Selena pomalu procitla ze spánku a zamžourala kolem sebe. Okamžitě měla oči široce dokořán. Ani v nejmenším netušila, kde se to ocitla. Navíc ležela na břiše v posteli, které naprosto očividně do bytu nepatřila. Kdo by měl také u televize nemocniční lůžko?
Kde to, pro lásku velkého Merlina, je? Kde jsou Severus a Draco?
Vyděšená k smrti ignorovala podivnou únavu a začala se shánět po hůlce. Sotva se však zvedla na loktech, bolestně zaúpěla, jak se ostře ozvaly rány na zádech. Jak na ně jenom mohla zapomenout?
„Seleno?" ozval se z ničeho nic povědomý hlas. Než ho Zmijozelka stihla zařadit, z jedněch ze tří dveří na levé straně pokoje se vynořil vysoký lektvarista.
„Niku?" vykulila oči.
„Pro Merlina, Sellie, myslel jsem, že se vzbudíš až později... Jak se cítíš?" zeptal se ustaraně a usadil se do křesla vedle postele.
„Už bylo líp, ale není to nejhorší," odvětila a zmateně se rozhlédla kolem: „Já jsem u tebe doma?"
„Jo, Severus se tu s tebou objevil těsně před půlnocí," přikývl Nikolaj. „Nalil do tebe lektvary proti bolesti, naškrábal instrukce a zase zmizel."
„A kde je teď?"
Lektvarista si tiše povzdechl: „Vracel se do Maldonu. Nevím, jestli boje pokračují. Říkal, že byl Řád blízko k vítězství, ale od té doby nic. A to jsou skoro tři."
„Musím jim pomoct!" pronesla odhodlaně Zmijozelka. „Nemůžu je tam přece nechat, dovlekla jsem tam Draca, Blaise, Ginny... a dokonce i Thea! Chápeš to? Theo, který sotva před pár dny unikl Smrtijedům, šel s námi! Musím...!"
„Musíš zůstat tady," zakroutil Nikolaj hlavou, když znovu bolestivě zaúpěla.
„Ale co když se jim něco stalo?!"
„Určitě jsou v pořádku," pronesl mírně lektvarista. „Ale ty nejsi, zůstaň ležet, prosím. Slíbil jsem Severusovi, že na tebe dám pozor."
„Jenomže..."
„Už jsi jim pomohla dost," věnoval jí povzbudivý úsměv. „Teď si musíš odpočinout. Severus by mi dal, kdybys mi utekla."
„Teď bych ti nikam neutekla," loupla po něm pohledem. „Nemůžu se ani zvednout z postele."
Nikolaj okamžitě zvážněl: „Je ti špatně? Potřebuješ něco? Nemůžu ti dát žádný lektvar proti bolesti, ale... třeba by zabraly mudlovské léky."
„A Uspávací lektvar můžu?" vyzkoušela. „Nebolí to, pokud se nehýbu, ale mám strach o Draca a ostatní a..."
„Chápu. Podívám se do pokynů, ano?" šibalsky mrknul a zamířil ke kuchyni.
„Severus ti ke mně opravdu nechal návod?" vykulila Selena oči.
„Jo!" houkl z kuchyně Nik. „Teda, ne, že by to šlo nějak dobře přečíst. Starověká písma mi nikdy nešla..."
Selena se mimoděk pousmála: „Mám ti to přeložit?"
„To bys byla hodná. Já opravdu nechápu, jak může někdo takhle nechutně škrábat, krucinál," zabrblal položil před ni popsaný papír. „Ještě ti podám vodu, dobře?"
Zmijozelka pouze přikývla, pozornost totiž věnovala hieroglyfům na papíře. V tu chvíli se nemohla rozhodnout, zda je horší luštit Severusův škrabopis nebo Dracovo kaligrafické písmo, když má svou kudrlinkovou náladu.
„Tady," zjevil se vedle ní znovu Nikolaj a podával jí skleničku s vodou. „Vyhrabal jsem i brčko, ať se ti líp pije."
Selena s vděčným úsměvem skleničku přijala a zatímco žužlala brčko, luštila Severusovy instrukce.
„Tak jo," ozvala se po chvilce, „asi to mám. To, co je třikrát podtržené, je žádný lektvar proti bolesti."
„To sice moc nechápu, ale Severus to i říkal, takže..." pokrčil Nikolaj rameny. „Co dál?"
„Pokud se probudím, jakože jsem se probudila, máš mi dát něco k pití a k jídlu."
„Samotného by mě to vůbec nenapadlo," zabrblal lektvarista.
Selena se ušklíbla a pokračovala: „Snažit se mě udržet v posteli... Super, Uspávací lektvar můžu! Prý kdybych dělala problémy, díky, tati! Budu se tvářit, že jsem neviděla, jak ti cukly koutky."
„Výborně," uchechtl se Nikolaj. „Co tam máš dál?"
„Noo," protáhla Selena, která po přečtení následujících řádků znejistěla, „tohle se ti líbit moc nebude. Nebo spíš... byla bych ráda, kdyby to vůbec nebylo nutné."
„Co tam je?"
„Řekl ti Severus, co se mi stalo?" zabloudila k němu nejistým pohledem.
„Ne," zakroutil Nik hlavou. „Neřekl mi nic, jenom, že máš něco se zády."
„No, v podstatě nelhal," zamumlala Selena. „Dívej, píše tu, co máš dělat, kdyby se... No, kdyby mi nemohl pomoct on. Upřímně doufám, že to myslel tak, že se jenom zpozdí."
„Určitě. A stejně bych se vsadil, že tady bude každou chvílí. Navíc jsem tak nějak pochopil, že je to dost... choulostivé téma, takže asi nechci nic vědět, dokud to nebude nezbytně nutné. Samozřejmě, pokud bys chtěla ty, poslouchám, ale tahat to z tebe nebudu."
„Díky," pousmála se. Opravdu se jí nechtělo mluvit o všech věcech, které s ranami na zádech souvisely. „A kdyby náhodou, madam Pomfreyová ví, co dělat."
„Dobře," přikývl. „Stejně jsem přesvědčený, že tyhle instrukce nebudou potřeba, protože Severus tu bude co nevidět. Je tam ještě něco dalšího?" Selena zakroutila hlavou, díky čemuž se Nikovi očividně ulevilo: „Výborně. Teď mi teda řekni, jestli máš hlad."
„Nemám, ale díky."
„Za nic," usmál se. „Potřebuješ ještě něco? Není ti třeba zima?"
„Ne, je mi fajn," zakroutila hlavou. „No a... Ehm... Co vůbec dělals?"
„Kromě toho, že jsem tě hlídal a užíral se obavami, jsem se poprvé za dobu, co tu bydlím, pustil do úklidu pracovny. Říkal jsem si, že když vyměním nábytek, mohl by z toho být tvůj pokoj."
„Můj co?" vykulila oči.
„Tvůj pokoj," uculil se Nikolaj. „Přece sis nemyslela, že tě nechám spát na provizorní posteli v obýváku."
„Já jsem nemyslela, že tady budu víc než jednu noc," hlesla.
„I kdyby ne teď, doufal jsem, že by se mohl hodit do budoucna," pronesl tiše lektvarista. „Ale to není debata na teď. Zajdu ti pro ten Uspávací lektvar, dobře?" Selena pouze nepřítomně přikývla. Zatímco vyjeveně pozorovala Nika, který zmizel ve dveřích v knihovně, snažila se sama sebe přesvědčit, že opravdu správně pochopila, co řekl. Byla tak zabraná do myšlenek, že si vůbec nevšimla jeho návratu, takže sebou poplašeně trhla, když se vedle ní ozvalo: „Nad čím dumáš?"
„Ty chceš, abychom s tebou bydleli?" vypálila bez rozmyslu.
Nikolaj si tiše povzdechl: „Nechtěl jsem, aby to vyznělo, že vás do něčeho nutím. Se Severusem jsme se o tom vůbec nebavili, a tebe jsem viděl jenom párkrát... Ale Severus se zmiňoval, že tobě i Dracovi ráno přinese nějaké věci, takže jsem z toho vyvodil, že tu strávíte nejméně jednu další noc, a nechci, abyste spali tady, když mám volný pokoj. A co se týče společného bydlení... Byl bych moc rád, kdyby k tomu jednou došlo. Ale opravdu nechci na nic tlačit, to jsem zase měl co říct..."
„Já to neberu tak, že na nás tlačíš," vyhrkla Selena. „Já to beru spíš tak, že... máš Seva rád."
Nikolaj se drobně pousmál: „To mám."
„Takže je to mezi vámi opravdu vážné, jo?" zaujatě naklonila hlavu na stranu.
Lektvaristovi cukly koutky: „Ty jsi nějaká všetečná, nepřijde ti?"
„Jsem. Jak jste se dali dohromady? Severus nám nic neřekl!"
„A ani já ti nic nepovím."
„Proč ne?" zaškaredila se.
„Protože jsou tři ráno a ty půjdeš spát," zazubil se a podal jí lahvičku s lektvarem.
„Jedině, když slíbíš, že mi jednou povíš, jak jste se dali dohromady," loupla po něm Selena pohledem.
„Slibuju, ty jedno prohnané hádě."
„Dobře. V tom případě dobrou noc, Niku," věnovala mu široký úsměv a s trochou námahy do sebe obrátila obsah lahvičky.
„Dobrou noc, Sellie," zašeptal, když si od ní prázdnou lahvičku převzal. Napůl spící Zmijozelka, s hlavou zabořenou v polštáři, pouze spokojeně zamrčela, když ucítila, jak poupravil přikrývku, kterou předtím shrnula.
...
Bylo nad ránem, když se v bytě redaktora Týdeníku lektvarů otevřely vchodové dveře. Jako první jimi prošel Severus a unaveně si protřel oči. Následoval jej napůl spící, zeširoka zívající Draco, který se však téměř okamžitě začal zvědavě rozhlížet kolem. Jeho kmotr se ještě obtěžoval kouzlem zamknout, než jej následoval.
„Támhle spí," zašeptal Severus a trhl hlavou k pohovce, za níž byla Selenina provizorní postel. Neuvěřitelně se mu ulevilo, když uviděl, že dívka poklidně oddychuje. Komplikací měli pro tu noc už příliš.
Nemohl se ubránil sotva patrnému pozvednutí koutků, když sjel pohledem na Nikolaje, který usnul v křesle vedle Seleniny postele. Severus se považoval za vysokého, a to byl o dobré půl hlavy menší než hnědovlasý muž. Víc než dvoumetrový lektvarista byl rozvalený tak, že přes křeslo napůl visel.
Draco jako kdyby vycítil, jakým směrem se ubírají profesorovy myšlenky, se pobaveně uchechtl: „Mají úplně stejně divné spací pozice, nepřijde ti?"
„Mm-hmm," přitakal a tiše nadhodil: „Jestli se chceš vysprchovat, prostřední dveře jsou koupelna. Čisté ručníky jsou v horní polici ve skříni."
„Díky," vydechl s úlevou Draco. „Pro sprchu bych vraždil..."
Ze školní tašky, do které v Bradavicích naházel svoje i Seleniny věci, vytáhl pyžamo a s vidinou horké sprchy zapadl do koupelny.
Severus počkal, než za jeho kmotřencem tiše klapnou dveře, a neslyšně přešel po parketách až k pohovce. V duchu tisíckrát děkoval Merlinovi, že se mu povedlo Selenu dostat pryč včas. Než se vrátil, do Maldonu dorazily další smrtijedské posily v čele s Bellatrix. Přesto už v tu chvíli nenáviděl, co se nevyhnutelně blížilo. Nedokázal snést představu, že jí takhle ublíží, ještě když byla tak citlivá na cizí doteky.
Přesto se nějak přiměl nechat to na později, mast plánoval aplikovat až těsně před svým odchodem do Bradavic. Neměl to srdce ji budit z pokojného spánku, navíc si byl jist, že by to v tu chvíli jednoduše nezvládl. Přestože na rozdíl od prvních projevení prokletí tentokrát mohla dostat lektvary, obával se, že ani to nebude stačit na to, aby necítila vůbec nic. Vřele doufal, že Uspávací lektvar udělá své.
A stejně vřele doufal, že Nikolaj nezjistí, co musí Seleně udělat. Netušil, jak to pro lásku velkého Merlina bylo možné, ale nitrozpyt jednoduše nelhal. Nikolaj jeho dráčátko zbožňoval a Severus si nebyl jist, jak by se s jejím utrpením vyrovnal. Přece jen byl v tomto směru poněkud citlivější, a pokud ho mohl uchránit... Navíc, tohle byla jeho povinnost, ne Nikolajova nebo Dracova. Mohlo se mu to příčit z celého srdce, ale tohle jednoduše zvládnout musel.
Avšak v tu chvíli se rozhodl sobecky si dopřát krátkou chvilku klidu. Nezbývalo mnoho času do okamžiku, kdy bude muset Selenu vzbudit, natřít rány a vrátit se do Bradavic.
„Nikolaji," zašeptal, když neslyšně přistoupil až ke křeslu a jemně sevřel jeho dlaň. „Nikolaji," zopakoval a lehce zesílil sevření.
Až v tu chvíli druhý muž zareagoval, zmateně zamžoural kolem sebe. Sotva zaostřil, nevěřícně hlesl: „Severusi?"
„Ne. Jsem jeho hodné dvojče," pobaveně zašeptal a ustoupil, aby mohl druhý muž vstát. V mžiku se ocitl v pevném objetí, najednou byl výškový rozdíl půl hlavy citelně znát. Pořád se vnitřně tak úplně nesrovnal s tím, že je z nich dvou menší. A že toho jeho partner hojně využívá.
Aniž by to komukoliv plánoval přiznat, přece jenom si užíval pozornost, které se mu dostávalo. Váhavě Nikolaje objal kolem pasu a nechal se přitáhnout do pevnějšího objetí. Ani u tohohle si ještě tak úplně nezvykl, že se jedná o přirozenou věc. Nikolaj měl naštěstí svatou trpělivost a nekonečné pochopení.
„U Merlina, tolik jsem se bál... Jste v pořádku?" vydechl s úlevou a vtiskl svému nabručenému netopýrovi letmý polibek do černých vlasů.
„Jsme unavení, ale v pořádku," odvětil tiše Severus. „Blaise si odnesl pár lehkých zranění, ale nejedná se o nic, co by Poppy nevyřešila během pár minut. I když si vedli velmi dobře, tohle bylo poprvé a naposledy, co jsem opravdu volal Selenu."
„Máš šikovná netopýřata," prohlásil Nikolaj, aniž by ho pustil z objetí. „Selena říkala, že se k nim přidal i Theodor."
„Ano, to bylo obdivuhodné. Stejně tak, že se postavil svému otci."
„Opravdu?" vystřelilo Nikolajovo obočí málem až do vlasů.
Severus drobně přikývl: „Od Notta staršího má Blaise ta zranění. Nebýt Theodora, dopadl by hůř. Co Selena? Nedělala žádné hlouposti?" zabloudil ustaraným pohledem ke spící dívce.
„Byla hodná, Severusi," zašeptal a vtiskl svému příteli jemnou pusu, tentokrát na tvář. „Vzbudila se před třetí. Nedělala žádné velké blbosti, vypila Uspávací lektvar a od té doby spí."
„Děkuji," vydechl s úlevou. „Zdá se, že jsi ji zvládl bez problémů."
„Já vůbec nevím, na co si stěžuješ. Sice jsme se chvilku dohadovali, že opravdu zůstane v posteli, ale jinak byla hodná."
Severus nepatrně pozvedl koutky: „Uvidíme, co budeš říkat, až s ní strávíš více času."
„Už se na to těším," nasadil hnědovlasý muž úsměv. Poté však zvážněl: „Vyklidil jsem pracovnu. Ještě to není úplně ideální, ale ty dvě samostatné postele se tam vlezou."
„Pro dnešek tam necháme spát jenom Selenu. Nevím, jestli by snesla Draca."
„Dobře. V tom případě můžeme tuhle postel," trhnul hlavou, „nechat tady, ať Draco nespí na pohovce."
Severus drobně přikývl, k smrti vděčný, že se ho Nikolaj nikdy nevyptával, proč Selena nespí v jednom pokoji se svým přítelem, proč nesnese jeho dotek... co se stalo v létě. Byl si jist, že by to druhého muže opravdu velmi zajímalo, o to víc, když věděl, jak moc má jeho dceru rád. A právě proto tolik oceňoval, že se Nikolaj držel. Nepříslušelo mu vyzradit tohle tajemství.
V tom okamžiku na lektvaristu naplno dolehla únava a předešlé události. Po krátkém vnitřním boji podlehl jednoduché touze být objímán a s tichým povzdechem si opřel hlavu o Nikolajovo rameno, unaveně zavřel oči. Proti své vůli se nepatrně pousmál, když ucítil, jak mu začal jemně přejíždět rukou po zádech.
„Měl bys jít spát," zašeptal starostlivě Nikolaj.
„Měl bych si vzít Povzbuzovací lektvar a vrátit se na Grimmauldovo náměstí."
„Já tady žádný Povzbuzovací lektvar nemám, takže se musíš jít jednoduše vyspat. Aspoň na těch pár hodin, Severusi. Normálně učíš, že?"
„Mm-hmm."
„Tak vidíš, potřebuješ se aspoň trochu prospat. Na Grimmauldově náměstí to zvládnou i bez tebe, ale do Bradavic musíš. Kdyby přece jenom něco hořelo, pošlou ti patrona. Naženeme tvá háďata do postelí a půjdeme spát."
Severus s tichým, odevzdaným povzdechem zvedl hlavu z jeho ramene. Musel přiznat, že po posteli toužil až neuvěřitelně. Na okamžik zaváhal, a pak přece jen vtiskl druhému muži polibek, němé děkuji. Odtáhl se a chtěl vytáhnout hůlku, aby spící Selenu přesunul do Nikolajovy pracovny – a místo toho strnul. Ve dveřích koupelny stál Draco a potutelně se culil.
„Bavíš se dobře?" zabrblal tiše a vytáhl hůlku.
„Výtečně, můj drahý kmotře," zazubil se Draco. Vzápětí zeširoka zazíval.
Severus pouze zakoulel očima a mávnutím hůlky zvedl tiše oddychující dráčátko do vzduchu. Po chvilce snažení a manévrování se mu ji za pomoci Draca a Nikolaje povedlo uložit do postele, kterou druhý muž sehnal snad ani Merlin nevěděl kde. Nemohl si to odpustit, využil příležitosti, aby Seleně vtiskl lehounký polibek do tmavých vlasů, schoval za ucho neposlušný pramínek. Byla to taková doba...
Nepatrně zavrtěl hlavou a poté, co ještě jednou poupravil přikrývku, vyrazil do obývacího pokoje. S úlevou zjistil, že Draco už stihl ve své posteli usnout, takže volně pokračoval do Nikolajovy ložnice. Strojeně rozepínající knoflíčky svého hábitu sotva zvládl zamumlat: „Mám pocit, že jsem mrtvý."
„Nejsi, a ještě dlouho nebudeš," odvětil tiše Nikolaj. Ve svém typickém pyžamu, spodkách a nejvytahanějším triku s hrůzostrašným potiskem, které jeho skříň skrývala, rozestýlal postel.
Severus se zmohl pouze na tiché zabručení. O chvilinku později odhodil černý svršek, skopl boty, z posledního záchvatu relativně jasné mysli na sebe seslal Purus Lavare a konečně sebou praštil do postele vedle Nikolaje. Usnul ještě za letu.
...
Bradavický lektvarista si při pohledu na pokojně spící dívku tiše povzdechl. Nechtěl ji budit, nenáviděl se za to, co musel udělat, ale zbývalo mu snad něco jiného? Odevzdaně vytáhl hůlku a namířil s ní na tmavovlásku: „Rennervate."
Okamžitě se ozvalo nespokojené zamručení, které se změnilo v bolestivé zakňourání. A to se ještě nestihla ani zavrtět.
„Hned bude lépe," nešťastně zašeptal a nabídl jí sklenici se slabým lektvarem proti bolesti. Nemohla dostat víc.
„Seve?" kuňkla a zamžourala na něj.
„Vypij to," pobídl ji.
Selena však jakoby jej neslyšela. Upřela na něj ustaraný pohled a poplašeně začala drmolit: „Jsi v pořádku, že ano? Nestalo se nikomu nic?"
„Vypij to," zopakoval o něco přísněji a strčil jí sklenici až pod nos. Selena zaklapla pusu a na vteřinku plačtivě vystrčila ret, než poslušně vypila obsah sklenice a vrátila mu ji.
„Zlobíš se na mě?" zakuňkala.
„Ne, dráčátko. Jsem rozzlobený, že mě Řád neposlechl, když jsem říkal, že tam nemáme chodit, a tudíž jsem musel volat tebe, kvůli čemuž se ti pravděpodobně projevilo prokletí. Ale jsem pyšný na to, jak jsi to zvládla."
„Opravdu?" pípla s nadějí.
„Samozřejmě," zmírnil svůj tón. „Jak ti je?"
„Jako kdybych seděla na obláčku a jedla duhu," zamumlala a střelila po něm nejistým pohledem.
„To tu dlouho nebylo," konstatoval, aby skryl, že mu cukají koutky, a přitáhl si židli.
„Je potřeba ta mast, že?"
Severus si tiše povzdechl: „Ano, ale chci počkat, než ten lektvar pořádně zabere. Mezitím bys mi mohla říct, co jste vyváděli v Bradavicích, když jsem byl pryč."
„Nevyváděli jsme nic," protáhla obličej a střelila po něm dalším nejistým pohledem: „Znamená to, že se na mě opravdu nezlobíš?"
„Mám snad za co?" pozvedl jedno obočí.
V tu chvíli se Selena drobounce, úlevně pousmála a dala se do vyprávění: „Byla jsem s Dracem, Theem, Blaisem, dvojčaty, Ginny a Dorou v jejím kabinetu. Přísahám na levou bačkoru Salazara Zmijozela, že jsme byli hodní! Teda... alespoň hadi. A zbytek tě stejně nezajímá. Každopádně, Dora říkala, že si potřebuje odskočit. Moc jsme tomu nevěnovali pozornost, ale ona se strašně dlouho nevracela a Draco z toho chytal nervy, tak jsme se po ní šly s Ginny podívat. Víš co, šla na záchod, a kdyby se něco stalo, tak ať tam nelezou kluci. Jenomže jsme ji prostě nemohly najít. Draco začal hysterčit, takže jsme šli za profesorkou McGonagallovou. Nenašli jsme ji ani na Pobertově plánku, takže bylo jasné, kam šla. McGonagalová strašně zuřila, řekla nám, že máme zůstat v ředitelně. Ani nás nenapadlo neposlechnout, vypadala, že by byla schopná nevím čeho! Takže jsme tam seděli, hleděli, a pak se objevil tvůj patron. Takže jsem se s ním přemístila, abych se koukla, jak to tam vypadá, a přemístila se zpátky do Bradavic. Oni se mezitím přesunuli k bráně. Tam jsme se rychle domluvili, co a jak, ukázala jsem jim, jak to místo vypadá... a pak už to znáš. Jsou všichni v pořádku? Jaké jsou ztráty?"
„Nevím, dráčátko, zatím jsem v Bradavicích nebyl," odvětil vyhýbavě. „Ale pokud je mi známo, všichni tebou jmenovaní se vrátili do školy."
„To je dobře," vydechla. „A ty?"
„Jsem v pořádku. Zda budu v pořádku i po setkání s rozzuřenou Minervou, neví ani velký Merlin," povzdechl si. „Tonksová nám všem tím svým pitomým nápadem pěkně zavařila."
„Takže teď musíš do školy?" zkusila opatrně Selena.
„Bohužel," povzdechl si Severus, a s hlubokou rezignací dodal: „Myslím, že lektvar už zabral dostatečně."