Takhle to nepůjde

|7| - Chvíle, kdy se vzdávají

,,Ubohé," mávnul Loki rukou a obrátil stránky o několik kapitol dál.

,,Nudné," pokračoval nepřítomně.
Listy papíru o sebe suše zavadily.

,,Tohle je snad ještě horší, než to první." konstatoval znuděně.
Loki seděl na Thorově posteli v tureckém sedu, v klíně měl položenou knihu a kolem něj se jich ještě spoustu povalovalo.

,,Nudaaaaaa," brblal Ásgarďan stále dokola. Midgardské knihy ho vůbec nezaujaly, tedy alespoň ty, které četl. Příliš tenké, nudné a sentimentální, především.

,,Proč si lidé o vesmíru myslí takové hlouposti?" řekl do prázdného pokoje, kde sem tam prohodil pár slov s Jarvisem. V ruce držel za pevnou vazbu knihou s názvem Malý Princ a pohrdavě si odfrknul.

,,Lidská rasa vesmír ještě dostatečně neprozkoumala, pane Laufeysone. Představivost je vede k nadpřirozeným nápadům. Mimochodem, čtete příběh pro malé děti." zhodnotil Jarvis stejně nezaujatě, jako Loki, který pokládal otázku.

,,Hm." odpověděl, aby umělá inteligence nemohla říct, že jí ignoruje.

,,Mimochodem bych vás zřejmě měl upozornit, že máte zhruba patnáct vteřin, než dorazí pan Stark."

,,Hm... počkej, co jsi to říkal?"

,,Zbývá vám deset vteřin do příchodu Avengers." zopakoval mu pokojně. Loki stihl jen otočit hlavu ke stropu místnosti. Stáhl se mu obličej a on nevěřícně vyvalil oči a nadzvedl obočí.

Nemusel dlouho čekat. Na superlidi příliš hlasitě dupali, proto byli slyšet ještě pár vteřin před jejich vtrhnutím do pokoje.

Nemyslel si, že ho nějak mile přivítají, to ne, ale šíp tedy rozhodně nečekal. Pro Ódina jej ale naštěstí chytil dříve, než mu stačil proletět obličejem.

,,Zase," zabrblal Clint a v zápětí natahoval tětivu s druhým šípem, mířícím bohovi přímo mezi oči.

,,Loki," řekla nevěřícně Natasha, snad jakoby nemohla uvěřit, že se to vážně děje. Bůh stále seděl naproti nim s knihou v klíně, roztomile překvapeným obličejem a mírně rozevlátými vlasy (přiznejme si to, Lokimu se prostě nechtělo hledat hřeben ani správnou formuli pro kouzlo, tak své vlasy pouze prohrábl rukou).

,,Zdravím, agentko." snad jakoby se jeho charakter opět vrátil do svého těla a Loki zase nahodil svůj škádlivý, provokativní a sarkastický tón hlasu. Úsměv mu ale v nevinnosti úplně nepřidával.

,,Ty parchante," prsknul Clint přidušeně. Steve pouze zavřel oči, předstíraje, že právě nic neslyšel. Bruce se tvářil lehce zaraženě, ostatně jako všichni. Nervózně polkl a povytáhl si límec košile, v tu chvíli se modlil ke všem bohům, aby na současnou situaci svůj názor nevyznal i Hulk.

,,Takže je to pravda, Muflon se vrátil," zašklebil se Tony, ale přitom někde uvnitř pocítil nepříjemný pocit, co mu svíral všechny orgány v těle. S Lokim si minule dost věcí nevyřídili a teď to řešit úplně nechtěl. Tepny začaly pumpovat krev o něco rychleji než je zvykem a jeho krevní tlak vyskočil vzhůru minimálně o tucet čísel. Jo, to zas bude vysokej tlak.

Princ si je měřil pohledem, hledal, ale nenašel téměř žádné rozdíly od doby, kdy se viděli naposledy. Přišlo mu to k smíchu. Vážně teď sedí uprostřed budovy, kterou měl v plánu srovnat se zemí, a dívá se svým úhlavním nepřátelům do očí, jako by se vůbec nic nedělo?

Ale popravdě, sice Loki doufal, že až se znovu setkají, nevyjdou z boje živí, ale teď neměl chuť je zabíjet nebo jim nějak ubližovat. Chtěl být s Thorem zase bratry, stačilo by mu sice oddělené bydlení nebo více soukromí, ale život mu zrovna nehrál do karet.
Kdyby zabil jeho pozemské kamarády, radost by mu tím neudělal. Něco slíbil a měl v plánu to dodržet. Přinejmenším nechtěl další šoky z náramku...