Chápeš?✔️

Kapitola 56.

,,Levi, ty si opravdu myslíš, že se nacpu do tvého oblečení?" zeptám se svého spolubydlícího. Jak krásně mi to slovo zní, proč jen jsem to dřív nevnímal? Ačkoli, znám pár slovíček, které by zaručeně zněly ještě lépe. Třeba milenec, přítel... Ach, to zní tak nádherně. A taky nereálně...

,,Mám nějaké větší, počkej," odvětím a dál hrabu ve skříni. Před chvílí jsme se konečně dostali do našeho starého bytu. Našeho... Ano, je náš. Můj a Erenův.

Zatřepu hlavou, abych rozehnal sentimentální myšlenky. Tak jak tak, teď jsme tady a už je večer, proto jsme se shodli, že nejlepší bude začít sprchou a já Erenovi, jakožto svému zachránci přenechal první místo v této aktivitě.
,,Mám ho!" vyhrknu a podám mu větší (pro mě) tričko a kraťasy po Farlanovi. Spodní prádlo už jsem mu dal.

Zatímco se Eren sprchuje, připravím pro nás večeři. Je to tak úžasné, opět být tady, v tomhle bytě. Na každém rohu tu cítím jeho... Ta nejživější vzpomínka je ale stejně na ten polibek. Tedy, byla to jen jedna dětská pusa, ale přesto byla tak nádherná, tak nepopsatelná. A to vyznání, které ji následovalo...

Eren vyleze z koupelny a já na něm mohu oči nechat. Pod tričkem, jež mě bylo neuvěřitelně volné, se jemu nádherně rýsuje štíhlá postava, kraťasy jsou mu tak akorát a vypadá v tom nádherně. Z mokrých, ledabyle vysušených vlasů mu kape voda a vsakuje se do trička.
,,Padne ti to?" zeptám se, ačkoli dobře vidím, že ano, abych nějak ospravedlnil své zírání na jeho tělo.

,,Padne, znovu děkuju za půjčení," zazubím se a přejdu k němu.
,,Já to dovařím, užij si sprchu," řeknu stále ještě s úsměvem a přeberu přípravu večeře.

...

,,Fajn, ptej se," svolím, když vidím Erenův nedočkavý pohled. Už jsme oba po jídle a sedíme spolu na mé posteli u mě v pokoji. Na tohle se těšil už co jsme přijeli, ovšem já to stále odkládal a odkládal... no a teď už to úplně nejde.

,,Super," zaraduji se.
,,Proč jsi mi to všechno neřekl dřív?"

,,Tak hele, na tomhle jsme se nedomluvili, tohle je rána pod pás," zabrblám a založím si ruce na hrudi. Myslel jsem, že jeho otázky budou krapet jiného rázu...
,,Dělal jsem to pro tvoje bezpečí," řeknu ještě a povzdechnu si.

,,Víš, jak už jsi zjistil, Kenny měl velkou moc. Velkou. Já... když jsem k němu přišel, měl jsem i docela fajn pokoj a tamto se opakovalo pouze v pondělí, bylo to rozhodně lepší než teď, přesto mě to ale ničilo. A pak přišel Farlan. Potkal jsem ho na střední, byl synem jednoho z těch policistů, kteří mě znásilňovali. Dozvěděl se o mě když se jeho otec omylem prořekl a zapřísáhl se, že mi pomůže. Stali se z nás opravdu dobří přátelé, a vzhledem k tomu, že už stejně část věděl, řekl jsem mu i zbytek. Myslel jsem, že se stejně nemůže nic stát."

Na chvíli se odmlčím. Je náročné opět se v myšlenkách vracet do všech těch okamžiků, jež jsme spolu zažili, je ale čas. Už jsem to jen v sobě držel dost dlouho.

,,Byli jsme přátelé i když jsem chodil na vysokou. On na školu nešel, plně se věnoval tanci a stoupal v žebříčku popularity stále výš a výš. Byl hvězda, tanec miloval. No a pak jsem začal chodit do práce...
Jakožto chirurg jsem vydělával hodně, myslel jsem, že to bude na bydlení stačit. Ovšem v tu chvíli se opět objevil Kenny a jeho nesvéprávný synovec měl další problém...

Jak jsi sám zjistil, měl bych mít našetřeno mnohem víc peněz. Nemám je proto, protože se Kennymu povedlo pod záminkou nutné pomoci mě napojit se na můj účet. Moc peněz mi tam nikdy nenechával, bral vždy mnohem víc jak polovinu, ale zvykl jsem si. Ovšem jednou jsem se nehlídal a když jsem byl zrovna s Farlanem v hospodě... opil jsem se. Hodně.