Takhle to nepůjde

|28| - Ne všechno se daří

,,Konec, Loki. Do pěti minut budeš dole. Odjíždíme."

Potom Thor svým velkým prstem vztekle zmáčkl tlačítko od výtahu, nastoupil do něj a nevrle sledoval železné dveře, jak se s cinknutím zavírají. Zmizel za nimi, aniž by ze svého bratra, se kterým předešlý okamžik propadl v hádku, jen na vteřinu spustil zrak. Za okny na slunečné obloze proplulo pár tmavých mraků s doprovodem tichého zahřmění. V místnosti poté zavládlo nepříjemné ticho, zvuk nevydával ani sám upovídaný miliardář.

Jen bůh falše tam zůstal uprostřed stát jako mramorová socha s pobouřeným výrazem na tváři a plameny v očích, které propalovaly díru do místa, v němž se před chvílí druhý bůh nacházel. Thor byl blbec. Všichni kolem něj byli blbci!

Aby uvedl situaci na správnou míru, hloupost první byla sahat Starkovi na rameno. Protože zrovna v ten moment se rozevřely dveře od výtahu a v nich stanul Lokiho blonďatý bratr, který si situaci nejspíše špatně vyložil. Hloupost druhá bylo pouštět se s ním do hádky. Nikdy nebylo dobré být s bohem hromu v hádce. Hloupost třetí pak bylo dolít si s Tonym ještě jednoho posledního panáka whiskey, protože právě to rozpálilo Thora doběla.

Příjemně hořkou chuť alkoholu teď nahradil trpký vztek a Loki se ze všech svých sil držel, aby nic nepokazil. Vždyť neviděl jediný problém, který Thora nutil tohle dělat. Všechno tu mohlo být v pořádku! Ne, místo toho na něj několik minut musel křičel se svými ubohými argumenty o bezpečnosti a dohodě a nařkl jej z toho, že se místo toho až moc kamarádíčkuje se Starkem a těmi jeho nornyvíjakými drijáky.

Pohled sklonil ke své ruce, která, jak spatřil, byla zatnuta v pěst. Ovšemže, myslel si, že ho Thor v té své povedené náladě skope jako psa. Dlouze se nadechl a prsty několikrát zahýbal, aby je uvolnil.

Thor vždycky všechno zkazil. Nezáleželo na tom, jak malicherný a zbytečný problém ve skutečnosti byl, vždycky jej viděl rudýma očima jako katastrofu a konec veškerého veškerenstva. Právě mu vadila porušená dohoda, kterou před méně než pár týdny uzavřeli. Prý, že nesmí vycházet ven. Prý, že nemá vůbec opouštět byt. A už vůbec ne, aby ho náhodou napadlo chodit do Toweru. Bude žít jako zvíře v kleci. To určitě, běž se bodnout, Thore!

,,Hej, seš v pohodě?" zaslechl za sebou a překvapeně se otočil přes rameno. Tonyho přítomnost i fakt, že je zde vlastně jen a pouze díky němu, úplně vypustili z hlavy. Zamrkal, pohledem se vrátil ke své ruce a zjistil, že se jeho prsty i přes snahu znovu stáhly do pěsti.

,,Jo, proč bych neměl..." zamumlal mezi rty mrzutě. Prsty opět zahýbal a ruku si raději chytil do druhé. Tony se zašklebil a udělal pár kroků blíž.

,,Řvali jste tu na sebe jako hluchý, posledně to v pohodě nebylo."

,,Jasně že jsem." řekl s důrazem a jakýmsi pokusem o jistotu, ale poté frustrovaně vydechl a rozhodil rukama. ,,Thor je....ah, nemožný!"

Tony se bohově chování zasmál, následně galantně klopýtl a přešlápl na místě. Alkohol s ním dělal své. ,,Jo, to máš recht." namířil proti němu prstem. ,,Ale musím mu nechat, že jsem tě sem neměl brát. Dohodu jsem porušil já, ne ty... Asi bych mu to měl říct, co? Nechtěl jsem se mezi tu vaší přestřelku motat."

Loki se ušklíbl a sjel génia pohledem. ,,Na to, že jsi opilý, až moc mluvíš, Anthony."

,,Já vždycky." uculil se mile a podrbal se prsty na zátylku. Byl ještě rozespalý a trochu zmuchlaný, ale i tak pořád působil tím svým specifickým dojmem Tonyho Starka. I proto se s ním Loki cítil bezpečně a ujistil se, že bylo správné rozhodnutí vybrat si tohohle člověka na svou stranu proti Odinovi.