Catherine
"Ahoj, Jasone," usmála jsem se hned potom, co mě políbil. Bála jsem se ale, že můj úsměv nebude tak bezstarostný, jak chci, aby byl. Bála jsem se, že mě ten polibek, který jsem mu neoplatila tak jako dřív, prozradí. Pořád mě trápí jedna věc. Jedna holka. Sasha.
"Ahoj," taky se usmál. "Jdeme dovnitř?" ukázal hlavou ke vchodu do školy. Stáli jsme trochu bokem, u bílého sloupu podepírajícího balkon nad vchodem, kolem nás proudily skupinky studentů dovnitř.
"Ne, ještě tu chci zůstat." Běhala jsem pohledem po všech žácích vstupujícíh do školy. Hledala jsem ji. Hledala jsem Sashu Hodleyovou.
Jason si toho mého zvláštního chování nejspíš všiml - musel, nebyla jsem zas tak nenápadná - a konejvšivě mi stiskl paži.
"Děje se něco?" zeptal se starostlivě.
"Ne, ne, proč?" prohrábla jsem si vlasy a usmála se.
"Chováš se divně. Proč nejdeme dovnitř?"
"Jen... Prostě chci být ještě chvíli venku. Máme deset minut do začátku hodiny."
"Tak dobře," pokrčil rameny.
Znejistěla jsem. Sasha se pořád neukázala, i když se skupinky studentů zmenšovaly, všichni už chtěli být ve škole, aby si stihli ještě zajít do skříňky a provést věci, které potřebují.
"Jasone?" zeptala jsem se.
"Ano?"
Pak jsem ji uviděla. Její zlatavé lokny jí splývaly po úzkých ramenou, měla na sobě světle zelené šaty bez ramínek a džínovou bundu. A hodně vysoké podpatky.
Nebyla sama. Kolem ní se hemžilo mnoho dívek, jako včel kolem jejich královny. Každá chtěla mít její obdiv. Každá se jí chtěla nacpat do zadku. Nesnáším tohle chování.
"Kam se to díváš?" zeptal se mě Jason najednou.
"Nikam," obrátila jsem hlavu na něj. "Jasei? Znáš Sashu Hodley?"
Jason se uchechtl. "Jo, znám, proč?"
"Jen... Mě zaujala v ročence."
"V ročence?" zvedl jedno obočí. "Vždyť ještě ani není vydaná."
"Jo, jo, já vím, myslím v tý loňský."
"Kde jsi sebrala loňskou ročenku?" zeptal se mě podezřívavě. Nechtělo se mi lhát, ale musela jsem. Když se to dozví Jason, dozví se to i Sasha, a to fakt nepotřebuju. Ta holka mě zničí. A náš vztah taky.
"Ležela na skříňce, někdo ji tam zapomněl, tak jsem se podívala."
"Aha... No... Sasha... Je to taková královna třetího ročníku, jako je Emma královna čtvrtýho," pokrčil Jason rameny. Proč mi neřekl, že s ní chodil? To by měla být automatika.
"A jaká je... Uvnitř?"
"Celkem namyšlená, ale jinak... Se to dá. Její rodiče hodně cestují a taky jsou hodně bohatý. Často něco pořádá."
"A... Velikost bot?"
"Šest," pronesl rozhodně. Pak se zamračil. "Proč?"
Nevěřícně jsem se na něj dívala. Pak jsem se bez jediného slova otočila a vešla do školy.
"Kate, počkej!" volal za mnou, ale já jsem za sebou zabouchla ty těžké dveře, abych ho aspoň trochu zdržela. Kráčela jsem rozhodně po chodbě, klapání mých podpatků se rozléhalo všude kolem. Rozhodně jsem se nesnažila utéct. Chtěla jsem, aby mě zastavil a omluvil se. A on to udělal. Za pár vteřin mě popadl za paži a otočil mě k sobě.
"Kate," vydechl a díval se mi do očí. Pohled jsem mu oplácela, ale mé rty jsem měla stisknuté v úzkou, naštvanou čárku.
"Kate promiň," řekl tiše. "Měl jsem ti to říct rovnou. Myslel jsem, že je to jenom nepodstatný detail a-"
"Nepodstatný. Detail." Opakovala jsem po něm vražedně. "Jenom. Nepodstatný. Detail."
"Víš moc dobře jaký to je se mnou a s holkama," zamumlal, pořád držel moji paži. Všimla jsem si, že se na nás ostatní kradmo dívají a někteří si dokonce šeptají, ale nebylo to tak výrazné. Zatím.
"Jo, vím. Ale mohl jsi mi to říct."
"Je mi to líto, Kate," pronesl tiše. Chvilku jsem na něj jenom hledela. Nechtěla jsem na něj být naštvaná. Nemohla jsem.
"Tak dobře," polkla jsem. "Ale příště mi to už řekni, ano?"
"Ano," přivinul si mě k sobě a já ho objala. Přes jeho rameno jsem zahlédla osobu se zlatavými loknami a džínovou bundou - Sasha. Stála tam s rukama založenýma na prsou a probodávala mě pohledem. Raději jsem si oči schovala do Jasonovy kožené bundy - radši nevidět nic, než ji. Jase mě pohladil po zádech a usmál se, usmála jsem se taky. Pak jsme oba spolu, ruku v ruce, vyrazili na hodinu.
---
"Takže ty se ho nevzdáš, jo?"
Něčí ruka s červeně nalakovanými nehty mi přibouchla dveře od skříňky, kterou jsem právě otevřela. Vzhlédla jsem od své tašky - Sasha. Stála tam vedle mě, jednu ruku opřenou o skříňku a druhou si držela svoji koženou kabelku. Kousíček mě mi v duchu zahlásil Škoda že tu semnou není Jason - jenže pak jsem si uvědomila, že bych byla radši, kdyby tohle nevěděl. Musím si to vyříkat sama.
"Ne, nevzdám," odpověděla jsem přiškrceným hlasem - trochu jsem si odkašlala. Dala jsem nohy k sobě, abych se udělala vyšší a založila jsem si ruce na prsou. Nechtěla jsem už být ta vystrašená holčička, nechtěla jsem být ta, kterou všichni šikanují. Už ne. Vždyť je o rok mladší, proboha!
"Já být tebou-"
"Ty být mnou, byla bys ráda, že máš Jasona. Ale bohužel, nemáš," vyštěkla jsem předtím, než Sasha stačila něco říct. Vypadalo to, že jí to zarazilo - zřejmě si myslela, že jsem snadný terč. Nejsem.
"A teď zdovolením," zavrčela jsem. "Chtěla bych si něco vyndat ze skříňky."
"To uděláš až potom, co ti řeknu to, co ti říct chci, Cathy Cat" zasyčela. Bože, opravdu se chová jak jedovatý had. Jenže ta přezdívka, kterou mi už dávno dala Emma, mi oživila znovu vzpomínky. Na to, jak jsem slabá.
"Opustíš Jasona, nebo-"
"Nebo co?" zvládla jsem ještě vyštěknout.
"Nebo se můžeš spolehnout na to, že budeš mít vážný problémy," zúžila oči do dvou škvírek.
"Třeba?" zeptala jsem se, ale bylo z mého hlasu poznat, že jsem nejistá. Ne, prosím, teď se nevzdávej.
"Tady jsi, Katie," ozval se za mnou známý hlas a já si tajně oddechla. Brzo jsem ucítila Jasonovy ruce na svých bocích a to mi přidávalo odvahu. Jemně jsem se opřela zády o jeho hruď a usmála se na Sashu.
"Co tu děláš?" zeptal se Jason, ale nebylo to adresováno mě.
"Jsem tu jenom na skok. Potřebovala jsem tady s... S Catherine něco probrat," usmála se na něj. Mohla se snažit, jak chtěla, falešnější úsměv jsem ještě nikdy neviděla.
"Co jste tu vy dvě probíraly?" zajímal se Jason nedůvěřivě. Nevěří jí. To je dobře.
"To se zeptej svý přítelkyně," prskla. Otočila se na podpatku a odklapala pryč.
"Kate, co se stalo?" zeptal se mě a přiměl mě otočit se na něj. Hleděla jsem někam doprostřed jeho hrudě, nechtěla jsem se mu dívat do očí. On mě ale přinutil, jednu ruku mi položil na tvář a prsty druhé mi nadzvedl bradu, takže jsem se na něj musela podívat.
"Kate. Co ti Sasha udělala?" zeptal se mě znovu, klidněji. Dívala jsem se mu do očí a nevydržela jsem... Nemohla jsem to dál tajit.
"Vyhrožovala mi. Nevím čím, ale něčeho by byla schopná." Tak a je to venku. Držela jsem svoje tajemství dva dny. To není moc.
"Co ti řekla, ať uděláš?"
"Řekla... Ať se s tebou rozejdu, ať uvolním místo aby mohl být tvojí holkou někdo jiný," vzlykla jsem. Nechtěla jsem brečet, ne před ním, ale... Vzalo mě to. Jason si mě přivinul k sobě a já ovinula své ruce kolem jeho zad. Položila jsem si hlavu na jeho hruď, dobře jsem vnímala jeho ruku na mé hlavě, jak mě pomalu hladí po vlasech.
"Neplač, Katie. Už tě otravovat nebude," šeptal.
"Co chceš dělat?" hlesla jsem.
"Řeknu jí, aby tě nechala být. Stejně už s ní nebudu. Ani s nikým jiným. Chci být s tebou."
Usmála jsem se. Zvláštní, jak mě Jason dokázal pokáždé uklidnit. Zvláštní.
Musím upozornit, že Sasha Hodley není důležitá postava, je to jenom takové okořenění, aby tu pořád nebyla jenom Emma. Proto taky není oficiálně v castu a už by se ani neměla objevit :) Možná ale změním názor a někam ji přidám. Znovu děkuju za voty i komentáře! Jste nejlepší ♥