Takhle to nepůjde

|15| - Sklapni, seď a řiď

Loki dostal přísný zákaz používat magii ve větším množství, než které vydá na obyčejné přenesení knihy z poličky na postel. Byl proto také odsouzen k nudnému životu za zdmi svého bytu, jelikož chodit mezi lidmi pěšky Starkovi ani jemu samotnému nepřišlo nejlepší. Nikdo ale nečekal, že ho Tony donutí vlézt za volant a vyrazit do ulic v autě...

-------

Probouzejícího se boha přivedlo k životu až ranní slunce, které se pomalu dralo přes okénko ve spojeném prostoru obývacího pokoje a kuchyně a šplhalo po zakrytém obličeji pod dekou. Loki sebou nespokojeně zacukal a rozevřel oči do bezpečné úzké škvíry, jen tak, aby to zvládly bez úhony. Tohle zimní slunce nesnášel, nehřeje, ale o to víc je ostré a bodavé.

Teprve až když oči otevřel úplně, všiml si, že usnul v křesle se svou dekou kolem sebe.
,, Super..." zamrmlal Loki nevrle a pokusil se z ní dostat pryč.

Nicméně na včerejší události se rozhodl nemyslet, usoudil, že to tak bude mnohem jednodušší, když něco takového zkrátka vymaže z paměti. Odhodil přikrývku zpátky na křeslo, kde se seskupila na nevýraznou hromádku a on mohl dojít až ke kuchyňské lince a opřít se o ní. Už úplně zapomněl, jaké to je doopravdy brečet, a teprve ten pocit poté, kdy vám třeští hlava jako po úderu kamenem.

Od doby činu Iggdrasilu si přišel ubohý. Byl vůbec v pořádku? Loki o tom dost silně pochyboval, ale snaha na změnu zpět do normálu zkrátka nepřicházela. Cítil se přecitlivělý jako ustrašené malé děcko. Midgarďanské malé děcko.

Po chvilce rozmrkávaní a probouzení se si z lednice vyhrabal něco, co vypadalo přiměřeně poživatelně a s tichým nadáváním si sám sobě se usadil ke kulatému stolečku. Opravdu, dočista zdomácněl.

Rohlík, který mimochodem už minutu a pár vteřin zůstal v jeho ústech bez žvýkání, mu pomáhal při myšlení; nebo to tak alespoň mohlo vypadat. Loki jen seděl, zíral do naprostého blba a přemýšlel nad věcmi, které od sebe byly odlišné asi jako slepice od kusu dřeva. Po chvilce si vzpomněl i na svůj telefon, spolk rozmočené sousto pečiva, jehož pozůstalý kus odložil na stůl, a došel do ložnice. Spatřil ho na nočním stolku, přesně tam, kde byl včera.

Vypnul onen požehnaný režim letadla a do očí jej ihned uhodilo dvanáct zmeškaných hovorů od Starka a tři zprávy od Thora, všechny z předešlého odpoledne.

včera 16:48
»Loki, Stark je naštvaný kvůli naší dohodě, opovaž se v blízkých minutách způsobit něco, co by přilákalo pozornost médií.

16:51
»Jestli za to hořící auto můžeš ty, připrav se na život v plamenech Helheimu, Loki.

16:55
»Přísahám Nornám, že tě uškrtím... Nikam nechoď, Stark už je na cestě. Vzal si oblek. Jsme tam za 5 minut.

A Thor lhal, Stark to toho dne stihl dokonce za čtyři. Loki se nad Thorovou ochrannou snahou mrtvě usmál a s chytrou placičkou v ruce se vrátil ke své snídani.

-------

Po celých pěti dnech od Lokiho návštěvy byl Thor trochu nervózní. Do jisté míry ho ale překvapilo (a možná i uklidnilo), že ještě v televizi neviděl žádné podpálené budovy nebo rozbodané mrtvoly podél chodníku. Zrovna si prohlížel jednu knihu, když k němu do pokoje vrazil Tony a bez jeho klasicky zbytečných zdlouhavých předpovědí na něj vybalil celý svůj nejnovější plán.

Thor vyvalil oči. ,,Starku, ty jsi snad naprostl zešílel!" protestoval nesouhlasně, nepřestávaje při tom vrtět hlavou. Proč každý Tonyho plán zní jako jistá cesta na Onen svět? Bylo to nebezpečné, a to se Thorovi nelíbilo.