Takhle to nepůjde

|17| - Ochránci

Bohovi do krku jen stěží protekla slina, jíž se ze všech sil snažil spolknout. Drhlo to a to by bůh ještě nedávno jen protočil očima a nahnal smrtelníkům stokrát větší strach, než který mu právě teď přivodili oni. Přinutil se netřást. Zas tak špatně na tom snad nebyl, aby se třásl strachy jako nakopnuté štěně v koutě, nebo ano? Ne, rozhodně ještě ne.

Blonďák, ten cizinec, se sehnul pro předmět na zemi. Lehce ho popadl a nemusel ani pokročit kolena. Lokimu se to nelíbilo, jelikož to takhle dokázali dělat vojáci z Ásgardu. Museli být perfektně vycvičení, vydržet dlouhé hodiny chůze či běhu bez zapocení, aby byli vždy připravení vyrazit vstříc nepříteli. Nyní třeba zrovna Lokimu... Nehýbal se a upíral na něj kamenný pohled, vyčkávaje (nebo snad taky doufaje), že si ho s trochou štěstí svalouš nevšimne. Muž se zvedl, pokrčil obočí a zašumněl Lokimu do tváře.

,,Ty jsi špeh?" zeptal se pevně. Oba byli stejně vysocí a on měl dokonce oproti princi i viditelné svaly. Norny, tohle je špatné. Loki sledoval, jak mu svaly v obličeji pracují a vytvářejí vstříc němu zaujaté grimasy.

,,Měl bych být? Chci říct, je tady něco, děláte tady něco, co byste nechtěli prozradit a báli byste se, že se to dostane ven?" zeptal se Loki trochu nejistý svým vlastním hlasem. Hned co domluvil by si nejraději vrazil facku. Tohle ti rozhodně pomůže, idiote.

Blonďák nakrčil obočí, sjel černovlasého znovu pohledem od pat po oči a v ústech naprázdno přežvýknul. Založil si ruce na prsou. ,,Tino?" křiknul za sebe, ale nepřestal se princi dívat do modrých očí, které jen málo odrážely chladné světlo pouliční lampy v jeho bělmu. ,,Mohla bys, prosím? Máme tady společnost."

Vítr téměř nefoukal, bezvětří neslo Lokiho nejistotu čím dál blíž a byl si plně vědom toho, že ač nyní zjistil, že oni mu po krku nepůjdou se jeho prvotní strach dá nazvat téměř hmatatelným, přestože se snažil být sebevíc kamenný a nečetný.

,,Proklatě..." zašeptal si Loki pro sebe. Tiše, tak tiše, že to ani on sám téměř neslyšel. Příležitostně konečně protočil očima a ihned poté zaregistroval, že se k němu zbylé čtyři osoby pomalu přibližují.

,,Nechce mi říct, co je zač." obeznámil je cizinec, když se u nich zbylí členové zastavili. Loki okem postřehl, že před ním nyní stojí dvě dívky a tři muži. Tedy dvě dívky, dva muži a jeden kluk. Rychle si je prohlédl, ale z blonďatého oči nespouštěl na dlouho.

,,Tak se na něj podíváme my, L. Možná na něj působíš trochu děsivě." pověděla jedna z dívek, hlasem o trochu nižším, než by si Loki ze začátku pomyslel. Poplácala...L.? po rameni a vystoupila dopředu. Její pleť byla... hnědá. Loki by ji nenazval ani černoškou, ani běloškou. Viděl i husté kudrnaté, rovněž hnědé, vlasy, které ji nezbedně vyskakovaly zpod růžové kšiltovky.

,,Tak povídej, co seš zač?" kývla bradou k Lokimu.
Loki z Ásgardu. A byl jsem pověřen velkým posláním...

Černovlasý princ se nervózně zašklebil v úsměšku, přitom se nenápadně prohnul v kolenou a zhoupl se. ,,Neznáte mě?" nadzvedl obočí a trochu se zarazil. Je nemožné, že by ho nepoznali, teď vypadal téměř totožně se svou dřívější podobou z Německa. S tou, která se ještě tři roky zpátky vysílala na každém televizním kanále, každé obrazovce na vysokých budovách ulic s jeho jménem, není tady téměř žádná, která by mu dávala najevo, že opravdu neví kým je.

,,A jéje, další slavnej zloduch z Hydry, o kterým nám nic neřekli, L.?" snědá dívka protočila teatrálně očima a s povzdechnutím obrátila hlavu na bledého vousatého blonďáka. Na odpověď pokrčil rameny.