Takhle to nepůjde

|4| - Tower, místo zločinu

Loki od Thora kousek odstoupil a nebyl by to on, kdyby se znovu nezamračil jako anglická obloha.

,,Myslím, že to stačilo." Pronesl bez zájmu k dalšímu fyzickému kontaktu. Jistěže se s bratrem nerad hádal, ale náladu na sentiment nyní opravdu neměl. To věčné objímání ho už štvalo, jistě, Thor byl skutečně jako osina v zadku.

,,Pro případ, že by jsi mi nerozumněl, já nehodlám bydlet u Starka!" oznámil nepřístupně, snad jako kdyby pro něj už neexistovalo žádné jiné řešení, než představa toho, jak společně pod jednou střechou pojídají popcorn.

,,Ale no tak, je to naše jediná možnost!" pravil Thor na obranu.

,,Jediná?" Uchechtl se Loki a nadzvedl obočí. Čekal, co přehnaného mu odpoví dál.

,,Vlastně jsem mohl kontaktovat Bannera, myslím, že právě on má chatu v bezp-“ Loki ho okamžitě zarazil.

,,NE!" rozhodil rukama naštvaně. Při zmínce o doktoru Bannerovi se mu stáhl žaludek. Moc dobře si vzpomínal, co s ním ten podřadný tupec provedl a nehodlal to podstoupit znovu, bylo to příliš ponižující. Natočil se trochu do strany a dlouhými prsty si promnul kořen nosu.

Thor dobře skryl pobavení, když viděl, že se jeho bratr vzdává. Loki totiž nevěděl, že Avengers už nějakou tu dobu žijí pohromadě v jedné budově a pokud se mu ho tam podaří dostat, s Bannerem se budou vídat na denním pořádku.

Bůh falše si hlasitě povzdechl a nesouhlasně zavrtěl hlavou. Bylo to podle něj celé špatně. On a bydlet s tím hloupým přítelem jeho nevlastního bratra? On? Zamítá se. Prostě ne. Nepůjde to dohromady, nesníží se na takovou úroveň, aby se sžil s tím arogantním egoistou nebo zbytkem toho výstředního týmu pitomců. Hluboce se nadechl pro dostatek kyslíku na další předlouhý proslov, ke kterému se nenávratně schylovalo.

,,Poslouchej mě-" řekl a vztyčil ukazovák, který měl dosvědčit tomu, že je jasně rozhodnutý. Než však vypravil další slova ze svých tenkých, drzých úst, Thorovi zařinčel telefon.

Zatraceně... Zaklel si Loki pro sebe.

Starší Odinson zabodl oči do mladšího a s lítostivým pohledem stále upřeným na svém nevlastním bratrovi vytáhl telefonní zařízení z kapsy a přijal hovor. Opravdu moc litoval, že mu Loki nestihl říct, co měl na svém ublíženém srdci.

,,Ano? Poslouchám." zvedl krabičku k uchu.

,,Dobrý den, Thore." ozval se příjemný a Thorovi jistým způsobem zvláštně povědomý hlas, který s trochou pozornosti nezněl lidsky.

,,S kým hovořím?" nejistě nadzvedl obočí, i když věděl, že to dotyčný dozajista neuvidí.

,,Mé jméno je Jarvis, jsem umělá inteligence pana Starka. Zanechal mi pro vás vzkaz." Thor se trochu začervenal a pohlédl na své hodinky. Nejenže Jarivse zprvu nepoznal, ale ke všemu řekl Tonymu, že se sejdou ve čtyři odpoledne - bylo téměř pět. Než se stihl dotyčnému omluvit, z telefonu se spustila nahrávka s Tonyho hlasem.

,,Tak poslouchej, vikingu. Jestli fakt potřebuješ pomoc, tak bych ti radil chodit včas, protože to takhle fakt nejde. Kde vězíš? Nemám na tebe celej den...“

,,Já-" vypravil ze sebe Thor, ale nahrávka byla uzpůsobena pouze na zanechání jednostranného vzkazu. Tonyho ho nemohl slyšet.

,,Jestli nevíš, kde to je, a že bych se fakt divil, že nevíš, kde to je, pošlu ti po Jarvovi souřadnice a adresu. Každej zapomínáme, že jo... Jo a hejbni kostrou, v sedm pořádáme párty tak jsi se mohl... přidat."