Takhle to nepůjde

|1| - Budiž sbohem

,,Thore, laskavě se zvedni z mé knížky, na které tak honosně sedíš, přestaň do sebe cpát tu nezdravě vyhlížející midgardskou blbost a přestaň fňukat.

Kolikrát jsme ti jen povídal, bratře, že Loraine není žena pro tebe.

Ale to přeci ne, však ona měla jen špatný den. No já nevím, Thore. Co myslíš, kdo má teď špatný den? Ty,...omluv mě. MY, a nebo ta zpropadená mrcha, které jsi tak bezmezně důvěřoval a slepě ji miloval?"

Loki se původně snažil zůstat klidný a rozhodný. Chtěl si s Thorem promluvit mezi čtyřma očima jako obvykle, ale nad svým hlasem pomalu ztrácel kontrolu. Pochodoval po místnosti v malých smyčkách a vyčítal Thorovi každičkou jednu chybu, kterou již stačil svým chováním udělat.

Hromovládce stačil jen popotáhnout. Už se ani nesnažil si z obličeje otírat slzy, které původně tak pevně držel za víčky a tiše vzlykl.

Bůh falše trochu ubral na hlase a přestal pochodovat z jedné strany na druhou. Zastavil se u bratra, kterému po tváři dál nepřítomně stékaly prázdné slzy, a po zkontrolování podlahy pohlédl do jeho uslzených očí.

,,Thore...." povzdechl si unaveně.

,,Musíš toho nechat, Thore." a při těch slovech k němu vztáhl ruku a od úst mu odtáhl nádobu se šlehačkou. Vzal si ji do ruky, kde ji následně pomocí magické síly nechal zmizet.

,,Přestaň a poslouchej mě, dobře?" nadzvedl jedno obočí a v hlavě mohl začít počítat ty zatracené vteřiny, které ztratil čekáním na jeho odpověď. Thor si jen prázdně povzdechl a setřel přebytečné slzy ze své tváře. Po hlubokém zabručení, které nejspíše signalizovalo souhlas, Loki pokračoval.

,,Bylo by vhodné zabalit si věci, dokud na to máš čas. Nechceme přece, abych jí něco udělal, že ne?" luskl prsty a vedle nich se v zápětí objevily dva menší kolečkové kufry s Lokiho věcmi.

,,Čeká se už jen na tebe. Věděl jsem to, nebo spíš... tušil jsem to. Ona pro tebe není dost dobrá, zbytečně by ses trápil." Loki se lehce usmál a postavil na nohy.

Realita, že měl původně své kufry sbalené už dobrý půlrok nebyla důležitá, proto jen beze slov trpělivě čekal na Thorovu odezvu. Když mu bratr věnoval jen pohled plný bolesti a dál nic nečinil, Loki protočil očima a natáhl k němu ruku.

,,Mohl by sis pospíšit," uchechtl se po chvíli, ,,začíná mě bolet ruka."

--

,,Tedy, budiž sbohem, náš přívětivý domove, jenž si nás ukrýval před sněhovými bouřemi, písečnými tornády a vlastními zdmi mě chránil před touhle výstřední kreaturou, která mému bratru zlomila srdce a okradla nás o tě."

Pronesl černovlásek dramaticky před vstupními dveřmi a narovnaný jako svíčka nepříliš ochotně podával Loraine klíče od jejich domu.

Loki to stále nechápal. Jak bylo možné, že se k jejich majetku dostala tak snadno? Věděl o tom, že Thor přepsal polovinu pozemku na ní, ale ten zbytek skládačky už v hlavě neměl. Nechtěl zde poutat nějaké rozbroje a další hádky, ta, která předcházela tomuhle dni stačila k tomu, aby ji mladý bůh falše pokládal za dostačující.

Thor stál za svým mladším bratrem s kamennou maskou. Pouze kryla všechnu tu bolest, kterou si během jejich hádky stihl vyslechnout. Vlastně byl rád, že ji Loki ukončil a oni tak nadobro zmizí z jejího života. Nechtěl to přiznat nahlas, ale nyní musel dát za pravdu bratrovým slovům, když říkal, že jim dává nanejvýš dva roky. Teď už viděl Loraine úplně u jiného pohledu.

Hnědooká blondýnka povýšeně pohodila hlavou, aby si odhodila vlasy z obličeje a popotahála si svou černou minisukni kousek níže. Lokimu se to pěkně hnusilo.

,,Nic víc už nám neřekneš?" Zeptal se Loki překvapeně a založil si ruce na hrudi.

Dívka se falešné usmála.
,,Zlato, nenuť mě vzít si i ty kufry. Nejsem bezcitná mrcha, nerada bych, abyste přišli i o ně." odsekla nepřívětivě a opět pohodila hlavou. Loki doufal, že ji konečně upadne, ale žel se tak vůbec nestalo.

,,Tak proč se tak chováš?" Zamrmlal bůh tiše a zamračil se na ní. Thor jejich dohadování sledoval často, tihle dva se rozhodně v lásce neměli a teprve teď pochopil, že měl Loki se vším pravdu. Je to pouhopouhá zlatokopka. Mezitím, co si blondýna s černovlasým bohem měnila povýšené a jedovaté pohledy Thor jen stál a pozoroval poklidně plynoucí mráčky na blankytné obloze.

,,Tak jo, proboha. Mlč už, prosím! Thore, jdeme. Máš na lepší a já neklesnu až na takovou úroveň, abych si s ní ještě chvíli povídal." vykřikl Loki naštvaně, když ho přicházející hádka s tak primitivním mozkem začala štvát.

,,Smaž se v pekle, ty ublížená kráso." vyřkl černovlasý namísto loučení a už chytal Thora za loket, aby mu pomohl najít směr cesty. Ani jednou už se neotočil, narozdíl od staršího, který stihl svůj zrak na blondýnu a svůj bývalý dům obrátit hned několikrát.

,,Neměl jsi jí to říkat-" pověděl potom blonďatý, když měli blondýnu i dům daleko za svými zády. Loki se darebácky ušklíbl.

,,Neboj se, není to to nejhorší, co dneska zažije." odvětil tajemně. Thor nechápavě nakrčil čelo a v chůzi zastavil.

,,Cos jí provedl?" chtěl znát hned. Sice mu ublížila, ale za to, aby si získali pozornost úřadů a médií opravdu nestála. Loki zvolna pokračoval v chůzi.

,,Bude mít dnes spánek jako na vlnách."

,,Loki, tys-"

,,Nechal puštěné vodovody? Ano, nechal. Jaká to mrzutá situace, že?"

,,Normálně bych tě přerazil, ale hádám, že bych ti měl nejspíš poděkovat." přiznal Thor trpce. Loki přikývl a počkal, než ho bratr opět doje.

,,A počkej, až otevře kumbál." zadrmolil se smíchem a nechal Thora, aby mu vrazil pěstí do ruky.
,,Má tam spoustu chlupatých kamarádů."

--------

Oiaa, Lidičkové moji,
ještě než se vydáte dál (srdečně doufám, že ano <3) bych vás jen chtěla seznámit s upozorněním, které vám pohled na věc možná trochu osvětlí. Příběh průběžně upravuji, ne vždy se mi ale podaří utvořit celek, který by s následující kapitolou dával smysl, a tak se zde mohou vyskytnout jisté detaily, které se v kapitolách neshodují.

Není to nic dramatického, opravdu jen hlouposti, kterých byste si bez tohoto textu možná ani nevšimli. Přesto ráda uvítám komentáře, které by mě na neshody, překlepy, chyby a podobné zjevy upozornily <3. Děkuji.
Spravím to, slibuji :3.