Takhle to nepůjde

|14| - Zlomený bůh

,,Omlouvám se, že jsme sem přišli, bratře." pověděl upřímně Thor a zatáhl Starka blíž k sobě, dávaje tím jasné znamení k odchodu. Lokiho levý koutek úst se na malý moment prázdně zvedl nahoru, rozhodně tím ale nenaznačujíc radost.

Avengeři se otočili k východu a směrem ke dveřím, za kterými následně Thor zmizel. Stark se za sebou ještě otočil. Postavil se na práh, shlížeje k Lokimu schoulenému v křesle. Rukou se opřel o futra, snad doufal, že tak bude vše pohodlnější vstřebat s oporou. Dříve by za tenhle pohled zaplatil neuvěřielné peníze, aby takto mohl boha lží vidět. Zničeného a slabého. Ale teď? ...

Mezi prsty uvolnil maličký černý přístroj o velikosti obyčejného knoflíku, současně koutkem oka hledaje správné místo na jeho bezpečné umístění, jež nakonec našel v těsné blízkosti obrazu u dveří. Zmáčknutím jej aktivoval a udělátko se jako klíště přilepilo k omítce.

Nevěřil mu, a tohle jedině pomůže. Loki je nestabilní a nevyspytatelný, nemůže od něj ihned čekat, že se jako lusknutím prstu změní a bude skákat tak, jak pískají. Věděl to o něm, také doufal, že nebude muset instalovat ještě jiné, odbornější čipy, které by mu poskytovaly mnohem více informací.

Pomalu svěsil, již prázdnou, ruku a povzdechl si. Naposledy se podíval jeho směrem.

,,Budu ochoten ti věřit." pověděl tiše, ale byl si jistý, že jej vybraný slyšel.

,Až mi dokážeš, že můžu.'

Opatrně vykročil ven a zavřel za sebou tmavé dveře bytu. S Thorem si vyměnil dlouhý pohled, než se společně vydali po schodech dolů až k jejich černému autu.

-------

,,Kdy jsi mi chtěl tohle říct?" zeptal se klidně Tony a volantem mírně zatočil do prava, aby najel do správného pruhu. Když se na semaforu rozsvítila červená zářivka, tak, ač tedy neochotně, zastavil, zatáhl ruční brzdu a otočil hlavu v slunečních brýlích na Thora.

Když jsi nás chtěl přesvědčit o jeho nevinně, proč jsi nám, sakra, neřekl, čím si prošel, než jste přišli?

Co přesně se stalo, když vás sem Strom Světů přenesl? Jak jste se zvládli úkryt před vládou...před námi?

Množství podobných otázek mu prolétávalo hlavou jako hejno rozeštvaných vos, nenechaly ho myslet na nic jiného, stále měl před očima jen ta tenká, jizvami zohavená, ústa zvláštního boha falše a ty modré oči. Takové, které v sobě ukrývaly spoustu nezodpovězené bolesti a slz. Ptal se sám sebe stále dokola, byl opravdu jen výjimkou, jíž se odhalil zpod závoje iluze? Proč tohle neudělal Loki už dřív, přede všemi, kteří by se následně mohli shodnout a přestoupit na jeho podmínky? Bál se snad ukázat svou slabost, styděl se za to, že prohrál nespravedlivý boj a zůstal tím poznamenán? Pohled na jizvy nebyl úplně hezký, kazil bohu jeho dokonalou tvář, ale opravdu to bylo tak hrozné, aby se musel ukrývat za zástěrkou lži? Tony by si dokázal zvyknout, proč by to nemohli udělat i ostatní. Proč by to nemohl udělat i Loki?

Tony frustrovaně zavrčel, všeho toho ,Proč' měl tak akorát plné zuby, když mu stále nepřišla ani jediná vítaná odpověď, k tomu se Thor rozhodl mlčet. Zřejmě to byl zážitek, kterým se nikdy chlubit nechtěli. Tony zařadil a sešlápl plyn.

,,Má v bytě sledovák, bude mi to říkat, kdy je venku a kdy doma.'' oznámil Stark a díval se před sebe na vlhkou vozovku za čelním sklem. Silnice byla hladká, a na to, že jeli večerním Manhattanem, až podivně prázdná. V rámci možností. Tichý motor pracoval přívětivě, proto z něj nevycházely téměř žádné hlasité zvuky a ozývalo se jen nevýrazné šumění kol. Korunní princ otočil hlavou, aby pohlédl do tváře jeho přítele, který volně držel potažený volant a věnoval veškerou svou chabou pozornost ostatním autům.