20.7.2014
Avengers Tower
Bylo osm hodin ráno. Většina Avengerů ještě spala, jen v hlavní kuchyni seděly na barových židličkách dvě sestry a povídaly si.
"Nechápu, jak můžeš mít tak špatný vkus na hudbu."
smála se Nina, když poslouchala nejoblíbenější skladbu své sestry.
Natasha si pohoršeně odfrkla.
"A co, prosím tě, posloucháš ty?"
Nina upila svého pomerančového džusu a pokrčila rameny.
"Tak různě. Pop, metal, ale nejradši mám rap."
"Rap? A to ti jako přijde lepší než stará ruská klasika?"
pozvedla zrzka obočí a taky se napila.
"A vůbec mi to k tobě nesedí."
Nina chtěla své zájmy obhájit, když se otevřely dveře a dovnitř nakoukl rozespalý Bruce.
"Natasho! Jsi tu?"
Blondýna se na sestru významně podívala.
"Že by první rande?"
Nat protočila oči a otočila se na vědce.
"Ano. Co potřebuješ?"
"Steve svolává schůzku, tak jsem tě přišel upozornit. A Nino,"
podíval se na druhou ženu,
"Ty můžeš jít taky."
Obě se tedy okamžitě zvedly, zklamané, že to nebyla pozvánka na večeři, nebo spíše snídani. Bruce je dovedl do hlavní zasedací místnosti Avengers. Steve už tu přirozeně byl, Clint také a Tony právě vcházel do dveří.
"Dobré ráno všem. Doufám, že to je něco opravdu naléhavého, spal jsem jen dvě hodiny a plánoval jsem v této činnosti pokračovat až do oběda."
zamrmlal unaveně miliardář a zvedl si ke rtům šálek kafe. Ještě než se napil ale dodal:
"Jo, a Nino, vítej na první schůzi Avengers."
Žena se jen usmála, pak nechala mluvit Steva.
"Ano, je to naléhavé, jinak bych vás nikam natáhl. Jde o HYDRU."
Nina spozorněla. Když se jednalo o tuto organizaci, vždy byla ostažitá.
Očividně spozorněli i všichni ostatní.
"Našlo se Lokiho žezlo?"
zeptal se Clint.
Teď se cítila ještě víc zmatená.
Jaké žezlo?
Co má HYDRA společného s tím severským bohem?
Steve pomalu přikývl a ona poznala, jak se všichni napjali.
"Ale není to jisté. Z největší základny HYDRY se přesunul veliký konvoj asi o deseti nákladních autech a osmi osobních kamsi do Kanady do menší základny. Takhle veliké přesuny se nekonají moc často, máme důvod se tedy domnívat, že by žezlo mohlo být tam."
Na stole se objevil hologram Nině dobře známé budovy velitelství HYDRY a konvoj aut mířící k menší základně. Kolem létala malá okénka s informacemi o rychlosti, nejrůznějších vzdálenostech a podobných věcech.
Nad těmito technologiemi pořád žasla.
"Už jste kontaktovali Thora?"
zeptala se Natasha, ač to byla úplně zbytečná otázka.
"Rádi bychom, ale stále nevíme jak."
"Kdy vyrážíme?"
zeptal se Clint.
"Bylo by dobré vyrazit ještě dnes."
Nikdo neprotestoval, až na Starka, který dělal podobné obličeje jako teenager, který se dozví, že místo chlastačky s kámošem pojede s rodiči za babičkou na chatu.
"Já souhlasím."
přikývla Nat,
"Bude lepší, když vosí hnízdo zlikvidujeme dříve, než se královna stihne rozmnožit."
Stark se zasmál.
"Vtipný přirovnání, Romanovová. Vosa- žezlo, fakt dobrý. Ani by mě nenapadlo, že máš takový smysl pro humor."
Natasha se jen ušklíbla.
"Na tebe nemám, neboj."
"To stačí, musíme se teď soustředit na misi."
zarazil je Steve.
Pak se otočil na Ninu.
"Nino...nemůžeme to po tobe chtít, ale možná by se nám hodila pomoc. Šla by jsi do toho s námi?"
Od Steva to opravdu nečekala a tak prvních pár sekund mlčela. Byla dojatá. Poprvé v životě měla na výběr a mohla být ta dobrá.
Všichni se na ní s očekáváním otočili.
"Je fakt,"
usmál se Tony,
"Že nám v týmu chybí jedna blondýna. Budeš náskokem za Thora?"
Odvrátila se na Natashu, která jí věnovala povzbudivý úsměv. Pak přikývla.
"Bude mi potěšením."
----
"Tak co, jak se ti to zatím líbí?"
zeptala se Natasha a pokusila se překřičet řev kulometů a jiných střelných zbraní, který plnil prostornou místnost.
Nina, schovaná za protějším rohem, se na ni nevěřícně obrátila. Vážně se jí na to ptá?
Právě byly pod silnou palbou, skryté za rozbitými zdmi a čekaly, až jejich protivníkům dojde střelivo.
"Vážně se mě na tohle ptáš?"
tázala se nazpátek a zandala do své zbraně nový zásobník.
Natasha se ušklíbla, skontrolovala protivníka a pak se rychlým koutoulem přemýstila ke své sestře.
"Uděláme to takhle: ty si vezmeš těch pět nalevo a pak toho odstřelovače na balkóně a já těch osm na pravo a toho s kulometem. Ano?"
"Proč já dostanu vždy to horší?"
zamumlala blondýna naštvaně. Nat se ale jen nevinně usnála."Je to tvoje první mise. Musím přece zjistit, co v tobě je."
"Jako kdybys to nevěděla."
ušklíbla se Nina a jedním rychlým pohybem se dostala pryč ze svého útočiště.
Pohled na dvě bojující sestry připomínal úsek nějakého akčního filmu. Dvě krásné ženy kosily vojáky jako kuželky, vyhýbaly se střelám a smrtícím výpadům a ještě při tom vypadaly zatraceně sexy. Kdyby se vojáci nekáceli mrtví k zemi, zřejmě by na ně s otevřenou pusou zírali.
Původního domluveného cíle se zbavili poměrně rychle, pak se vydaly dál do útrob budovy. Pracovaly jako dokonale sehraný tým, skvěle se doplňovaly.
"Hele, víš, že se mi to celkem líbí?"
houkla na svou sestru Nina, zatímco několika rychlými chvaty srazila k zemi dalšího vojáka. Dělalo jí to dobře, být alespoň jednou ta hodná.
Natasha se zasmála a vzala jednomu z rukou jeho zbraň.
"Je to návykové, že?"
Už už se chtěla zasmát, když jí zrak sklouzl před sebe a ona zažila šok. To, co viděla, jí zarazilo úsměv na rtech.
Stála tam jediná agentka HYDRY, se kterou si opravdu rozumněla. Její jediná přítelkyně.
Anetta Sacrificeová.
Hned, jak Ninu spozorovala, zastavila se. Vypadala překvapeně a vydeseně- stejně jako blondýna. V rukou třímala nabitou zbraň, kterou ale nechala sklopenou.
Ani jedna se na nic nezmohla. Jen na sebe zíraly, neschopné cokoliv udělat.
Pak se ale Anetta najednou otočila a vrhla se pryč z jejího dohledu.
Nina se otřásla a otočila na Natashu, která bojovala s pár bojovníky, kteří vyběhli zezadu.
"Půjdu to vyčistit dopředu, jo?"
zavolala na ní. Zrzky jen letmo přikývla.
"Ale buď včas na srazu!"
Neodpověděla a vrhla se do chodby za svou bývalou kolegyní. Byla opravdu překvapená. Na téhle základně nikdy nebyla, nikdo jí tu neznal. Nečekala, že by se tu někdo tak na úrovni jako bruneta vůbec objevil.
Cestou se musela vypořádat s mnoha agenty, to jí ale nedělalo nejmenší problém. Druhá žena nakonec zmizela v nějakých z mnoha dveří a ona jí následovala.
Anetta rozrazila těžké kovové dveře a udýchaně se vrhla do veliké místnosti. Na chvíli se zastavila, aby popadla dech.
Srdce jí divoce bušilo a hlava pulzovala.
Co to sakra Nina dělá?
"Není moc slušné utíkat před známými."
ozval se místností zvučný ženský hlas a následně bouchnutí dveří. Žena zvedla hlavu a zahleděla se na vysokou blondýnu, která byla ještě nedávno její kolegyní.
Vypadala úplně stejně, jen její dlouhé vlasy vystřídalo zacuchané mikádo.
"To říká ta pravá."
ušklíbla se lehce pobaveně. Hned na to její tvář ale opět zvážněla.
"Co tady proboha děláš? Nemáš snad HYDRY dost?"
"Na totéž bych se mohla ptát já tebe."
odvětila bez odpovědi.
"Copak ty jsi také neutekla?"
"Chtěla jsem,"
přikýla Anetta,
"Jenže po tom, co jsi vyhodila čtvrtinu Broweovi základny do povětří ztrojnásobil všechnu ochranu. Nedalo se utéct."
Pomalu se k ní přiblížila, potřebovala čas na rozmyšlenou, co udělá.
"Vyslýchali mě, Nino. Věděli, že jsem s tebou byla v bližším kontaktu. Nic jsem jim neřekla."
Nina se lehce usmála.
"A pak mě, ještě s pár lidmi, převeleli sem."
zavrtěla smutně hlavou.
"Neměla ses sem vracet. HYDRA je zlo. Měla jsi využít toho, že jsi se jí zbavila."
"Já vím,"
přikývla,
"Jenže tohle je součást mého znovuzrození."
"Znovuzrození? Ha! Takový luxus já nikdy neměla. A tobě ho dali sami Avengers. Ví o tvé krvavé minulosti, secret?"
zasyčela nebezpečně a blondýna sebou trhla.
"Anetto-"
V tu chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vtrhla skupina ozbrojených agentů.
Nikoho z nich neznala, jen toho úplně prvního. Pamatovala si, že s ním kdysi pracovala. Na jméno už si ale nezapomněla.
"Ahoj secret! Zase se setkáváme!"
zavrčel potěšeně a mávl na ostatní ozbrojence. Ti se na ní po tomto gestu vrhli.
Za ani ne pět minut z patnácti ozbrojených lidí zbyli pět. Urputně s Ninou do posledních sil bojovali.
Anetta Stála opodál, nejistá, co má udělat a onen agent na tom byl podobně. Až když si všiml, že blondýnu více zaměstnal poslední pár mužů, ďábelsky se zasmál a vrhl se jí na některá záda.
Nina právě bojovala s dvěma muži, když jí někdo silně praštil do zad. Zasténala a prudce se otočila. Jen tak tak stihla strhnout agentovu zbraň na jeho kolegu. Druhého pak udeřila loktem do hlavy, svou nohou mu podrazila tu jeho. Pak se ale musela začít soustredit na svého bývalého kolegu, který jí neustále napadal.
"Těším se, až Browovi přinesu tvoji hlavu!"
řekl. V tu samou chvíli ale schytal silnou ránu do žeber a žena ho srazila na zem.
"Tak to sotva."
zasmála se, hbitě mu vzala zbraň a jediným výstřelem do hlavy ho usnrtila.
Místností projel výkřik a ona ještě stačila spozorovat, jak se na ní Anetta vrhla. Hravě jí odzbrojila a svrhla k zemi, hned vedle mrtvoly jejího zřejmě velitele. Obkročmo si na ni sedla a rukou jí chytla pod krkem. Se zvířecími zvuky se jí snažila vykroutit.
"Klid, Anetto!"
zavrčela Nina.
"Měli jste spolu něco?"
Druhá žena se letmo podívala na mrtvolu vedle sebe a pak zavrtěla hlavou.
"Pak nevím, co vyvádíš."
uvolnila jí krk a slezla z ní. Pak se rozhlédla po místnosti. Nikde žádné kamery, což hrálo v její prospěch.
Anetta se s kašláním zvedla do sedu a Nina se k ní sklonila.
"Teď mě dobře poslouchej."
řekla Nina,
"Nechám tě žít, ale nikdy nesmíš komukoliv říct, že jsem tu byla. Potřebuju, abys mi tohle slíbila."
Bruneta ji chvíli pozorovala.
"A proč bych ti to měla slíbit?"
"Nechám tě naživu a už nikdy se ti nepřipletu do života. Nepřijde ti to dost? Byly jsme přítelkyně a já ti věřila. A stále věřím."
Francouzka chvíli bojovala sama se sebou, pak sklonila hlavu a přikývla.
"Dobře. Ale musíš mi slíbit, že už se nikdy neuvidíme."
"To ti slíbit můžu a dokonce ráda. Děkuju."
S těmito slovy jí poplácala na rameni a vydala se ven.
"To s tvou jednotkou mě mrzí, ale musela jsem je zabít."
Odpověď už neslyšela, protože jí zašustil komunikátor připnutý u pasu. Zvedla si ho k puse a aktivovala.
"Co se děje?"
"Tady Natasha. Všichni agenti se přesunuli do východního křídla, kde jsem já, kapitán, Clint a Bruce-"
"Jdu vám na pomoc."
"Ne, zvládáme to. Ty se musíš přesunout za Starkem do západní části. Jestli tu je opravdu to žezlo, ukrývá se tam. Někdo Tonymu musí krýt záda."
"Dobře, jdu tam."
----
"J.A.R.V.E? Oblek nech v bojovém postoji u dveří."
poručil Tony a vyskočil se své plechové schránky. Překvapilo ho, jaká je venku zima. Právě se nacházel v hangáru 2-s-123, tedy v západní části komplexu.
"Jste si jistý, pane?"
optal se android a miliardář protočil očima.
"Až se vrátíme, kouknu se ti na poslechovou funkci."
"Jen si myslím, že by se vám hodilo krytí-"
"Už ani slovo! Udělej mi tepelný snímek okolního prostoru."
Ve vzduchu se objevily červené paprsky a ozářily malý prostor, ve kterém se nacházel. Nebylo tu nic zajímavého, až na jakousi velikou železnou krabici uprostřed.
Stark se k ní pomalými kroky vydal.
"Co to je?"
"Nejsem si jist, pane. Obsah nelze identifikovat."
"Tak se tomu podíváme na zoubek."
promnul si ruce a ani nezaznamenal podezřelé zvuky vycházející z balkónu v horní část místnosti.
Než ale k boxu stačil dojít, ozvala se silná rána, až sebou trhl.
"Váš oblek byl uvězněn ve vedlejší místnosti, pane."
"Cože?"
vykřikl miliardář podrážděně a rozhlédl se. Nic a nikoho však neviděl.
"Jak se to stalo? Dostaň ho sem!"
"Pancéřované dveře nelze otevřít. Někdo maří mé dešifrovací pokusy."
"Tak je sakra třeba proraž!"
Než se o to však J.A.R.V.I.S. jen stačil pokusit, zpoza zábradlí na balkóně se vynořil minimálně tucet hlav a všichni na něj zamířili zbraň. Než se Stark nadál, na hrudi mu svítilo spoustu směrovacích laserů.
"Zvedni ruce nad hlavu, Starku a o nic se nepokoušej, nebo tě odděláme."
zavolal jeden z vojáků.
Tony neochotně zdvihl ruce nad hlavu, kterou mu zběsile běžel jeden nepěkný scénář za druhým. Ač si to chtěl nebo nechtěl přiznat- byl v háji.
"Vyjmi si z ucha komunikátor!"
poslechl, vyndal drobnou pecku a pohodlí jí na zem. Tohle se mu ani trochu nelíbilo. Slyšel silné rány, jak se J.A.R.V. s oblekem snaží prorazit ocelové dveře, ale marně.
"Seš v hajzlu."
zašeptal si tiše pro sebe. A v tu chvíli, všechna světla, která prostor osvětlovala, zhasla.
"Co se to stalo? Kde je světlo?!"
vykřikl jeden z nepřátel a další, stejně rozrušení, mu odpovídali, že neví.
I Tony byl překvapen, nicméně využil situace a nenápadně odstoupil pryč z dosahu zbraní. Věděl, že nemůže nic udělat: bez obleku a J.A.R.V.A. byl nahraný a hledat komunikátor ve tmě, přes kterou si ani neviděl na nohy, byl nesmysl.
"To byl určitě Stark!"
vykřikl mužský hlas nahoře a jmenovaný sebou prudce trhl. A pak se ozval výstřel. Zavřel oči a čekal, až se dostaví bolest od kulky, ta ale nikde. Nestřílelo se totiž na něj.
A pak se strhla mela. Vzduchem svištěly výstřely a křik vojáků, občas se ozvala rána, jak se někdo zřítil na zem. Rozhlížel se a snažil se zachytit jakýkoliv vizuální kontakt, tma mu to ale nedovolila.
Křik í výstřely po chvíli ustaly a jeho oslepilo světlo. Musel zavřít oči a pak je pomalu otevřít, aby di přivykl změně okolí. Když se jeho oči konečně rozkoukaly, nestačil se divit.
Na zemi vedle něj leželo několik mrtvých mužů, balkón na tom byl podobně. A po schodech k němu elegantní chůzí scházela Nina.
Zaspal po dechu a nechápavě se na ní zahleděl. V hlavě měl tolik otázek, ale nedokázal je vyslovit. Blondýna k němu došla a jen se mírně usmála. Pak si od pasu odepla vybrující kominikátor a položila si ho na ucho.
"Ano?"
"Kde jsi? Co se děje? Stark nereaguje na volání."
ozval se skřípějící hlas Natashy.
Blondýně se po tváři rozlil úsměv a miliardář sklonil hlavu.
"Ah...byl zaneprázdněn. A já taky.
Musela jsem mu zachraňovat zadek."
Vítám vás u nové kapitolky!
Ano, ten název je takový...V češtině by zněl lépe, ale zas když mám všechny ostatní kapitoly pojmenované Anglicky...
Jinak jsem se vás chtěla zeptat, jaká ff s tématem Avengers by vás zajímala. Abych věděla, co by vás zajímalo a třeba se do toho mohla pustit.😁
Až dopisů Ninin příběh, samozřejmě.❤
A ještě...jaký je to pocit, když Eli jednou vydala něco v termínu?😂😂
Tak sí jů sůn u další kapitoly!😍❤😗