Takhle to nepůjde

|24| - Mám jméno

Loki s oběma ochránci nakonec přece jen dorazil k cíli. Cesta mu přišla delší, než by ve skutečnosti měla být, ale Loki to dával za vinu té nepříjemné atmosféře. S Hardym poté vedl pro něj docela nepříjemný rozhovor a nemohl se dočkat, až konečně dojdou na místo.

Neznámý - prý Asiat (Loki se mu do obličeje dívat nestihl, nestačil zjistit, jestli má oči doopravdy šikmé)- byl zticha a to celou tu dobu. Mág ho za to miloval už teď, ovšem tušil, že si to možná časem rozmyslí. Dorazili na místo, které se nijak zřetelně nelišilo od toho minulého. Beztak všechny tyhle opuštěné ulice v tajemných koutech Midttownu působily stejně zatuchle a obyčejně stejně. Někde byly popelnice, jinde zase kontejner. Téměř vždy byl na zdi nějaký nápis nebo nasprejovaný obrázek a pod ním rozbitá zeď či chodník. Obyčejná perioda pohledu, která se snad nikdy neměnila. Loki už to stihl poznat.

Ani tentokrát tedy nebyli v Bůh ví jakém luxusu, když najednou všichni stáli na ošlapaných dlažebních kostkách a mžourali na sebe v šeru lamp. Loki si stihl spočítat, že i se dvěma osobami, které ho sem dovedli na něj nyní zíralo pět lidí.

,,Koho jste to unesli, proboha?" zasmála se nevěřícně Wayka a na nevraživého černovláska nadzvedla jedno obočí. Pamatoval si jí, tahle smrtelnice do něj také rýpala pokaždé, co si našla příležitost, ostatně jako jejich většina. Jméno se mu ale v paměti někam vytratilo, Loki si byl v podstatě jistý, že ho stejně nikdy neřekla.

,,My? Tenhle přišel sám. Domáhal se s náma mluvit." odpověděl zrzek a na boha vedle sebe příkladně ukázal rukou, aby snad pochopili. Loki si odkaškal.

,,Nebylo to moc dlouho, co jsme se neviděli, že?"

Tina mu věnovala vysloužilý úsměv. ,,To asi ne, hádám."

,,Tak pro vás tedy nebude problém si vzpomenout, co jste mi minule nabízeli." pokračoval Loki, doufaje ve svůj úspěch. Diplomacie a mluvení vždycky bylo jeho, od té doby už ale utekla spousta času a on si nebyl úplně jistý, zda-li to pořád může prohlašovat za svoje přednosti. Několikrát už si dokázal, že ne.

Měl ruce založené v kapsách a od úst mu pomalu stoupala bílá pára, která se do sebe vplétala jako nitky, když plynula vzduchem a mizela do nicoty. I na mrazivého obra dnes byla zima, ale ne taková, jako několik dní zpátky. Okolí sice nemrzlo, ale i ty stupně nad nulou dokázaly boha lží zamrzait až ke kostem, jakoby snad byl jen obyčejný smrtelný člověk.

Nejvyšší osoba z nich -blonďák, jenž mu prve půjčoval bundu- se nepřesvědčivě uchechtla a souběžně si založila ruce na hrudi.

,,Nic jsme nenabízeli, nikdy to neděláme." řekl hlasem, jímž se boha neplechy nejspíš snažil opravit.

Lokimu zamrzla krev v žilách, dokonce cítil, že ta, která stihla utéct dál, se mu hrnula do tváří. Byl naštěstí příliš dobrý ve skrývání a jeho tvář změnila odstín pouze kvůli okolnímu chladu. Nečekal, že by se mohl splést. Měl za to, že to, co mu minule ten zrzavý mladík říkal, byla nabídka, bral to jako nabídku. Olízl si proto rty a nepatrně přivřel oči.

,,No tak budu nabízet já vám." řekl Loki na svůj vkus možná až moc sebevědomě, a sledoval, jak Hardy s neznámým vystupují kolem něj a řadí se k ostatním, aby se kvůli pohledu do jeho obličeje nemuseli vyklánět.

Dívali se na boha neplechy se zájmem. Byli zvědaví, s čím přišel a jejich pohledy ho jasně vybízely k tomu, aby opět začal mluvit. Loki spatřil, jak se koutek neznámého zvedá nahoru a jak se mu v očích objevilo pobavení.

,,Jdeš na to chytře." pochválil ho potichu a svou váhu pak přenesl na druhou nohu, do které se zapřel.

Loki na svých ústech také vytvořil něco, co by mohlo připomínat malý hrdý úsměv, ale pak už se nenechal nijak rozrušit a pokračoval.