Takhle to nepůjde

|10| - O jednoho míň

Tony Stark se cítil jako po probdělé noci bez odpočinku. Bylo mu mizerně špatně a měl pocit, že každou chvilku bude zvracet. Hlavou, těžkou jako batoh plný kamení a stavební suti, trochu zakroutil a zjistil, že ten zvuk, co zazněl při lehkém otočení byly jeho krční obratle. Skvěle.

Nespokojeně zasténal a přeleženou rukou, potlačenou od dlouhého ležení v jedné poloze, si sáhl za krk a pokusil se bolest zmírnit. ,,Do hajzlu..." zachraptěl, přičemž několikrát silně zamrkal a prokřupal si zatuhlý krk. A pak leknutím malém vyletěl až ke stropu.
Steve, který mimochodem u Starka na pohovce pro jistotu strávil celou noc jeho pozorováním, sedící v křesle, se nadechl a pokáral Tonyho za jeho slovník.

Adrenalin Tony z krve dostával ještě několik minut během jejich rozhovoru, kdy ze Stevova vyprávění postupně zjišťoval, co se ve věži stalo.

,, Takže já se fakt nechal tím vyšinutým cvokem uspat?" zeptal se trochu vyděšeně, ale stále se svým pobavením, které mu po celou dobu našeptávalo, že se nejspíše zbláznil.

,, Úplně dobrovolně to nebylo, jelikož Loki vypadal...trochu pohoršeně, ale dá se to tak říct." pokrčil Steve rameny a pak si uvědomil, že pro Starka má na konferenčním stolku připravenou vodu a vitamín C pro případ, že by mu bylo zle. Tony to vděčně přijal a zničeho nic se zvedl.

,,Kam jdeš, Tony?" blonďák se postavil a chtěl vyrazit za ním. Ochranář Steve si prostě nakázal, že na Starka musí dát pozor, aby zjistil, že s ním Loki skutečně nic neprovedl. Brunet se naopak zašklebil a posměšně odpověděl.

,,Na záchod, chceš jít snad se mnou?"

Steve si povzdechl a zase si sedl. ,,Jen běž sám." kývnul a Starkovu následujícímu šklebu se musel zasmát.

-------

,,Slíbil jsi to," pověděl Thor. ,,takže teď se oblečeš, zvedneš se od toho okna a půjdeš se mnou na snídani. Budeme si povídat a chovat se přátelsky, rozumíme si?"

Bůh lží, ke kterému tato slova byla směřována, si povzdechl a otočil na Thora hlavu. ,,A pak mi konečně sundáš tuhle prokletou věc a necháš mě jít?" seděl na zemi u velkého okna a už čtyři hodiny, bez hnutí, zíral ven. Thor toho měl tak akorát dost, nejen, že po něm Loki chtěl, aby mu sundal magický spínač, ale taky chtěl, aby ho nechal jen tak chodit po ulicích samotného. Věděl, že Loki nic provést neplánuje, ale nevěřil mu natolik, aby ho byl schopný úplně spustit z očí.

Co jiného ale mohl dělat, sám viděl, že Avengerům ani jeho bratrovi společný pobyt za žádnou cenu nesvědčí. Loki se za ty tři roky změnil, a Thor by si troufl říct, že k lepšímu. Věděl, že o tomhle jeho bratr mluví už dlouho, a tak bylo na místě, aby černovlasému lháři konečně vyhověl.

,,Tohle jsem zase slíbil já, takže ano, Loki. Pokud mi ukážeš, že se opravdu ovládáš natolik, bez urážky," omluvně nastavil ruce vůči Lokiho nevraživému výrazu a pokračoval. ,,abys nic neprovedl, ani když si tě teď budou chtít ostatní vychutnat, tak ti to sundám a nechám tě, abys žil sám."

Bylo vidět, že Loki přemýšlí. Nakonec se však zvedl, po čtyřech hodinách možná až překvapivě snadno, a postavil se naproti svému bratrovi.

,,Ne," rozkázal jasně, naproti Hromovládci nastavil ruce do stopky. ,, Žádné objímání, už ne, prosím." a Thor nemohl určit, jestli vrčí jako podrážděný pes, nebo kňučí jako malé nakopnuté štěně.

-------

Avengers měli zvláštní pocit. Už od chvíle, kdy, až příliš synchronizovaně, oba pozorovaní obyvatelé věže vešli do jedné místnosti na čas stejně a vrhli po sobě neurčitě vyhlížející pohled, který v Lokiho případě říkal něco ve smyslu ,Drž si jazyk tam, kde je,' a pohledem celou myšlenku dokončoval, a v Tonyho případě se slova bohužel nestihla zdržet v ústech. Loki se nadechl, se svým vražedným obočím proťal ušklebujícího se Starka, ale jeho větě tím zamezit nestihl.