Takhle to nepůjde

|18| - Nejlepší z nejhorších

Jen abych vás ani sebe zbytečně nemátla, minulá kapitola skončila časově ráno, proto je divné, že tu píšu o noci. Berte to jen jako vsuvku po tom, co Tony dělal po 'hádce' s ostatními z týmu. Nechtělo se mi to dávat do kurzívy... ))

_________________________________

Tony vnímal jen nejasné obrysy, mlhavé vidiny a vůbec, téměř nic, coby stálo za chvilku pozornosti. Místo spánku se rozhodl pro zábavnější způsob noci, a to s lahví čehosi v ruce a ve společnosti svého milého programu, který se mu po celou noc snažil domluvit a vehnat ho do postele.

Když už se Steve chystal uchopit kliku a odtáhnout ho do ložnice po svém, přivázat ho k posteli a zacpat mu tu jeho zatracenou pusu roubíkem, se ozval Jarvisův hlas, jenž se ho snažil předem varovat před brunetovou mrzutou náladou. Tony sice něco povídal, ale že by padl Stevovi, nebo komukoliv jinému kolem krku se říct zrovna nedalo.

Přesto Kapitán stlačil kiku dolů a vešel do Tonyho obytného patra. Hluk, který vydával se zřejmě i přes všechny tlumící prostředky donesl až ke Stevovým uším, a ten by byl nerad, kdyby to probudilo i ostatní obyvatele věže. Povzdechl si, když spatřil Tonyho nejistě vrávorat z jednoho místa k druhému.

Vydal se k němu, bez požádání podebrala bruneta pod pažemi jako podporu, ale Tony jej okamžitě odstrčil. Na někoho, komu v žilách probudil místo krve alkohol docela rychle. Jakmile měl blonďáka dál od těla, napřáhl proti němu ukazováček.

,,Nesahej na mě!" zahrozil a v zápětí se jeho práva ruka nahnula k ústům s lahví, v jejíhž útrobách alkoholu zbylo už jen bídně málo. Po poslední kapce s ní Tony trochu prokroužil, aby se ujistil, že je opravdu prázdná. Steve k němu mezitím udělal ty dva zbývající kroky, které při posledním pokusu Tonyho dostat ztratil.

,,Tony, pojď spát." řekl klidně Steve, zpod jeho bledě modrých očí vykřikovaly unavené kruhy z nedostatku spánku. Tony na tom byl stejně, ale že by se kapitána chystal poslechnout dvakrát nevypadal. Blonďák k němu opatrně natahoval ruku, obyčejné přátelské gesto, kterým jeden druhého bere pod svou ochranu a doufá, že druhý bude poslušně spolupracovat a odejde s ním. Jakmile se přiblížila příliš, Tony motavě couvl a ohrnul nad Stevem nos.

,,Nesahej na mě, Rogersi!" zopakoval Tony znovu, otáčející se následně zády a pokračující ve své původně nepůvodní cestě naskrz obývákem. Dva schody rozdělovaly elegantně vyvýšenou podlahu mezi kuchyní a obývacím pokojem, Tony při jejich zdolávání malém zakopl, ale jakmile byl dole, nedal na sobě nic znát.

Kapitán si těžce povzdechl, zrovna teď Starkovu tvrdohlavost potřeboval ze všeho nejmíň. Vydal se za ním, neustále mírně natahující ruce k němu, kdyby se náhodou chystal spadnout.

,, Říkám to naposled, Tony. Jdi spát." na Stevově tváři se objevila přísná grimasa, využil situace a popadl Tonyho za předloktí. Těžko říct, jestli se chtěl Tony jen bránit, nebo udělat cokoliv jiného, když se s lahví v ruce prudce otočil a rozbil ji o Stevovu svalnatou hruď. Oba byli překvapení, tak jako tak. Na zemi se ozvala zvonkohra padajících střepů, které se rozskákaly všude kolem. Tony zmateně zamrkal a prohlédl si Stevovo tričko, neviděl krev - to je dobře. Z tranzu se tedy probral jako první.

,, Říkal jsem, ať na mě nesaháš." zasyčel výhružně, začal cloumat se svou rukou a snažil se vypáčit z Kapitánova sevření. Držel pevně. Jedinou nepříjemností byl lechtivý pocit na hrudníku, který Stevovi připomínal naráz ostrého skla. Zatím netušil, jestli ho brunet vůbec zranil, a nebo ne. Přesto se mu vývoj situace ani trochu nelíbil. Když měl Tony obě ruce konečně prázdné a Steve se vzpamatoval, popadl i pravou ruku a svou silou Tonyho v škubání se zastavil.