Chápeš?✔️

Kapitola 32.

,,Co vlastně uděláte s loďkami?" zeptám se se zamračením pihovatého kluka, myslím že Marca, který tu byl předtím spolu s dalšími dříve a který tak nějak celý tento výlet vymyslel.
,,Jsou z taťkovy půjčovny. Spolu s Ymir, Historiou a Jeanem je tam dovezeme, chce to ještě chvilku plout po řece, vyrazíme, hned jak odejedete vy," objasní a já kývnu. Nedokážu si představit, že bych půjčil loďky partě puberťáků, navíc, když většinu vůbec neznám. Ten chlap musí být buď naivní, nebo magor. Na jinou stranu, tenhle kluk se tváří tak zodpovědně a mile, že bych se nedivil, kdyby mu otec věřil až takhle moc.

,,Tak co, Levi, jak sis to s námi užil? Vytáhne tě Eren i příště?" zeptá se Ymir, kterou si mimochodem pamatuji pouze podle toho, že jí chutná stejný alkohol.
,,Nečekal jsem to, ale bylo to skvělé. Překvapili jste mě, spratci..." řeknu zamyšleně a Ymir se zašklebí.
,,My a spratci? Já měřím 173 centimetrů," poznamená nonšalantně a tentokrát probodnu pohledem já ji.
,,Už bychom měli vyrazit, táta mi zrovna volal, že zaparkoval," oznámí nám Armin. Naše polovina, která pojede autem si stoupne na stranu k Arminovi, zbytek stále stojí blíže u řeky.

,,Tak zatím, někdy to zopakujeme," řekne s úsměvem Marco a ostatní mu pozdrav opětují. Bylo to fajn...

_________

,,Opovaž se mít ještě nějaké poznámky, spratku," syknu když nastupujeme do auta a já mu ZASE musím sedět na klíně. Ne že by byl nepohodlný, ale on a vlastně i všichni ostatní, kromě Arminova otce se nějak podezřele culí, což mne trochu děsí. Dokonce i věčně ledová Mikasa se spokojeně usmívá, takže mi tu něco nehraje...

,,Neboj, Levi, momentálně mne stejně nic nenapadá," uklidním ho s úšklebkem a on protočí očima, možná už ze zvyku.
,,Tak co, pojedeš i příště?" otočí se na Leviho s otázkou Connie.

,,Máte v plánu jezdit pravidelně?" odpovím na otázku otázkou.
,,Možná, nevím ale, jestli pravidelně takhle na vodu. Mohlo by se jet i někam jinam, ještě uvidíme."
,,Možná, nebylo to s vámi tak strašný," zauvažuji a Eren mne lehce šťouchne.
,,Jau. Proč?"

,,Tak strašný?" chytím ho za slovo a podívám se mu do očí.

,,Fajn, bylo to fajn. Stačí, mizero?" opravím se a protočím očima.

,,Mizero?"

,,Dobře, kašlu na tebe," ukončím naši debatu a otočím se k němu opět zády, načež se o něj pokusím pořádně opřít, nemohu ale najít tu správnou polohu, všechny se mi zdají nějak nepohodlné...

Vrtí se. A vrtí se mně na klíně. Kruci... Sakra, teď se nezvedej...
Snažím se pořádně dýchat a soustředit se, aby se můj kamarád tam dole zase uklidnil. Upravím si Leviho na tak, aby zatím nic necítil, jestli se ale ještě trošku zavrtí... Doprčic, proč já debil takhle riskuji a nechávám ho sedět mi na klíně? Proč mne nenapadlo, že se může stát zrovna tohle? Kruci...

V tu chvíli se na mne otočí Armin. Zřejmě chce něco říct, všimne si však výrazu v mém obličeji a vytřeští oči. Myslím, že pochopil.
,,Tati, můžeme zastavit? Potřebuju na záchod!" řekne Armin poměrně naléhavým hlasem.
,,Teď?" podiví se jeho otec.
,,Tak jo, no..." pokrčí rameny a zajede ke kraji.
,,Já půjdu taky," vykrknu a co nejrychleji vystřelím z auta, Armin jde se mnou. Zalezeme spolu do lesa a blonďák vedle mne si povzdychne.
,,Víš, co by ti mohl říct, kdyby si toho všiml? Erene, ty jsi pako..." zakroutí hlavou můj kamarád.
,,To tě nenapadlo říct si sám? No nic, to je fuk. Já tu na tebe počkám, zalez si někam dál, u tohohle být nepotřebuji," mrkne na mne blonďák a já se na něj děkovně usměji, pak už se ale vyrazím věnovat problému, který mi způsobil jeden děsně sexy černovlásek, který ale o mně nikdy nebude smýšlet tak, jako já o něm. Ach jo...

Chvíli s pozvednutým obočím sleduji místo, kam oba dva zmizeli. Vždyť byli na záchodě těsně před odjezdem a jedeme sotva tři minuty, o co jim tedy jde? Stoprocentně si tam "potřebují" říct něco strašně důležitého, jak už to mezi puberťáky bývá. Dal bych krk za to, že si povídají o nějaké holce. Na jinou stranu, s námi v autě je tu jenom Mikasa. Že by se jim líbila ona? Nebo mluví o nějaké jiné, která tu není? Nevím, ale nechápu, proč nás s tím zdržují. Mohli si to nechat na jindy, až u toho já nebudu, můj problém jejich myšlenky nejsou, no ne?
,,Konečně," odfrknu si když se ti dva vrátí. Můj spolubydlící se opět našteluje pode mne, z nepochopitelných důvodů si mne na svém klíně ale upravuje dalších pět minut.
,,Mohl bys toho nechat?" syknu k němu.

,,Vadí? Snažím se, aby se ti sedělo pohodlněji."
Fajn, tohle nebyla zas taková lež. Totiž, jestli se mi postaví znovu, moc pohodlné posezení to pro něj nebude.

,,Mě se sedí dobře," podotknu.

Spolknu všechny další poznámky typu "zatím ano", jelikož by vyvolali otázky, jejichž odpovědi nemohu poskytnout.

Bylo to fajn. Celý tenhle výlet byl fajn. Včera (tedy vlastně dnes) jsme spolu koukali dlouho na hvězdy a povídali si o nich. Levi, narozdíl ode mne znal spoustu bájí a pověstí s hvězdami souvisejícími a taky byl skvělým vypravěčem. Jeho melodický hlas bych mohl poslouchat donekonečna. Nakonec, když už se blížilo ráno, usnul mi na rameni a já následoval jeho příkladu. Strom za námi nebyl zrovna nejpohodlnější, o tom žádná, ale Leviho blízkost, jeho hlava na mém rameni a klidné oddechovaní, to bylo něco, co jsem nehodlal ani za nic porušit, ani za nic se toho vzdát.

Vzbudila nás až Mikasa, která se rozhodla, že pokud nebudeme vstávat co nejdřív, nestihneme si zabalit. Doteď si pamatuji, jak se na mne, i přes to, že chci být s Levim a ne s ní šťastně usmívala, jako by mi říkala, že mi to přeje. Jsem za to strašně rád, že nám to přeje a že není naštvaná. Mrzelo by mne to, je to moc fajn kamarádka, ale já na holky prostě nejsem.

Krom toho mám dojem, že Mikasa už svého "nápadníka" má. Jen hlupák by si nevšiml, jak na ni Armin kouká. Ten kluk je v tom až po uši, chudák. Dobře vím, jak neopětovaná láska bolí. Oni dva ale mají šanci. Oba dva jsou na opačné pohlaví, oba se mají rádi a oběma na tom druhém záleží. Mají šanci, oni dva ano. Kéž bychom tak měli i my s Levim...