou hodin.
Tak žalostně málo času.
Pomyslela si sklesle, když míjela první luxusnejší bytové domy. Před ní se začaly rýsovat vysoké budovy mrakodrapů, zářící A mezi nimi ale ještě vidět nebylo.
V duchu už si plánovala, co dnes udělá. Půjde do laboratoří a bude hledat ten zatracený program. Je jen otázka času, než HYDRA udělá něco, aby jí připomněla, že by měla zrychlit. A že to, co udělá, nebude vůbec hezké.
Přidala do kroku a doufala, že nikdo z Avengers ještě nebude doma a ona bude mít dost času na hledání. Nechtěla se nervovat tušením, že někde ve stejné budově pobíhá Steve a může jí způsobit další nepříjemnosti.
-
I přesto, že na ulici byl ruch a hlučno, když zaslechla pronikavé troubení klaksonu, který někdo zmáčkl minimálně desetkrát, lekla se a mírně nadskočila. Pak se zastavila a otočila se směrem, odkud hluk vycházel. Nebyla jediná, koho to vyvedlo z míry, vlastně se otočilo docela hodně lidí, někteří dokonce začali hlasitě nadávat. Nina ale byla ticho. Upoutal ji totiž ono troubící auto.
Byl to naprosto obyčejný matně černý Landrover. Na boku měl široký, šedivý pruh, který naopak vypadal jako zrcadlo. Postupně se zužoval, až nakonec končil asi v polovině kapoty, kde se volně napojil na modře svítící světélko.
A proč tento design ženu tak zaujal?
Protože ho používala HYDRA pro městské akce.
Nevědomky se zastavila na místě, čímž způsobila srážku s pospíchajícím mužem za sebou, který ji za to obdařil salvou nadávek. Ona to však ignorovala, vlastně si ani ničeho nevšimla. V hlavě už jí šrotovalo, co tu auto dělá.
Sledovala, jak se vůz pomalu pohyboval dál ulicí. Dala se pomalu do chůze po chodníku vedle něho, až se dostala do úrovně řidiče a spolujezdce.
Byli to dva naprosto obyčejní lidé v tmavých uniformách. Řidič - mohutný a vysoký muž vypadal vyrovnaně a klidně, žena vedle něj naopak velmi vystresovaně koukala ven pootevřeným okénkem a frustrovaně klepala na jeho rám. Jejich mise mohla být naprosto jakákoliv, Nina potřebovala zjistit, jestli se netýká někoho z Avengerů nebo dokonce přímo ní.
Vydala se ještě blíže. Když byla tak necelé dva metry, ramenem silně vrazila do nějakého kolemjdoucího. Pak se s falešným výkřikem zapotácela a zřítila se na dveře onoho auta.
"Sakra fix!"
zakričel řidič a prudce zabrzdil, aby mu ještě žena nespadla pod kola. Spolujezdkyně se vylekaně vyklonila z okna.
"Božínku, jste celá? Co se stalo? Potřebujete pomoci?"
Jak může být s takovým chováním podnik HYDRY?!
Prolétlo blondýně hlavou. S naoko vylekaným výrazem se otočila na zatavující se chodce, kteří na ni nechala ve hleděli.
"Ale ne, to je v pořádku. Jen jsem omylem vrazila do nějakého pána, protože se mi udělalo mdlo. Moc se omlouvám."
Naschvál použila přízvuk a co nejvíce uhýbala pohledem, aby ji pasažéři auta případně nepoznali.
"Oh, aha."
přikývla žena a podala ji ruku. Vděčně jí přijala a nechala se vytáhnout na nohy. Zapřela se o otevřené okénko a nenápadně se podívala na palubní desku auta, kde bývaly důležité informace.
Zahlédla jakousi změť znaků, kterou si při děkovné řeči ke své pomocnici pečlivě zapisovala do hlavy.
"A opravdu je vše v pořádku? Nemám zavolat pomoc?"
Nina jen s úsměvem zavrtěla hlavou.
"Už je to dobré. Trpím tím často, víte? Je to taková nemoc. Nějak to už zvládnu. Měla byste jet, váš manžel,"
podívala se na řidiče vedle ženy, který už vypadal velmi nevrle a zřejmě začal litovat, že ji nezajel,
"Asi spěchá. Děkuji za pomoc."
Věnovala ji poslední úsměv a vydala se pryč. Hned na nejbližším rohu z dohledu auta se ale zastavila a začala si znova přehrávat ony znaky.
Šifrovací písmo HYDRY.
Za dobu, co byla mimo kódovou řeč téměř zapomněla a tak jí její luštění dalo relativně zabrat. Ale přišla na něj.
A vyplnily se její špatné
předtuchy.
"Panebože."
zašeptala vyděšeně.
Pak rychlými pohyby vytáhla z tašky telefon a po pár sekundách zběsilého ťukání si ho přiložila k uchu.
Ozvalo se pípání a po chvíli ve stroji zašustělo.
"Kancelář slečny Pottsové. Jak Vám mohu pomoci?"
"Jste Pepper Pottsová?"
zeptala se nedočkavě Nina a vydala se zpět na ulici, aby pronásledovala auto HDYRY.
"Ne, jsem její sekretářka. Kdo volá?"
"Musím jí nutně něco říct, mohla byste mi jí dát k telefonu?"
"Omlouvám se, ale kdo jste?"
"Na tom nesejde!"
vykřikla trochu nahlas, až se pár lidí otočilo.
"Je to naléhavé!"
"Madam, já..."
"Panebože! Říkám vám, že nutné potřebuju mluvit s Pepper Pottsovou!"
zakřičela znova a dala se do klidu za autem.
"Tady jde o život, rozumíte mi?!"
"Obávám se, že vás budu muset-"
"Jde o její dceru!"
křikla znovu do sluchátka. Její hlas byl na pomezí zoufalého a opravdu naštvaného. Přes narůstající adrenalin v žilách vůbec nezaznamenala, že se octla na velikém prostranství mezi budovami, kterému vévodila křižovatka.
"Panebože, ženská, tady jde o život malýho dítěte! Mohla byste zvednout tu svou línou-"
Nedořekla, protože už bylo pozdě. Auto její bývalé organizace se prudce rozjelo přímo před černý Mercedes na druhé straně křižovatky. Ten se chtěl vyhnout kolizi a tak strhl volant prudce doleva. Auto sebou smýklo na stranu a vrazilo do betonového zátarasu, který ho přetočil na bok. Ozvala se hlasitá rána a povalené auto prudce narazilo do skleněné vytrýny jednoho z obchodů v ulici.
"Haló? Cože jste to říkala-"
Nině vyklouzl telefon z ruky, když se rozběhla naproti vybouranému autu.
Z Mercedesu okamžitě vyskočil silnější muž v černém obleku. No, vyskočil, spíše se z auta vyvalil. než ale stačil cokoliv udělat, přesně mířená kulka do ramene ho srazila k zemi. Z auta ho pak následovala ještě nějaká žena, tu ale už srazil jeden z agentů HYDRY osobně. Najednou těch agentů bylo kolem auta nějak moc, Nina ani nezaznamenala, odkud se všichni vzali. Rychle k nim mířila přes vyprazdňující se ulici stále ještě plnou křičících lidí. Ale i všeobecný povyk dokázal přerušit bojovný dětský řev. Jeden z nepřátelských agentů právě ze zadních dveří vztahoval svíjící se Danielu Starkovou. nevypadala otřeseně, vystrašeně ani zraněně, právě naopak. Pištěla a kopala kolem sebe nohama a máchala pěstmi.
"Nechte mě být!" Slyšela ji blondýna křičet, "můj táta je ilon man!"
"No právě, ty malá mrško," zavrčel onen muž, když se jí podařilo ho nakopnout do obličeje. "ten zpropadenej parchant nám zabil už dost mužů. Teď mu to konečně vrátíme i s úroky!"
chtěl nebohé dívce úder vrátit, když se najednou ozvala střelba následovaná křikem jednoho jeho kolegy.
Zvedl hlavu a polila ho hrůza, kdežto Danielina očka se rozzářila štěstím.
"Teto Nino! Teto Nino! Dej jim pořádně do nosu!"
----
Pepper Pottsová byla na strach zvyklá. její přítel byl Iron man, neustále mu šlo o život. Ač nerada, naučila se s tímto neustálým strachem o život milované osoby žít. Když jí ale toho dne přišel telefonát, že se někdo pokusil ublížit její jediné dceři, okusila pocit tak velkého děsu, který ještě nikdy za svůj život nezažila.
Strach o Danielu ji málem složil na zem, nakonec se jí ale podařilo se ovládnout a okamžitě se vydala na místo nehody.
A když ji tam uviděla, sedící na lavičce, s úsměvem na tváři a jen drobnou modřinou nad obočí, že srdce jí spadl ne kámen, ale rovnou celá skála. Projel jí takový pocit úlevy, div se nezřitila k zemi. Ten den jiz podruhé mimochodem.
A pak si všimla blonďaté ženy sedící vedle ní. Na chvíli se vyděsila, pak v ní ale poznala Ninu Romanovovou, sestru Natashy.
A v životě nebyla někomu vděčnější.
Bylo jí jasné, že tato žena si u ní záchranou jejího největšího pokladu udělala nesmazatelně dluh. A ona byla připravena ho jakýmkoliv způsobem splatit.
Když se pak k Daniele a Nině svižným krokem a s úlevným úsměvem na rtech vydala, netušila, že toto její předsevzetí ještě leccos změní.
Že možná Nině zachrání život.
Tak...máte opět příležitost mě ukamenovat. Celé tři týdny nevyšla ani jedna kapitola. Mrzí mě to, opravdu, ale ty svátky mě úplně zahltily a já neměla moc času. Zároveň na mě poslední dobou dopadají dost nepříjemné věci a já je musím řešit, na psaní tedy není moc času a ani nálady.
Každopádně doufám, že Vám tuhle nic moc kapitolu vynahradím tou příští, kde se Nina setká se samotným velkým pirátem. XD
Tak tedy zatím ahojky!
El