Kapitola 21.

949 96 19
                                    

,,Musíš jít na druhou stranu, Levi!" Poznamenám a on si povzdychne.

,,Spratku, prostě si přiznej, že absolutně netušíš, jak ten stan postavit." Řeknu mu s úšklebkem na tváři a pokroutím nad ním hlavou.

,,Já umím postavit stan! Ale musíš jít na druhou stranu." Řeknu a Levi tak udělá.

,,Co teď, Erene? Já bych totiž řekl, že tímhle tvé "umění" končí..." je zábavné pozorovat ho, jak si chce dokázat bůhví co, ale začíná se stmívat a já myslím, že potom to půjde akorát hůř.

,,Ale nekončí!" Obhajuji se a Levi pozvedne jedno obočí. Fajn, mysli, Erene, co teď?
,,Chyť tu plachntu a pořádně ji natáhneme."

V tu chvíli už se doopravdy začnu smát. "Pořádně natahujeme plachtu" už asi po desáté. Idiot.

Protočím očima a s jeho pomocí natáhnu tu plachtu.

,,Co dál?"

Fajn, co teď?
,,No, teď..."

,,Erene, prostě to neumíš..." Oznámím mu.
,,Řekni, kdy jsi naposledy stavěl stan?"

,,Nooo, vlastně už nevím. Ale umím to!"

,,Jo, je to vidět."

,,Tak to udělej ty, když jsi tak chytrý." Překřížím si paže na hrudi, jako to dělává on a nafouknu tváře.

Protočím nad jeho dětským chováním očima.
,,No, v prvé řadě bych pořádně natáhl plachtu." Poznamenám sarkasticky.

,,Co to děláte?" Ozve se za mými zády.
,,Hádej." Vydechnu a Armin si pouze prohlédne naši "pořádně nataženou" plachtu.
,,Stavěli jste někdy stan?" Zeptá se Armin s úšklebkem a Levimu začnou cukat koutky rtů.

,,Nestavěli, ale Eren je v tom přeborník." Rýpnu si opět a jmenovaný protočí očima.
,,To, co tu z nepochopitelného důvodu máte, je plachta, která se dává přes vnitřní konstrukci. Slouží k tomu, aby dovnitř netekla voda, ale nejprve je potřeba postavit ten vnitřek." Vysvětlí Armin a já propálím Erena pohledem.

,,Fajn, chybička se vloudila, no. Ale přísahal bych, že když jsem stanoval naposled, žádná vnitřní a vnější plachta nebyla." Postěžuji si a Armin povytáhne jedno obočí, pak ale zakroutí hlavou a spolu s ním začneme konečně stavět ten pitomej stan.

_________

Konečně se začnou objevovat první plamínky a netrvá to dlouho a celá naše hranice hoří slušným ohýnkem.
,,Jsi dobrá, Mikaso." Pochválí ji pihatý kluk neustále se ochomýtající kolem koňskýho ksichtu.

Je pravda, že ta holka evidentně věděla, co dělá. Když se objevila otázka, kdo umí rozdělat oheň, přihlásil se taky Eren, ovšem já i Armin jsme ho propálili pohledem a on si tak pouze povzdychl a ruku sundal.

A tak teď sedíme tady, z jedné strany vedle mě sedí Eren, z druhé Armin, se kterým jsem se jakž takž seznámil a je z nich všech asi nejnormálnější. Vedle Erena sedím z jedné strany, logicky, já a z druhé ta černovlasá holka, která mne permanentně probodává pohledem, Mikasa. Ne, že by mi to nějak extra vadilo, je mi to fuk, stejně jako její existence obecně, navíc já používám stejný pohled a ona ho taky ignoruje, myslím.

,,Jak se těšíš na zítřek?" Zeptá se mě Armin a já pokrčím rameny.
,,Nevím, nikdy jsem na vodě nebyl."
,,A jéje. Nevím..." v tu chvíli svůj hlas podstatně ztiší, ,,nevím, jestli je zrovna Eren na tohle, no, nejlepší. Tedy, asi tušíš, že ti řekne, že to umí perfektně, ale pro jistotu: kdyžtak se na něj nezlob. Je to hodnej kluk a pouze se snaží, aby ses tu cítil dobře. Myslí si, že když jsi to nikdy před tím nedělal, pomůže ti, když ti on bude dělat toho "zkušeného", ale netuší, že to akorát ztrácí jeho i tvůj čas." Svěří se mi blonďáček a já překvapeně povytáhnu obočí.

,,Chceš říct, že to dělá kvůli mě?" Zeptám se tiše a velmi překvapeně načež on pouze kývne hlavou.
,,Nechceš se jít na chvíli projít?" Zeptá se tiše a já pouze kývnu, jelikož tuším, že mi chce ještě něco říct.

Překvapeně se podívám do očí vstávajícího Leviho, ten se ale pouze omluvně usměje a po boku s Arminem zmizí někam do tmy. Chci se vydat za nimi, ale Mikasa mne zadrží.
,,Nech je. Armin ti ho nepřebere." Řekne pevně a já tedy kývnu.

,,Je to idiot." Poznamenám nevěřícně.
,,Možná, ale dělá to kvůli tobě. Víš, asi bych ti to říkat neměl, ale on se mi svěřil, že jsi sem nechtěl jet. Snaží se, aby se ti tu líbilo, i na úkor svého štěstí."
,,Ale vždyť to dělat nemusí." Poznamenám tvrdohlavě a Armin si povzdychne.
,,Ano, nemusí, ale přesto se snaží." Řekne on a já se zamyslím.
,,Proč to všechno dělá? Říkal ti to někdy?" Zeptám se a blonďáček sklopí hlavu.
Proč?
Chvíli je ticho, pak se ale do tmy znovu ozve jeho hlas.
,,To ti musí říct on, ne já. Ale záleží mu na tobě. Záleží i tobě na něm?" Zeptá se.
,,Ano, jistěže mi na něm záleží." Odpovím zaskočeně a on se na mne usměje.
,,To je dobře. Prosím, vím, že je to náročné, ale není to tu tak zlé. Pádlování, voda, oheň a stanování jsou skvělé, krom toho jsou lidi kolem Erenovi přátelé, které má rád. Myslíš, že by tě vzal někam, kde to nepovažuje za skvělé?" Zeptá se a já se na chvíli zamyslím.
,,Myslím, že ne."

Armin má pravdu. Vzal mě sem, protože to považuje za něco skvělého.
,,Máš pravdu." Vydechnu.
,,Zkus to tu. Zkus začít od začátku. Pro něj. Vím, že je to občas idiot, ale snaží se, opravdu. Zkus se snažit taky. Prosím." Zašeptá Armin a já lehce kývnu.
,,Dobře, zkusím to." Řeknu a on se lehce usměje.

Už deset minut se nevracejí a já jsem čím dál víc jako na jehlách. Jediný, kdo mne stále drží, abych se nerozběhl někam do tmy je duchapřítomná Mikasa.
Konečně zahlédnu dvě postavy, pomalu se blížící k nám.

Chci se jich zeptat, kde byli, slova mi ale zamrznou na rtech. Naskytne se mi totiž pohled, který mne přímo nutí vymýšlet nejrůznější teorie, které mučí mé srdce.

Levi se usmívá. Sice jen nepatrně, od doby, co jsme sem vyjeli se však neusmál. Vůbec. Vlastně se mnou od toho stavění stanu skoro nemluví a já nevím, co si myslet. Teď se ale usmívá. Kvůli procházce s Arminem...

Přál bych si, aby se takhle usmíval kvůli mě. Přál bych si smět mu říct, jak sakra moc ho miluju, schovat ho k sobě do náručí a už nikdy nepustit. Přál bych si být důvod jeho úsměvů a hřejivá náruč, do které se uchýlí, když se mu bude něco dít.

Ale nejde to. Nic z toho se nikdy nestane.
Ach, Levi. Kdybys jen věděl...

Chápeš?✔️Where stories live. Discover now