Takhle to nepůjde

|19| - Jeho problém

Loki usoudil, že by bylo na místě zvednout svoje zdřevnatělé nohy a pomalu se vydat ke svému domovu. Stále bylo divné tomu místu říkat domov. Neměl tam rodinu, neměl tam ani své věci, které se v jeho komnatě v paláci vždy bezvýznamně hromadily, a dělaly tak místnost ... lidštější, útulnější. Vlastně by mnohem raději byl na druhém konci světa, ale přesto to místo nazýval domovem.

Mluvili kolem něj a dost možná taky na něj, přesto je však Loki zprvu nevnímal. Myšlenkami bloudil v zásuvkách svého pracovního stolu a policích i almarách. Dlouho ho nepřepadly žádné nostalgické myšlenky na minulost, vlastně doufal, že se k tomu místu v životě nevrátí byť už jen prachobyčejným pomyšlením.

Co se asi stalo s jeho věcmi, nechali je král s královnou uschovat? Spálili je na mrtvolný popel, aby navždy pohřbili jeho celoživotní práci a snahu, nechali je zamknout někde v podzemí, nebo se jeho komnatě po Lokiho poslední návštěvě dostalo úctihodné společnosti prachu a samoty? Měl na paměti tolik dávno zapomenutých otázek, že ho z hloubání vyrušil až prudký hmat kolem jeho levého ramene.

Překvapeně několikrát zamrkal a pak se rozhlédl, uviděl před sebou silnici a taky auta. Hodně aut, která se hnala po vozovce jako šílená. Loki pohlédl níže a spatřil kudrnatou, jak stále ještě svírá jeho rameno.

,,Hej, to seš sebevrah, nebo slepej debil? Klidně bys mu vlezl pod kola!" pokárala ho hned a na tváři měla jakýsi rodičovský výraz. Loki zavřel oči a vydechl, oční víčka měl v tu chvíli pevně sevřená hněvem sama na sebe. Byl to už další bod, kdy se před těmi lidmi opakovaně ponížil a ztrapnil a jemu se to ani trochu nelíbilo.

Otevřel je a jeho ledová modř se okamžitě zapíchla do černoty pod tmavými řasami té poměrně vysoké dívky. Tina nad ním zakroutila hlavou a pustila L.ovu bundu, jež měl právě Loki na sobě.

,,Přemýšlel jsem." pověděl svým taktickým hlasem a doufal, že schopnost obhajování se za ten čas bez společnosti na Zemi ještě neztratil. Jelikož to pro něj vypadalo, že nejspíše ano, otevřel ústa dříve než to kdokoliv z nich udělal první.

,, Jasně, nemám přemýšlet při procházce po krajnici, já to vím, srdečně se za to omlouvám." dodal rychle s posměchem v hlase a rozhlédl se do stran silnice.

,,Mám pocit, že by to mohlo být tudy." ukázal hlavou na blok přes silnici. Loki si přes hlavu pomalu natáhl kapuci, protože lidí kolem stále jen přibývalo. Wayka se uchechtla a neunikla bohově zavrčení.

,,Adresu si asi nepamatuješ, co?" popíchla ho kriticky, její nepravý úsměv se stával skutečnějším čím dál rychleji. Loki protočil očima, možná dokonce sám nad sebou, jelikož si svou adresu doopravdy nepamatoval.

,,Jako nevím, kde přesně že to tady smrtka přebývá," tím L. narážel samosebou na Lokiho. ,,ale nepotkali jsme ho prve v tom baráku v 69. ?"

Hardy přikývnul. ,,Taky si myslím."

Tina se podívala Lokimu do obličeje. Přestože byl stále mnohem vyšší než ona, byla z těch ostatních podstatně vyšší, tedy vyjma L.a, ten byl hora sám o sobě. ,,Pravda, nebydlíš náhodou v budově s....Laidskim? Erik se jmenuje, nebo ne?" otočila hlavu na své přátele a ti ji dali za pravdu. Loki povytáhl obočí vzhůru.

,,Tím idiotem s kraťasama? Jo, tam bydlím." překvapili ho, věřil jim jejich známosti, ale že znají i toho burákového magora doopravdy netušil.. Ten kluk má pověst po celým městě, pomyslel si potom.

Wayka oba dva vytrhla z myšlenek. ,,V tom případě jdeme blbě. 69. je támhle tudy." skupinka se pootočila směrem Wayky pohledu a nebýt Lokiho zdrceného vydechnutí by zůstali potichu. Rozešli se tedy, nyní snad správným, směrem a kráčeli po chodníku s nepatrnou konverzací. Bůh chodil mezi nimi, aby se co možná nejvíce ztratil z pozornosti kolemjdoucích. Párkrát zaregistroval, že se mu snaží nenápadně zadívat do obličeje pod kapucí. Vždycky jim uhnul, nebo je přichytil a odstrašil pohledem.